Prada po česku

Zašli jsme na Artsemestr a zjistili, jak to dopadne, když čeští módní studenti přetváří renomované značky.

|
úno 6 2015, 6:24pm

foto: Christine Recrue

Včera v Praze začal Artsemestr a i my jsme se tam zašli podívat. Zahájení vernisáže patřilo mimo jiné Ateliéru designu oděvu a obuvi, který přišel s novým projektem 'Ikonická recyklace'. Úkolem studentů v něm bylo vybrat si jednu ze světových značek a zahrát si na jejího nového kreativního ředitele.

Prada, YSL, Jean Paul Gaultier, Romeo Gigli a další se tak na tři měsíce staly inspirací pro studenty, kteří si z nich mohli sami dobrovolně vybrat. Při myšlence recyklace vybrané značky u nich zavážila ne jen její forma, ale také názory, postoje a myšlenky její stvořitele na módu a svět.

"Je dost náročné pochopit estetická kritéria značky a skloubit její vizi s tou svou," říká Maroš Baran, který jako jediný ze studentů vytvořil celou kolekci pro tento projekt, přičemž zadání bylo jenom tři modely. "Nudil jsem se," s úsměvem přiznal podle Rochové talentovaný a inspirativní student, který do svých modelů přetransformoval agresi vnímající ji jako nejvýstižnější klíčové slovo pro svou práci. Taky i náš favorit si za svou ikonu vybral Helmuta Langa, a když jsme se ho zeptali o kolik levnější by prodal své modely, řekl o 500 procent.


Přispět značce svým osobitým názorem a přitom zachovat její DNA už je docela výzva pro libovolného mladého návrháře, který v reálném průmyslu ještě nemá žádné zkušenosti. A z těch nekompletních kolekcí jsme určitě cítili obojí.

Abychom ale nebyli jen úplní elitáři jako jsou třeba na Radiu Wave, zeptali jsme se lidí kolem nás a pečlivě vybraní dotázaní návštěvníci s námi souhlasili. I s tím předpokladem, že některé šaty podle představ jejich autorů asi nevyšly. Když jsme se třeba chtěli zeptat na pár otázek jedné z návrhářek, se slzami v očích nás poprosila, abychom chvíli počkali. Nicméně ani ambiciózní Alexander McQueen, který měl už na začátku své kariéry postoj arogantní super hvězdy, jako návrhář nezvládl první kolekci pro Givenchy. Přiznal, že ho tato noční můra psychicky a emocionálně tehdy poznamenala a při opuštění místa tvrdil, že se cítil kreativně omezený. Takže v pohodě, nevykládáme si ten pláč nijak špatně.

Náročnost úkolu nám potvrdila i sama vedoucí ateliéru Liběna Rochová. Já si myslím, že to taky lidem, co k módě nemají nejblíž, mělo něco nastínit o tom, že role módního návrháře pracujícího pro nějaký velký módní dům může být klidně i špatným snem.

Pestrost modelů na přehlídce nicméně byla obrovská a také byl rozdíl mezi stylem studentů. Vím, že tato věta je klišé, ale ono to tak prostě bylo. Někteří totiž vsadili na jednoduchost, jiní zase na překombinovanosť tvarů a materiálu. No, ale aspoň se bylo na co dívat.

Podle některých diváků, kteří přišli na vernisáž, se oblíbenci vybírali těžce. Dotázaní by prý za některé kusy by zaplatili klidně i 7000 korun, kdyby tolik prý teda někdy měli v jednu chvíli na účtě.

Pro více fotek od Christine Recrue z vernisáže skrolujte myší níž:

Ještě více VICE
Vice Channels