Aby bylo jasno: Brno je prostě tak trochu daleko na nějaký ty seznamovací špásy. Tudíž jsme se logicky vydaly prozkoumat možnosti pražský knihovny, zjistit, co tam chodí za kluky a za jakým to vlastně účelem. Klementinum na punkovej report nevyšlo, protože je považovaný za striktně tichej a uzavřenej duchovní prostor, tím pádem bez focení. V Ústřední knihovně vám to povolí, i když lidi jsou tam většinou ve stresu (ze čtení?) a pokud se je pokusíte oslovit, je docela pravděpodobné, že si okamžitě začnete připadat jako jehovistka (dělá to ta knížka v ruce?) nebo redaktorka Vlasty (na tý jsem vyrostla).

Začaly jsme čtvrthodinovým obcházením návštěvníků knihovny, kroužily jako supi nad kořistí a příjemný to nebylo. Navíc ten prostor sám o sobě vytváří určitou atmosféru ostychu. Člověk si čte a možná si čte něco, co máte rády, něco co vás zajímá. Ale nedělá to třeba taky proto, že zrovna nechce s nikým mluvit? Nebo se dokonce nechat okukovat nebo seznamovat?

Kam se podělo klišé, co známe z filmů a reklam, kdy se do sebe lidi zamilují, když sáhnou po stejný knížce, protože to nemůže bejt nic jinýho než osud? Znamená to přece minimálně dvě věci – zajímá vás to samý, tak byste si mohli mít co říct. Rovnou se dostanete do blízkosti, kterou je zatěžko nějak neokomentovat. Taky pravděpodobně ani jeden nejste v knihovně poprvý a dost možná oba knížky milujete a pořídíte si následně dohromady velkou a čím dál nebezpečněji narvanou knihovnu, která se na vás jednoho krásnýho dne vysype, když si společně budete číst na gaučíku. A pak budete moct završit celej tenhle vztah ruku v ruce zavaleni tím, co vás dalo primárně dohromady. Lovestory jak hrom. Možná spíš metafora vztahu.

Ale stejně je potřeba začít otázkou: je vůbec v pražský knihovně možný nějaký to seznámení? Vybavujete si reálný příběhy knihovního seznámení? Podívejte se třeba na Hillary a Billa Clintona, kterej živě popisuje, jak se jejich cesty propojily jedné kouzelné a jiskřící noci v právnické knihovně, kdy na sebe nepokrytě zírali. Ona tajemná zaklapla knížku a přikráčela ho oslovit přes celou halu, čímž jej na pár minut zbavila vyjadřovacích schopností. Prostě se s tím nepáře ostře romantickým způsobem. Možná i díky tomu bude knihovnice z vesmíru nejspíš kostýmem letošního Halloweenu.

Seznámil jste se někdy v knihovně?

Se ženskou nějakou, jo?

Tak celkově, jestli jste se někdy s někým dal do řeči.

Hmmm. To musím hodně zavzpomínat, já už teď chodím strašnejch let do knihovny. A musím říct, že na to jakejch let chodím do knihoven, tak moc ne. Většinou si ty lidi hleděj svýho a nechcou moc. Občas se i tak koukám po lidech, ale mám pocit, že jsem jeden z mála. Možná bych řekl , že na tom i něco je, že to není vhodný místo. Spíš bych potvrdil ten stereotyp. Jako místo na sraz je to dobrý, na dostaveníčko, odkud se dá vyrazit, ale jinak… je to takový univerzální prostředí, no.

Odsud člověk spíš někam jde. Knihovnice! Ty bejvaj takový, ty rády komunikujou. Ale to je jediná sorta lidí v knihovně. A šatnářky. Ty jsou taky skvělý. A vy jste se seznámily s hodně lidma dneska, ne? V Liberecký knihovně se líp povídá. Tam jsme se s jedním kamarádem scházívali a normálně si povídali. Tady v Praze to moc nejde. Tam jsem potkával známý, nevím , jestli jsem se přímo s někým seznámil, ale myslím, že se tam líp kontaktovalo.

A proč myslíte, že to v Praze nejde?

Ta městská knihovna, to je takovej supermarket, taková samoobsluha. Lidi si sem prostě choděj vytáhnout svoje knížky, teď se samozřejmě dozví, že tady žádný už nejsou, že je to dávno všechno rozkradený, takže musej do jinejch poboček metrem a je to takový hektický, jo.

Pak tady máš pár takovejch nějakejch bláznů, který si čtou, ale většinou to jsou takový mimoni, co sedí u toho jednoho stolku a nahoře si studujou. Ti se zase kontaktovat nechtěj, žejo.

Seznámil jste se někdy v knihovně?

Budeme tady a nebo půjdem někam na večeři?

Kdyby vám to nevadilo tady…

Dobře. A vyhraju auto?

A seznámil jste se někdy v knihovně?

Ne, to si nevzpomínám.

(Pánovi jsme následně nabídly, že jestli se nechce fotit, může si jako alter ego vybrat některého slavného krasavce z nabídky městské knihovny. Několik z nich okomentovat slovy: "Tohohle nechci, ten je ošklivej.")

Seznámil jste se někdy v knihovně?

Já do knihovny normálně moc nechodim, protože vlastně chodím do práce, dělám číšníka přes večeře a v mezidobí si jdu odpočinout. V knihovně se moc neseznamuju a ani mě tu nikdo zatím neoslovil, já jsem taky nikoho neoslovil.

