Když se obrozenci snažili v devatenáctém století přijít na to, co vlastně znamená být Čech, co je tím českým živlem nezkaženým perverzní německou kulturou a nóbl způsoby, nezbylo jim než vyrazit na vesnici. Podobně dnes, chceme-li pochopit stav českého fotbalu, musíme sejít až k jeho kořenům. Časopis Vice na počest Františka Ladislava Čelakovského zavítal do Rosic, Mokré-Horákova a Viničných Šumic. Do míst, kde se české fotbalové naděje hřejí na prsou domácích zvířat, aby po vzoru svých otců postupně směnili fotbalovu hřivnu za pivo a pracovní příležitost v jednotném zemědělském družstvu a národní tým i celá Gambrinus liga opět třela bídu s nouzí a týrala fanoušky groteskními pohyby městských usmrkanců.
„Nic ve zlým proti turistům, když se sem chtěj podívat, jenže není možný tady žít a tady pracovat!" Z repráku přidrátovaného na stěně betonové budky hraje trenérův synovec spolehlivý pecky. V dálce kdosi ještě narychlo lajnuje hřiště. Na svahu zevlují dvě adolescentky v péřových vestách a s kabelkami přes rameno. Konečně dovezli bečku a tak bzukot mezi strejdy a dědy změnil tóninu, trochu se ukáznil stejně jako oni, vzorně stojící v řadě s plastovými kelímky. Mezitím ze dveří pod reprákem vychází soupeřovi hráči. Naši už na ně čekají. Protivníci jsou evidentně větší frajeři: v trochu velkých, zato zánovních dresech, pumpkách a sponzorovaných kopačkách Mizuno jasně ukazují, která vesnice má schopnějšího drobného živnostníka.
Ne náhodou se v Česku místo fotbalu zabydlel termín kopaná. Jediným smyslem tohoto národního sportu je totiž kopání, respektive okopávání, jehož technika se zrodila právě na vesnici - během péče o životně důležité plodiny. Narozdíl od národních pohárů však jde ve venkovské kopané o všechno. Doslova o všechno, protože nic jiného na vesnici vyhrát nemůžete. Proto tu v největší míře kvete korupce. Výměnou za domluvený výsledek prošlo břichy rozhodčích i hráčů již tolik bas piv, půlek prasat a kapříků (zapomeňte na „Ivánku kamaráde", řeč je o skutečných rybách), že by celá Subsaharská Afrika mohla pořádat Bakchanálie až do konce světa v roce 2012.
Odbila 78. minuta a na pomyslné tabuli pořád svítí dvě nuly. Ani naši, ani Rosičtí se zatím nedostali s míčem do soupeřova vápna a vzhledem k všeobecné únavě umocněné včerejší pitkou se zřejmě už ani nedostanou. Vtom se urval Laďa. Sópeřův stoper vysunuté až za vlastní půlku néni schopné zareagovat. Laďa valí s balónem k velkýmu vápnu, má před sebó už jen gólmana, ale včil sa mu udělá šófl a tak do teho eště před lajnó cásne. Jen úplně lehóčko škrtl míč kopačkó a tak se pomalu kutálí k brankářovi. Borec se zvohne, nastaví náruč, ale balón skočí na drn a propadne mu rukama. Šumičáci řvó jak zavalení horníci. Řve i naturalizované Slovák Kamil.
