Holka, která hraje počítačový hry, aby obohatila vědu

Dělat do vědy není pro každýho. Musí vás bavit číst, neustále se vzdělávat, psát a publikovat jako umanutý, a pokud jste Tereza Krobová z Fakulty sociálních věd UK, tak k tomu musíte v pracovní době zabíjet i zombíky, zachraňovat zbytky civilizace nebo objevovat nový planety ve vzdáleném vesmíru. Terka se totiž, jako jediná holka v ČR, zabývá studiem počítačových her.

Proto jsem se jí zeptala, jaký to je být jedinou holkou v tomhle oboru, jak jí berou ostatní vědci, co na ní říkají studenti, kolik kluků na to sbalila a proč má ráda Laru Croft.

Jsi geek?

Ano a nestydím se za to. Tak jsem se k hrám vlastně dostala. Vždycky jsem byla geek, začalo to dinosaurama a mumiema, chtěla jsem být paleontoložka nebo archeoložka, jako Lara Croft, pak to pokračovalo mimozemšťanama, sci-fi, hororama a kontinuálně s tím jsem hrála počítačový hry. Takže jsem velkej pařan a geek. Teda velká pařanka a geečka.

Vzpomeneš si na první hru, kterou jsi kdy hrála?

Měli jsme doma stolní hry, jak se připojily k televizi a vyměňovaly se kazety. Nevím, jak se jmenovala, protože jsme měly asijský kopie dobrejch her, ale my jsme tomu říkali Kuchař, protože to byl kuchař, kterej chodil a zabíjel jídlo a zlý pizzy. Pak na počítači Tomb Raider. To byla první velká hra.

Jak dlouho u hry vydržíš sedět?

Když mě hra chytne a dostanu se do imerzivního stavu, tak jsem jednou vydržela v kuse asi 10 hodin přes noc, nespala jsem, a pak jsem si uvědomila, že mám docela hlad a dlouho jsem nepila. Pak jsem pokračovala přes den, ale to už s přestávkama na jídlo.

Když jsi herní vědkyně, tak hraješ v práci hry?

Doma hraju na konzoli, v práci nemám na čem, protože nám na školní počítače nejdou stáhnout hry. Ale chodim do Český televize, kde děláme pořad o hrách, a tam se daj stahovat hry, tak tam přímo hrajeme.

Předtím jsi studovala žurnalistiku. Jak to přešlo v to, že se budeš věnovat hrám?

Kontinuálně s linkou geekovství jsem vždycky chtěla být spisovatelka. První knížky, co jsem četla, byly od Stephena Kinga, psala jsem vlastní horory, který jsem si sama i ilustrovala. Protože spisovatelství se nestuduje, tak jsem šla dělat žurnalistiku, ale zjistila jsem, že mě to úplně nebaví. Tak jsem se začala poohlížet kolem, začaly mě zajímat kulturální studia, studium popkultury a tak. Pak jsem se přihlásila na předmět počítačový hry k Jardovi Švelchovi a ten mě totálně strhnul tím, jak dokázal o hrách mluvit. A protože jsem byla vždycky feministka a zajímal mě gender, tak mě napadlo to spojit v diplomce, kterou mi i vedl. Nikdo to tady nedělal a nevěděla jsem, že v zahraničí to už frčí. Tak jsem se přihlásila na druhou vejšku na genderová studia. Uvědomila jsem si, že mě hry strašně baví zkoumat, ukazovat na něčem pro spoustu lidí tak banálním, kolik toho o společnosti vypovídá.

Jak se na tebe ze začátku na oboru koukali?

Pro mě je překvapivý, že mezi vědcema je pořád strašnej despekt k tomu, že zkoumáme hry. Opakuje se historie, tak se kdysi dívali na kulturální vědce, který zkoumali televizi, a ty starý vědci se jim posmívali, že chtěj zkoumat něco tak banálního jako televizi. A teď to nikomu divný nepřijde. A takhle se u nás, v zahraničí už rozhodně ne, dost lidí kouká na herní vědce. Když jsem se hlásila na doktorát, tak mi jeden profesor řekl, jestli není škoda se takhle zahazovat, když bych mohla dělat skutečnou vědu. Přemlouval mě, abych se přihlásila s jiným projektem. Ale já jsem ráda, že jsem se takhle rozhodla.

