Trochu jiný David Černý

Rozhovor s Davidem Černým, který zatím není tak známý jako jeho jmenovec-sochař, jsem udělala díky náhodě. Ta mě k němu dovedla přes kamarádku, co se taky jmenuje Černá. Tři Černí, to už je trochu podezřelý, ne?

Co si představíš, když se řekne torzo současnosti?
Představuju si  malou oázu přírody, co zbyla po radikálním řezu člověka do ní. Je to takový koloběh člověk, přiroda. Po vymizení přírody a života na zemi zbyl z člověka už jen zkamenělý artefakt, ze kterého vyrůstá zase nová příroda, nový život.

Které z druhů torz je tvé oblíbené?
Mám rád samorosty, jsou to taková torza přírody, skrývající nekonečně mnoho tvarů.

Pracuješ i s industriálními prvky. Jak ses dostal k prostředí starých továren?
Mám je rád. Mají pro mě určité kouzlo. Rád chodím do prostorů starých továren a vytvářím tam obrazy. Čistý beton je pro moje malování to nejkrásnější plátno.

Která místa tě nejvíce inspirují k tvorbě?
Nejvíc mě inspiruje samozřejmě Praha a její zákoutí. Narodil jsem se tady a každodenní dění kolem mě je velkou inspirací. Zamiloval jsem si Žižkov. Mám rád ty starý fasády domů a divočinu místních ulic. Taky rád navštěvuju třetí cenový nalévárny, tam člověk taky najde hodně inspirace. Někdy až moc. A Strašnice. Tam je taky spousta míst, taková pražská periferie. Oproti Žižkovu zase klid. Každopádně inspiraci nehledám, inspiraci nacházím všude kolem sebe, ať už jsem na jakémkoli místě na světě. Inspirace je všude.

A kde se ti pak tvoří nejlépe?
Doma. Přijdu, sednu k pracovnímu stolu a veškerou inspiraci,  co jsem za ten den našel, ze sebe přemístím na papír, plátno nebo vytvořím objekt. Mám rád klid a ten nacházím právě doma.

Máš nějaké své oblíbené umělce (výtvarníky, hudebníky, filmaře), kteří tě taky dokáží inspirovat?

Baví mě hodně styl grafiky z 60. až 70. let. Mám rád tvorbu Františka Skály a Miroslava Bartáka z Dikobrazu. Inspirují mě také filmy od Švankmajera a oldies hudba. Je jich spousta a teď si je všechny nevybavím. Každopádně se snažím nikým inspirovaný nebýt, ale je to těžký.

Jak ses vůbec dostal k výtvarnému umění a technice koláže?
Kreslit jsem začal hned, jak jsem poznal tužku. Teda až po tom, co jsem zjistil, že se tužka nekouše, ale čmárá se s ní na papír, zeď, prostě všude. Největší zvrat přišel ve školce, kde jsem měl první samostatnou výstavu čmáranic. Od té doby mi začali všude říkat, že prý mám talent, a tak pokračuju dál. Každopádně jsem žádnou uměleckou školu nevystudoval. Moc brzy jsem se osamostatnil a potřeboval vydělávat peníze na živobytí. Tvořím v práci, která s uměním nemá vůbec nic společnýho, ale je tam na to čas. Po práci pokračuju doma. Jsem samouk, takový samorost, co se učí tvořit životem.

Koláže jsou jednou z mých nejoblíbenějších technik. Nejenom že u toho prohlídnu a přečtu spoustu zajímavých knih, ale baví mě i ta cesta za materiálem. Hledání odpovídající knihy či časopisu na různých zajímavých místech. Je to také hodně o štěstí, jestli zrovna najdu, co potřebuji. Občas si tu knihu kupuji kvůli jednomu obrázku. Koláží se mi lépe vyjadřuje myšlenka, kterou chci zachytit.

Odkud vystřihuješ?
Vystřihuju převážně ze starších knih a časopisů z období socialismu až po současnost. Před několika lety jsem potkal dělníky, jak vyhazují nějaké krabice do popelnice. Nahlédnul jsem dovnitř a ty krabice byly plné fotek přírody a lesních zvířat. Jednalo se o tisíce fotek a negativů nějakého pána, který celý svůj život fotil právě zvířata a přírodu. Dokonce o tom vydával i krásné knihy plné těch fotografií, které nakonec skončily v popelnici. Dělníci mi řekli, že pán zemřel a pozůstalí se toho chtěli zbavit. Neváhal jsem a domů jsem si odnesl tři krosny plný fotek a negativů. Tvořím  z toho už několikátým rokem.

Na co se chystáš v blízké budoucnosti?
Nepolevovat. Chci tvořit naplno. Pořádat výstavy a ilustrovat knihy pro děti. Hlavně neshnít v nečinnosti!

Jaká je tvoje vize budoucnosti?
Bude líp.

Proč myslíš? Jsi optimista?
Jasně, jsem optimista. Myslím, že nějaká generace po nás si určitě uvědomí, co děláme špatně, a poučí se z chyb, co jsme napáchali.

Fotky: David Černý