A nezaujal tě aspoň někdo?

Jo, to jsem si někoho všiml nebo tak, ale nevyhledávám v knihovně společnost.

Seznámil jste se někdy v knihovně?

Seznámit se dá snad kdykoliv při jakýkoliv příležitosti, to přece není problém. Mně se to bohužel nestalo. Jak to vlastně myslíte?

Seznámil jste se někdy v knihovně?

Já sem chodím výhradně studovat, takže v mém případě není účelem, abych se tady seznamoval, ale myslím, že je to možný.

Seznámil jste se někdy v knihovně?

Já jsem samotář. Nechodím do knihovny nikoho potkávat. Chodím sem za účelem trošku se sebevzdělávat, rozhodně ne nikoho poznávat. A už vůbec ne ty zaměstnankyně, ale to je jenom mezi námi, vůbec ne ty, který jsou tady. Ty na mě působěj jako učitelky ze základní školy.

(Pán nás také informoval, že si všiml, jak Obamovy vlasy, od té doby, co je prezidentem, zešedivěly, ale že zas aspoň vůbec nepřibral.)

Seznámili jste se někdy v knihovně? Jak to dopadlo?

L: Vyvedla mě ochranka. (smích)

Ladislavovi zrovna zvoní mobil.

L: Hele, lásko, zavolej mi za deset minut. (do telefonu)

M: Jo, jednou s kámošem.

A myslíte si, že je lehký se seznámit v knihovně?

L: Jo, je. Stačí přijít a zeptat se.

M: No, třeba o knížce nebo tak, když chceš pomoct.

A vy to děláte, seznamujete se takhle?

M: No, jednou takhle.

L: Taky se mi to jednou stalo. Jen jednou. Mně ten kamarád sedí támhle u počítače. Seznámili jsme se při hraní Minecraftu.

V knihovně?

L: Ano, v knihovně.

Původně jsme si v zoufalosti řekly, že neodejdeme, dokud nepotkáme někoho, kdo se romanticky seznámil v knihovně, ale už jsme tam byly několik hodin a začínalo to vypadat marně. Pak si s námi naštěstí promluvil zkušený knihovník.

Je knihovna vůbec prostor k seznámení?

Rozhodně je, protože knihovna je prostor pro lidi a my chceme, aby sem chodili nejenom si půjčit knížky, ale aby tady trávili i čas, takže se tomu snažíme přizpůsobovat všechny možný služby a knihovna se v posledních letech mění na instituci pobytovou, kdy vlastně chceme, aby to tady bylo pohodlný, aby sem mohl člověk přijít, přečíst si knížku, dát si k tomu kafe, sednout si na pohodlnou židli a ne někam ke stolu. A to je prostředí k seznamování ideální.

Když by sem šel někdo za tím seznamovacím účelem, kde je tady nejlepší místo?

Nejlepší je to asi tak na akcích, protože knihovna pořádá spousty akcí, každej den je něco – přednáška, beseda,… a to je ideální, když tam máte svýho oblíbenýho spisovatele a lidi, co na něj přijdou. Tak jak začít rozhovor? Co jste od něj četli naposled. Jednak se tam člověk dozví něco, co ho zajímá a navíc potkáváte jiný lidi, co mají stejnej zájem, stejnej koníček a tím už ta jedna bariéra padá, žejo.

A seznámil jste se někdy v knihovně?

Kromě kolegů? Já jsem hodně dlouho pracoval jako dětskej knihovník, tak to jsou ty děti, který už dneska nejsou děti, jsou dospělí, normálně pracujou a tak. To jsou celkem zajímavý přátelství. Jako knihovník se čtenářema. Tohle je velká knihovna, je to tady trochu náročnější, ale na --- malejch knihovnách si myslím, že to není tak velkej problém. Záleží , koho chcete sbalit a tak.

Máte nějakou oblíbenou z těch malých knihoven tady v Praze?

Zkusil bych knihovnu Ostrovského, kousek od Anděla, tam je i Smíchovská knihovna. Tu zkuste. Není možná nejhezčí ani nejnovější, ale funguje. Lidi tam mají cit a mají smysl pro komunitní práci. Nejvíc komunitně fungující knihovna z těch všech našich poboček.

Zdá se, že osudové setkání se tu nikdy nikomu nepřihodilo, ale je podle všech dotázaných možný. Možný je koneckonců všechno - páry, co se seznámily v knihovně, fakt existují. V některých knihovnách dokonce fungují i speed datingy, to ale zatím není místní varianta. Mladíci/muži/pánové tu však mají k dispozici spousty studijního materiálu na téma "jak sbalit ženu v knihovně", co použít za hlášky a tak dál. Jedna z mých oblíbených strategií zní, že je prvně třeba určit typ dívky/ženy (studijní, párty zvíře, právnička/lékařka,…) a tomu přizpůsobit své jednání. Holky, ať už jste jakýkoliv typ, nechoďte do Klementina ani Ústřední knihovny, pokud tam zrovna není nějaká ta akce. Ani do Brna nebo Liberce snad nemusíte. Zkuste Ostrovskýho.

Kromě toho, že je na tý ulici knihovna, najdete tam i tu jógu, kam začíná chodit čím dál tím víc kluků (díky, Johano), vietnamský bistro i nehtový salón. Co víc si přát?