Kvalita nejnižších soutěží odráží kvalitu první ligy. Najdeme tu i stejné typy hráčů:Postarší virtuóz
Stejně jako se vrátil Šmicr z Liverpoolu do Slávie, odchází hráč z divize na fotbalový důchod do vesnické soutěže. Tady, navzdory svým 45 letům, je virtuózem. Ačkoli je ze všech nejlepší, má zdaleka nejmenší ambice. Hraje si svou hru, mazlí se s balónem a často a dobře přihrává. Smířil se s tím, že většina jeho rafinovaných pasů se odrazí od noh útočících spoluhráčů do autu. Povoláním je geodet nebo středoškolský učitel chemie.Bejk
Od devíti let má na stěně plakáty z časopisů o fotbale. Na hřišti se neustále snaží dávat někomu jesle, což mu skoro nikdy nevyjde a tak musí balón procpat přes obránce vahou svého macatého těla. Hraje pouze v útoku. Spoluhráči se na něm neodvažují požadovat výpomoc v obraně (už jako malý demonstrativně odcházel z hřiště, když ho trenér nutil vracet se za půlící čáru). Přesto je pýchou každého týmu a totemem sexuálního zdraví a vitality reprezentované vesnice.Hráč do počtu
Pokud se na hřišti objeví všech 11 hráčů, pohybuje se počet těch, co jsou jen do počtu, od devíti do jedenácti. Fotbal trénují celý život: pan Moudrý je pokaždé nechá hodinu střílet na bránu, pak jim řekne ať si zahrají pět na pět a jde pít do šatny. Někteří z nich měli talent, jiní ne. Trénink, chlast a dřina je ale nakonec dostaly na stejnou úroveň. Jsou vyučení a většina dojíždí za prací do města.Věčný náhradník
Nastupuje, když je ožralá tak velká část týmu, že hrozí kontumační prohra. Proto je věčným náhradníkem - nastupuje skoro pořád. Velkou část utkání stráví na zemi. Ne kvůli častým faulům, ale jednoduše proto, že není schopný zvládnout koordinaci pohybů při střetu s hráčem nebo balónem. Jeho doširoka roztažené nohy jsou extrémně lákavé pro bejky protihráče.
Reklama
![](https://viceland-assets-cdn.vice.com/blogs/cs/files/2010/04/fanousci2.jpeg)
![](https://viceland-assets-cdn.vice.com/blogs/cs/files/2010/04/hraci.jpeg)
![](https://viceland-assets-cdn.vice.com/blogs/cs/files/2010/04/fanousci.jpeg)
Reklama
![](https://viceland-assets-cdn.vice.com/blogs/cs/files/2010/04/hraci3.jpeg)
Stejně jako se vrátil Šmicr z Liverpoolu do Slávie, odchází hráč z divize na fotbalový důchod do vesnické soutěže. Tady, navzdory svým 45 letům, je virtuózem. Ačkoli je ze všech nejlepší, má zdaleka nejmenší ambice. Hraje si svou hru, mazlí se s balónem a často a dobře přihrává. Smířil se s tím, že většina jeho rafinovaných pasů se odrazí od noh útočících spoluhráčů do autu. Povoláním je geodet nebo středoškolský učitel chemie.Bejk
Od devíti let má na stěně plakáty z časopisů o fotbale. Na hřišti se neustále snaží dávat někomu jesle, což mu skoro nikdy nevyjde a tak musí balón procpat přes obránce vahou svého macatého těla. Hraje pouze v útoku. Spoluhráči se na něm neodvažují požadovat výpomoc v obraně (už jako malý demonstrativně odcházel z hřiště, když ho trenér nutil vracet se za půlící čáru). Přesto je pýchou každého týmu a totemem sexuálního zdraví a vitality reprezentované vesnice.Hráč do počtu
Pokud se na hřišti objeví všech 11 hráčů, pohybuje se počet těch, co jsou jen do počtu, od devíti do jedenácti. Fotbal trénují celý život: pan Moudrý je pokaždé nechá hodinu střílet na bránu, pak jim řekne ať si zahrají pět na pět a jde pít do šatny. Někteří z nich měli talent, jiní ne. Trénink, chlast a dřina je ale nakonec dostaly na stejnou úroveň. Jsou vyučení a většina dojíždí za prací do města.Věčný náhradník
Nastupuje, když je ožralá tak velká část týmu, že hrozí kontumační prohra. Proto je věčným náhradníkem - nastupuje skoro pořád. Velkou část utkání stráví na zemi. Ne kvůli častým faulům, ale jednoduše proto, že není schopný zvládnout koordinaci pohybů při střetu s hráčem nebo balónem. Jeho doširoka roztažené nohy jsou extrémně lákavé pro bejky protihráče.