Jak randit s někým, kdo má úplně jiný hudební vkus než vy

Může snad být něco horšího, než když jste absolutně ponoření do své oblíbené písničky, víte, že akorát nadchází její nejlepší část, ale těsně předtím, než dosáhnete vrcholného uspokojení zařváním refrénu na plný pecky, vám to nějaký totální bastard vypne? A co když je ten bastard zároveň vaším životním partnerem? Co když nemáte jinou možnost, než toho sviňáka prostě vykopnout ze dveří a doufáte, že ho pak přesvědčíte o tom, že to byl pouze chvilkový zkrat? Dobře, tak ne, nezabíjejte ho… Ale vážně, jak můžete vydržet ve vztahu s někým, kdo má úplně jiný hudební vkus? Je vůbec možný být přitahován někým, s kým nemůže vést nekonečné diskuze o hitovkách?

Rozhodla jsem se najít pár argumentů, proč je fakt dobrý randit s někým, kdo má zálibu v totálně jiné hudbě než vy. Ve skutečnosti totiž randění s někým, s kým se v hudbě absolutně shodnete, může mít mnohem nepříznivější dopad na váš vztah. Už jste třeba někdy seděli v jedné místnosti s dvěma skalními fanoušky Radiohead, kteří se dohadují, jestli je jejich největším dílem Amnesiac anebo Kid A? Taková diskuze je vyschlejší než obří plastika vagíny v menopauze od Tracey Emin.

Vždycky je dobrý vykročit ze svý bubliny, protože právě za hranicí vašeho podvědomí na vás většinou čekají ty nejzajímavější zážitky. Aspoň teda pokud nejste ten typ lidí, kteří odmítají poslouchat cokoliv jiného kromě Insane Clown Posse, v tom případě byste se měli radši honem registrovat na juggalove.com. Takže tady je pár tipů, proč byste neměli úplně zavrhnout možnost chození s někým, kdo úplně nesdílí vaší posedlost historií Childish Gambina.

MŮŽETE DÁT VOLNÝ PRŮCHOD VÝLEVŮM O SVÉ OBLÍBENÉ HUDBĚ

Jen velmi tenká hranice ale leží mezi tím, když úspěšně seznamujete nového miláčka se svými úplně nejvíc nejmilovanějšími interprety a tím, kdy až tak afektovaně vedete znalecký monolog, že by vám každý v doslechu nejradši nacpal pěst do pusy, jen abyste už konečně sklapli. V zájmu zachování si přízně druhé strany vám teď naservíruju pár příkladů situací, kterým byste se měli radši vyvarovat:

- myslet si, že člověk se kterým randíte je pouze prázdná nádoba, do které můžete nahustit všechny ty neužitečné informace o Pavement, co jste za ta léta nastřádali, a která ostatním už akorát tak lezou krkem

- nazvat svojí drahou polovičku nevzdělaným ignorantem jen proto, že ještě nikdy neslyšel o vaší oblíbené leč trochu obskurní kapele

- podarovat svojí lásku USB flashkou s vašimi TOP 50 skladbami, jejichž poslech má za domácí úkol

- schválně si neposlechnout hudbu na základě něčího doporučení

- říct někomu, že nemá pravdu, protože se jeho názor liší od vašeho. Ve skutečnosti tím děláte blbce akorát sami ze sebe…

Místo toho se zkuste chovat spíš stylem: „Hele, a co kdybychom si dneska pustili Tango In The Night , protože odtamtud je tvůj oblíbenej song Fleetwood Mac a myslím, že i zbytek by se ti mohl líbit." nebo „Už jsi slyšel Gorky's Zygotic Mynci? Klidně Ti je pustím, ale nic se neděje, jestli nechceš."

A zapomeňte na výstupy typu: „The Story So Far jsou fakt na hovno, to The Descendents vynalezli pop-punk. Tady máš všechny jejich singly a vrať se až se něco pořádnýho naučíš," protože tím si akorát tak vysloužíte kopačky dřív než se nadějete.

VYPADÁTE VÍC CHYTŘE A SEXY

Víte, co je fakt rajcovní? Když posloucháte někoho, kdo vášnivě mluví o věcech, do kterých je nadšený. Možná, že vůbec netuší o čem to blábolí anebo si aspoň pletou to, kdo složil jakou sloku ze songu „Protect Ya Neck", ale naštěstí vy o tom nemáte páru, takže ani nemůžete v mžiku rozpárat jeho tvrzení jako svetr upředený z konspiračních teorií. Přestože může plkat úplný nesmysly, pořád je tu ten důvod, proč je Russell Brand a jeho revoluce tak populární – a tím důvodem je přesvědčení. A taky hodně dobrý vlasy. Ale stejně víc ta přesvědčivost.

