Quantcast

Jsem feministka a mám ráda tvrdej sex

Kat Hamilton

Chlapi to nechápou a mě to zpočátku mátlo...

Když jsem vloni v Monaku potkala jednoho chlapa, poprvý v životě jsem okusila dokonalost samu. Byl mladej, multimilionář (jasně, na to musíte žít v Monte Carlu) a během našeho rande na terase hotelu Hermitage se mezi řečí zmínil o tom, že podle jeho názoru jsou všechny ženy někde ve skrytu duše biologicky naprogramovaný k submisivitě. Jen jsem pozvedla obočí a rychle jsem nesouhlasila. Ale upřímně – nesouhlasila jsem s ním, protože jsem mu nechtěla v takovýhle debatě, která jaksi legitimizovala podřazenost žen, podkuřovat. Ale kdyby jen tušil! Úplně jsem z něj tekla.

První noc jsme spolu nespali, ale když jsem se s ním následující den šla před svým odletem rozloučit, postavil se za mě, když jsem se dívala do zrcadla, otočil si mě a políbil. Zhluboka jsem se nadechla a říkala jsem si: „Panebože, žiješ jen jednou, tak do toho." A moje obvyklá úzkost, která se dostavovala vždycky, když jsem se měla vyspat s někým neznámým, byla v tu ránu pryč. Byl dokonalej. Ve všem, co říkal, jak pokládal ruce okolo mejch boků, na krk, do vlasů, na obličej, bolelo mě to a vynášelo do nebes zároveň, musela jsem mu v duchu děkovat za to, že mi tak plnil mý fantazie.

Život není lehkej, když jste feministka, která se nechá ráda pořádně opíchat. A s každým přírazem se ten pocit stupňuje. Obyčejně se ale tak netvářím. Ale za zavřenými dveřmi ložnice se chci chovat jako šílená olympijská gymnastka.

Může být docela trapas dát najevo takový touhy, obzvlášť když žijem ve světě, ve kterým chtěj bejt ženy rovnoprávný. Já si jdu za tím, co chci, nebojím se projevovat jako feministka už na prvním rande, a hlavně: nikdo mi neříkejte, co mám dělat. Ze školy mě vyhodili proto, že jsem „nerespektovala autority", a to prej víckrát, než si dokážu vzpomenout. Lepší je říkat, že jsem měla problémy s každým, kdo se mě snažil nějak usměrňovat. Mít takovou náturu a zároveň si připouštět, že bych si nejradši nechala vyšukat mozek z hlavy za vděčnýho poslechu snůšky pěknejch sprosťáren, není snadný sloučit. Natož to vysvětlovat někomu dalšímu.

Už je to dávno, kdy jsem si myslela, že už mě vzruší jen máloco. Uvědomila jsem si, že moje vzrušení vždycky opadlo během nevydařený předehry a vinou vehementního prosazování představ ze strany mýho partnera. A to, že jsem nemluvila o svejch touhách, nakonec končilo jen spermatem na mým břiše a spoustou lubrikantu. „Tak proč jim to prostě neřekneš, že chceš bejt submisivní?" slýchala jsem. To dá rozum, co? Hele, vůbec. Než bych slova jako „tvrdej" nebo „dominantní" stačila vůbec vyslovit, už bych ho měla narvanýho v puse a dál už by se to odvíjelo scénou jak ze začátečnický verze Padesáti odstínů šedi, navíc s nějakou bonusovou pičovinkou, co kdysi zahlídli na Pornhub. Myslím, že problém tadytý touhy spočívá v širokým pojmovým spektru, kdy si pod tím můžete představit fakt všechno od lehkýho poplácávání po zadku přes sekáčky až popravu na elektrickým křesle. Nebo jiný extrémní způsoby, jak někomu způsobit bolest.

Tvrdej sex nemusí znamenat vždycky sadomaso a sadomaso se vždycky nemusí rovnat tvrdýmu sexu.

Je to děsivý snažit se najít chlapa, kterej chápe tuhle tenkou hranici. Jde o to, abych se cejtila v bezpečí a nechala ho vládnout nad svým tělem, aniž by upřednostňoval svoje představy o tom, co je pořádnej sex. Prostě, jak chlapovi, po kterým chcete dominanci, vysvětlíte, aby ji uplatňoval tak, jak chcete vy?

Chápu, že pro některý chlapy může bejt docela těžký tuhle situaci odhadnout. Měla jsem takový nerváky, co ze mě byli tak vystrašený, že nevěděli, co dělat. Snažili se tak úporně, jako by měli nějakej záchvat. Taky jsem spala s těma, který neměli o dominanci ani páru, takže jim stačila šedá rutina, že bych mohla jít rovnou točit porno a brát honorář za scénář. A nejhorší jsou ti, kteří si myslej, že chci pěstí a lízat jim paty. Boha. Ne. To je vyloučený.

Dominance spočívá ve všech těch pohybech, minináznacích a poloze rukou a částí těla s jasným záměrem a jistotou. Je to jako tanec s někým, kdo ví, jak tě vést. Ten smyslnej pocit, že mě někdo chce, touží po mně a připadám mu sexy, je pro mě něco novýho, něco, co jsem v dospívání nezažila. Dobírali si mě kvůli tomu, že jsem malá a nemám žádný prsa (nosím velikost 70A). Sedmý nebe mi prostě nějak nebylo souzený a byla to dlouhá cesta, než jsem se začala cejtit sexy. Dokonce ani dneska to není úplně na denním pořádku.

Balancování na hranici toho, zda vám někdo ublíží, nebo ne, je vzrušující. Když si dá chlap s objevováním mýho těla načas, věnuje mi stoprocentní pozornost; a to je nakonec to, co mě vzrušuje. Když moje tělo na něco reaguje, mozek přestává pracovat, je zmatenej a poraženej a já se toho nemůžu vzdát. Dává mi to příležitost učinit rozhodnutí – zříct se kontroly nad svým tělem. Tohle gesto je samo o sobě tak silný a osvobozující. Skutečná zkouška je ale najít někoho, kdo to dokáže, a přitom uzná poté, co spolknu jeho nálož, že nejsem jen nějaká, kterou vojel.

Ilustrace Julia Dickens.