'Pokémon Go' stojí tak trochu za prd, ale to vlastně nevadí

Věc, před kterou tě nikdo nevaroval, když se rozhodneš stát se trenérem pokémonů, je nepřízeň počasí. První den mého tréninku Pikachu a Geoduda na ulicích Brooklynu je horko a dusno a mý vlhký ruce se potí ještě víc od zahřívajícího se telefonu – Pokémon Go je prostě žhavej tip.

Pro nezasvěcené: Pokémon Go je hra pro iOS a Android, která pracuje se skutečnými GPS daty, aby proměnila tvé okolí ve virtuální svět a umožnila ti v něm sbírat různé předměty, chytat bytosti a pořádat souboje na určených místech. Souboje se odehrávaj i v solidní výšce. Ale všude jsou mraky, takže se spíš strachuješ, že začne pršet, než že pokémony nechytíš všecky. Obzvlášť ve chvílích, kdy se nemůžeš připojit k serveru.

Když Nintendo začalo propagovat hru Pokémon Go vloni na podzim, byl jsem zvědavej, možná i trochu skeptickej. Trailer hru představuje jako něco, co se ze záležitosti podobné konverzaci mírně retardovanejch dětí na školním dvorku ve stylu: „Kéž by existovala hra, kde by…" změnilo v PC grafiku na vysoké úrovni. Jen se podívejte sami:

Je to prostě živá nostalgie. Je to příslib sjednocení fantazijního a reálnýho světa za kamarádšaftu všech zúčastněných. Kdo by se toho nechtěl účastnit? Ovšem realita Pokémon Go není zdaleka tak vzrušující. Fantazie do skutečnýho světa prostě nepronikne tolik jako boje s nedostatky samotné technologie.

Když jsem chtěl začít hrát, hra mi bohužel spadla. Můj celý první den s Pokémon Go byl celej jen o technologickejch záležitostech: hra se zamyká, bojuješ s připojením (nebo s tím zůstat připojen) k serverům, GPS data se dobře neaktualizujou, věci mizí nebo nefungujou, jak maj, a vše neustále padá a padá. Je to prostě chaos.

O to hůř, že hra Pokémon Go by nebyla dobrá dokonce ani bez těchhle technickejch problémů. Pokémon Go pracuje s místní krajinou – např. zdmi, kostely a památkami. Některé z těchto lokalit ti mají přihrát předměty (víc pokebalů, lékárničky pro pokémona atd.) a ostatní jsou prostory, kde můžeš uspořádat souboj s protihráčovými pokémony. Každý hráč patří do jednoho ze tří týmů, snaží se porazit soka, zatímco si sám staví obranu. Přesto je hra spíš o potloukání kolem, náhodným sbírání pokémonů do kolekce, na souboje už nějak nezbývá místo.

A když už k nim dojde, jsou jedno velký zklamání. Pohybuješ palcem doprava či doleva, aby ses vyhnul útokům, klikáš, abys zahájil vůbec nějakou akci. Je to jedno velký gestikulování a naděje, že příkazy, který zadáš, se k serveru třeba jednou dostanou.

Takže se připojíš a zamíříš na nějaký místo a čekáš, než se načte. Ale ono se nenačte, ale počkat, támhle je Pidgey! Klikneš na Pidgeyho a hra padá. Když se do ní zase dostaneš, Pidgey nikde. Jdeš o kus dál, ale ve hře jsi uvízl na jednom místě, takže postáváš a čekáš, až se něco stane. Jsi přikovanej k telefonu a vypadáš jako turista u sebe doma. Nemá to švih a spád, kterej by tě pohltil.

Včera večer po cestě domů, když se trošku smráklo a už nebylo takový vedro, jsem spatřil pokefanoušky, jak křižujou ulice, s hlavami skloněnými, screenem osvícený a zahlcený nedynamičností hry. Viděl jsem chlápka v metru, jak načítá hru stále dokola – myslím, že mu taky neustále padala. Nebo skupinu čtyř děcek, který se semkly okolo potemnělýho vstupu do karaoke klubu, na místě, kde se měl udát souboj. Ksichtily se, křičely a vtipkovaly. Jedno z nich však stálo opodál – mělo nejspíš víc problémů s připojením. Konečně se pak všecky daly dohromady s telefony v rukou, takže jsem poznal, že už zase všecky hrajou.

Ostýchavě jsem se k nim přiblížil – byly úplně cizí – ale sotva jsem dokázal promluvit.

„Hrajet–"

„Jo, haha, joo," tleměj se.

Řekli mi, že takovou hru ještě nikdy nehrály. Líbí se jim, že spolu můžou jít ven, a navíc na divný místa. Líbí se jim pokémoni. Najednou mi nevadilo to, že hra neustále padá, chabej mechanickej pokrok nebo nejasný souboje. Najednou jsem chtěl zavolat kámošům a jít se s nima projít.

Chtěl jsme ty děcka zahrnout otázkama, ale byly úplně v jiným světě. Soubojů přibývalo a už bylo pozdě. Ale než odešly, řekly mi, že ty problémy se hrou, který jiný lidi i já máme, jim vůbec nevaděj v tom, aby si hru užily. Nefungující servery musí znamenat, že si hru užívaj spousty lidí najednou, a to znamená, že Niantic a Pokémon Company učinily z tak primitivní hry něco spešl.

S ohledem na to, jak vše začalo, jsem ale skeptickej. Ale snad maj pravdu.