Je pravda, že když učím před posluchárnou plnou kluků, tak cítím despekt. Zkoušej mě, dělaj hloupý a ptaj se na doplňující otázky. Když jim odpovim, tak jsou trochu zklamaný, že mě nedostali a nejsem si jistá, jestli by to dělali, kdyby před nima stál chlap. Ve světě na tebe nikdo takhle blbě nekouká.

Myslíš, že se u nás teda pořád bere, že hry jsou jen pro kluky?

Určitě.

A jak tě berou kluci, který nejsou z akademický obce?

Těm to přijde hrozně cool. Nevěřila bych, jak strašně sexy to pro kluky je, že hraješ hry a ještě je k tomu zkoumáš. Už pak neni tak sexy říct, že zkoumáš gender, protože to je pořád spojený s tim stereotypem, že seš feministka, co pálí podprsenky a neholí si nohy, ale říct, že hraješ hry, zkoumáš je a baví tě… Nejlepší balící technika pro tuhle skupinu kluků.

Zabýváš se genderem ve hrách, tak jak jsou ženy ve hrách zobrazovaný?

To je složitý, ale před pár lety jsem psala diplomku a zkoumala jsem hratelný ženský postavy v áčkových hrách v čele s Tomb Raiderem. O těch se obecně dá říct, že jsou pořád hodně sexy. Platí poučka, že je důležitý se podívat, kdo hry vytváří. Z mnoha procent vývojářský týma tvoří chlapi, 70% jsou heterosexuálové, běloši. Další poučka zní, že mužský jsou postavy jsou 'attractive to play' a ženský 'attractive to watch', tak se to dá shrnout. I když teď se hodně společností snaží, aby ženský postavy už nebyly ty prsatý, polonahý krásky jenom s krytkama na bradavkách, tak pořád jsou vlastně velmi hezký a přitažlivý.

Dostáváš kvůli tomu spoustu nabídek na přednášky nebo konference. Která z nich byla pro tebe nejcennější?

Protože jsem psala do A2 o Youtuberech, tak jsem díky tomu dostala od Český televize nabídku dělat dramaturgii dětskýho pořadu o hrách. Taky jsem teď byla na konferenci ve Skotsku a prezentovala jsem tam výzkum o ženských hráčkách, jestli sexualizujou mužský postavy, jako jestli se holky při hraní taky chovaj jako macho a vyšlo mi, že jo…

Fakt?

Jo. Sledovala jsem je při hraní Uncharted 4 a holky se při hraní hrozně rozjely. Je teda pravda, že jsme otevřely dvě vína. Začalo to u: "Dělej Draku, hejbej tou prdelkou" a "kdy už si sundáš ten neoprén, kvůli tomu tady všechny jsme," Pak to šlo až do sexistickejch poznámek typu: "Co to tam dělá tou rukou, dobrá ruční práce." Ještě nevim, jestli to bylo tim, že byly takhle skupinově, jako když se kámoši sejdou a hodnotěj kozy… Ale bylo strašně šokující sledovat, jak si to užívaly. Tak to je teď můj poslední výzkum.

Přednáška o tom se na konferenci jmenovala 'Já se na tu jeho sladkou prdelku fakt nedívám' a měla obrovskej úspěch, chodili za mnou lidi, získala jsem spoustu kontaktů a vytvořili jsme mezinárodní výzkumnou feministickou skupinu, která chce zkoumat tyhle věci ve hrách.

Navážeme ještě na Laru Croft. V tvých článcích se často objevuje. Proč?

Protože je skvělá, já jí prostě miluju. Celý dětství jsem chtěla bejt archeoložka a paleontoložka. Zároveň mi přišla strašně krásná a sexy a statečná, měla jsem její polonahej plakát nad postelí. A teď v dospělosti mi přijde zajímavý, že může na malý holčičky působit takhle posilujícím dojmem, byť to vždycky byl kozatej sexuální symbol, který se ty prsa ještě zvětšovaly. Zároveň je hodně chlapská a taky pornodomina, má kožený boty, brejle, copánky, prostě taková, u který má hráč pocit, že ho zbičuje a přiváže k posteli. Je to mnohoznačná postava.