Ruský román Mrtvé duše od Nikolaje Gogola pojednává o muži obcházejícím celé dlouhé dny ulice kolem svého domu, kde sbírá vše, co by se mu jednou mohlo hodit. Plyushkinům nebo také Diogenův syndrom představuje komplexní formu obsedantně – kompulzivní poruchy projevující se hromaděním, sociálním straněním a zanedbáváním vlastní fyzické i psychické stránky. Tato porucha postihuje především osoby starší 60 let a z jejích spárů se uniká jen velmi těžko.
Reklama
V rozhovoru uveřejněném roku 2016 magazínem Le Figaro doktor a neurolog Jean – Claude Monfort přisuzuje vznik této poruchy „traumatickým příhodám raného dětství" nebo schizofrenii či Alzheimerově chorobě.
Všechny fotky: Arnaud Chochon
Arnaud Chochon strávil celý rok každodenním dokumentováním života šedesátiletého Francouze s výše zmíněnou diagnózou. Práce tohoto fotografa se často od podobných životních situací odvíjí a Arnaud tak okamžitě pochopil, že tento příběh stojí za to povyprávět. To ovšem neznamená, že byl Jeanem okamžitě vřele přijat.„Přiblížit se mu bylo velmi obtížné. Než mě do svého království pustil, dlouhé hodiny jsme rozprávěli na ulicích. Musel jsem si získat jeho důvěru, ale nakonec jsme se opravdu spřátelili."
„Každou noc se Jean vydává do ulic na svůj lov. Hledá především jídlo pro obživu či knihy a noviny k uspokojení touhy po poznání. Hromadí ale vše, co mu přijde pod ruku, bez ohledu na hodnotu či význam daných nálezů."„Jeho život má jistou logiku, my ji však přes zaběhlá schémata nedokážeme číst. Jean respektuje životní prostředí a v rámci odpovědnosti za jeho ochranu má z každého odneseného nálezu dobrý pocit. Do spalovny a na skládky tak putuje méně odpadu."
Jeho „zájem o odpadkové koše" začal kolem roku 1995 – dávno před odchodem ze zaměstnání stavebního technika. „Jednoho dne jsem viděl uzeniny ležící na popelnici. Vzal jsem je a doma dal svému otci, který je miloval. Pocítil jsem zvláštní hřejivý pocit a najednou věděl, že tohle je mnohem důležitější, než se každý den zabývat sračkama v kanceláři." V současnosti žije částečně z rodinného dědictví, ale především z nalezených věcí.
Reklama
„Jean je velmi kultivovaný a přímý. Má opravdu dobrou paměť a široké spektrum znalostí, pravidelně chodí na výstavy a přednášky o umění. Spoustu času jsme spolu strávili hlubokými diskuzemi o umění a současném dění, nicméně jeho mezilidský kontakt je opravdu mizivý," dodává Arnaud.
Jednou do roka ho však takový kontakt nemine. V tuto dobu je nucen najmout čistící četu, aby v rámci jeho zdraví a bezpečí celý dům vyčistila a vydezinfikovala. „V těchto dnech Jean naskládá na jednu hromadu své nejcennější kousky, aby je před četou ochránil."
„Během dvou dnů tak přijde téměř o všechno, co celý rok tak pracně shromažďoval. Jsou to pro něj opravdu těžké okamžiky. Své úlovky brání vlastním tělem, ale proti úklidové četě nezmůže nic."
Jakmile se za uklízeči ale zabouchnou dveře, Jean opět vyráží do ulic, aby svůj byt znovu naplnil věcmi, které nikdo nepotřebuje.