VICE News

Severokorejské pracovní tábory - Část 1

České titulky zapněte kliknutím na 'CC' na dolní liště přehrávače, pak vyberte 'Czech'.

Více o Severokorejcích v tajných pracovních táborech čtěte také na iHNed.cz.

Otročení na Sibiři

Vplížili jsme se do tajných severokorejských pracovních táborů v Rusku


Tenhle chlápek před námi máchal železnou tyčí do té doby, než mu ji vytrhl z rukou náš namachrovaný ruský průvodce Billy the Fish a zeptal se ho: "Tímhle si vypínáš světlo?"

Krátce potom, co jsem dorazil na Sibiř, přišla mi zpráva od Andy Cappera, našeho britského editora: „Sibiř budeš milovat. Všechno je tak blízko a lidi jsou tak milí.“ Samozřejmě si ze mě dělal srandu, protože všechno je 18 hodin vlakem a lidi jsou taky pěkně zlí. Někteří začali mile - ale potom co začala téct vodka - což je vždycky, a s ní zlomyslnost. Jsou výjimky z tohohle mrzutého ruského pravidla, ale je jich opravdu málo a velmi zřídka. Jedna z takových výjimek byl roztomilý chlapík jménem Billy the Fish, což samozřejmě nebylo jeho opravdové jméno. Jeho přezdívka byla Fish a já přidal Billy, protože jsem byl opilý.

Billy byl typ místního mafiána ze zapadlého sibiřského městečka, které nemělo žádnou policii a omezené předpisy. On a jeho kluci nás zachránili. Dalo by se říct, že nám zachránili život, protože jsme byli uprostřed ničeho za severokorejskými otroky, kteří nechtěli, aby někdo věděl, že tam vůbec jsou. Billy, evidentně pro zábavu, souhlasil, že nás za nima provede lesem.

V prvním kempu, který jsme našli, nám severokorejští strážní vyhrožovali a snažili se nás vyhodit. Billy the Fish se smál mocným zlatozubým řehotem a pak se usmál. „Tohle je Rusko,“ zavrčel, oči se mu zatřpytily. S rozsáhlým gestem, které udělal kolem sebe, prohlásil: „Tohle je moje.“ Pak směrem k naší partě s kamerou: „Nepřestávejte točit. Nemůžou nic.“ Tak jsme udělali.

Později, když jsme byli hluboko v lesích, jsme narazili na kádry severokorejských dělníků. Skupina z nich se přiblížila a rychle obklopila naši dodávku. Jeden z nich houpal železnou tyčí a vypadal, jakože nám vymlátí naše imperialistické mozky z hlavy. Billy mu to vzal, podíval se na to a klidně poznamenal: „Tímhle si vypínáš světlo?“ Oddechnutí. „Budeš potřebovat víc než tohle.“ Usmál se a hodil to do lesa.

Potom jsme měli oběd u staré hranice dřeva, tvrdý chleba, paprikové brambůrky, vodka, pivo a jako desert vodka s džusem. Billy vytáhnul nějaké staré brokovnice a my jsme upustili trochu napětí střílením na prázdné lahve od piva. Bylo to jako kdyby nám bylo zase patnáct, zlobiví kluci v lese. Když jsme šli za roh, čekali nás tam Severokorejci, zastrašení a mnohem méně agresivní. „Věděl jsi, že tam byli?“ zeptal jsem se Billyho. „Jasně.“ Oddechnutí. „Kde jinde by byli?“ Klasický Billy.

Po odpoledni, kdy jsme si hráli na kočku a na myš se severokorejskými otroky, nás Billy vzal do ledové sibiřské řeky, zaplavat si, abychom to ze sebe smyli, potom vodka, abychom to úplně spálili, a pak domů k jeho rodině na jediné dobré jídlo, co jsme v Rusku jedli. Po jídle nás Fishova rodina vzala do baru (čti: pokoj se světly) na noc plnou chlastání a opilého objímání s tvrdými chlapi, jejichž přezdívky byly Stalin, Zabiják medvědů a můj oblíbený - starý dobrý Zabiják. Slzy, víc vodky, rozdávání levných dárků a nakonec dvoudenní cesta zpět do „civilizace“.

Ale severokorejci na nás čekali u vlaku… A tak začalo nejhorších 48 hodin mého života, které skončily s FSB (moderní verze KGB), místními milicemi, civilní policií a skupinou živlů, kteří nás vyhazovali z vlaku a posadili nás do vazby. Když jsem se přistihl u přání tam mít Billyho a jeho schopnost jednoduše všechno vyřešit, napsal jsem mu zprávu, že nás zadržela FSB. Odepsal: „Jasně, že jo. Prostě odejděte.“ Takže jsme zdrhli a pádili jsme přes Sibiř k čínským hranicím (Billy nám řekl o cestě pašeráků) a nakonec… se dostali na svobodu.


Severokorejec provádí malou rutinní údržbu ruského náklaďáku v srdci pracovního tábora. 


Shane s ruským policajtem, který ho zachránil před opilými výtržníky trans-sibiřském expresu.


Pila v Dipkunu.


Billy the Fish předvádí svoji brokovnici.


Everyone Všichni říkali, že most vedoucí do tábora shořel a že musíme přebrodit řeku. Tenhle náhradní most ale očividně postavil nějaký místní policajt, aby mohl Severokorejcům mohl ukořistit železo do šrotu.


Všechno tohle dříví je známé jako Modřín sibiřský, který se primárně používa k výrobě toho blbýho dřevotřískovýho nábytku, který máte doma.

 Fotky: Jason Mojica

Komentáře