NEMUSÍTE SE VZÁJEMNĚ NIČIT NEKONEČNÝMI DOHADY O VAŠICH OBLÍBENCÍCH UMĚLCÍCH

Když se někomu nelíbí váš zamilovanej song od Elliotta Smitha, protože nemá Elliotta Smitha rád, pak to logicky ještě lze pokládat za přijatelné, ale pokud se i sám považuje za skalního fanouška Elliotta Smitha, jak se s tím chcete sakra vyrovnat?! Jak to jako myslíš, že „Between The Bars" není jeho vrcholné dílo? Seš snad zhulenej? Ani už nespočítám, kolikrát jsem zažila ostrou výměnu názorů za dramatického šermování kuchyňským náčiním jako výsledek rozporu v otázce chronologického uspořádání biografických událostí ze života Kurta Cobaina. Takovým situacím se hravě vyhnete, pokud budete randit s někým, jehož vědomosti o grunge začínají a končí u Puddle of Mudd.

Ale co když jsou všichni vaši oblíbenci těmi největšími hudebními hvězdami na planetě? Už nemůže zbývat nikdo, kdo ještě neslyšel Yeezus, ne? Špatně! Nedávno jsem někomu poprvé v jeho životě ukázala song od Draka. Jasně, představte si aspoň na minutu život bez Drakeovy hudby. A teď si představte, že ho slyšíte úplně poprvé. A teď si představte, jak vděční byste byli, kdyby vám někdo obohatil život právě o skladby Draka. Z pozice člověka, kterému se tohle pro někoho povedlo uskutečnit, mohu říct, že jsem se díky tomu cítila jako Ježíš, který proměnil hudbu v ještě lepší hudbu.

MIXTAPES!!!

Už jste někdy dělali vlastní mixtape? Je to fakt úžasná zábava! Začátky vztahů jsou úžasné, protože zahrnují přehrávání svých nejmilejších písní do jejich úplného konce a následné diskutování na jejich adresu. Dáte si tu práci a poskládáte dohromady songy, které odhalí určité aspekty vaší osobnosti, která zatím vaše druhá polovička nezačala nenávidět. Vy se naučíte něco málo o tom druhém a on naoplátku zase o vás, každý roste a vyvíjí se jako lidská bytost a všichni se tak přibližujeme krůček blíž k světovému míru.

Na druhou stranu není asi nic omezenějšího než podávat někomu svůj mixtape se slovy:

„Hele tohle jsem pro Tebe vyrobil/a je na tom i můj oblíbenej song od kapely Throwing Mus-"

„Jo, slyšel/a jsem Throwing Muse, když mi bylo asi pět let."

„Okay, takže v tom případě si to zase vezmu a odnesu to do odpadkovýho koše."

POTŘEBUJETE NĚKOHO, KDO VÁS POSUNE DÁL

Tam venku jsou lidé, kteří si budou vyloženě hovět ve vašem komickém hudebním vkusu a lidí, kteří určitě a rozhodně ne. Vaše kriticky uznávaná sbírka vinylů bude jistě obsahovat spoustu songů nebo interpretů, i přes fakt, že jsou proti všemu, co skutečně uznáváte. Jako protiklad Dilla tu bude Danzig, proti Teenage Fanclub tu budou Right Said Fred. Pro mě osobně je nadupanost poslední desky od Justina Biebra mnohem víc vzrušující než jakýkoliv z dílů sériálu Breaking Bad a občas kvůli tomu úplně ztratím perspektivu. Naproti tomu nemám sebemenší problém nečinně sedět i při opakovanym poslechu Journals a pozorovat, jak se moje osobnost vyvíjí v někoho, kdo randí jen s chlápkama ve vestách.

Každá osobnost Setha Cohena potřebuje Summer Roberts, aby si občas připomněla, že Death Cab For Cutie jsou „jen kytary a spousta nářků." Potřebujete ve svém životě trochu kritiky, abyste neskončili jako Mariah Carey bez vlastnictví nezbytných kvalit, které činí Mariah Carey tak přijatelnou být právě Mariah Carey. Potřebujete někoho, kdo se vás bude ptát na vaše volby – třeba když do vás furt hustí, proč jako máte pět kopií Cdéčka Boys Boys Boys od Sabriny.