Srpen byl měsícem strachu z končících prázdnin, žní, posledních úderů krumpáčů na silnicích a labutí písní chorvatských zmrzlinářů, kteří se s kapsami plnými kun rozloučili s posledním turnusem dovolenkářů a můžou se po zbytek roku poflakovat po jadranských plážích. Minulý měsíc byl ale taky mezníkem jednoho čtenářského zážitku – Láďa Hruška vzal útokem trafiky a vyzáblé peněženky českých důchodců s novou, v pořadí již pátou inkarnací jeho vychytávek v tištěné podobně. Jelikož sdílím vaše nadšení, tak jsem se podíval pod slupku pestrého přebalu a omrknul, co všechno Láďa za měsíc prázdnin zvládl.
Reklama
Láďa a jeho hbité prstíky vám ukážou, co a jak šikovný Ládík v červenci postavil. Kdyby vám jeho výraz přišel trochu prázdný a úsměv zatuhlý a poznamenaný stravou ze zbytků, je to jenom zdání. To z jeho vyšklebených zubů srší láska, se kterou všechny svoje vychytávky kompletuje a vysmívá se bohu, že ho přechytračil. A ano, to je věšák vyrobený z palet, na kterém je napsáno obrovským písmem HOME. To abyste si nepřipadali jako bezdomovci, až budete jeho nábytkovou řadu sestavovat. Láďa chce nejspíš prorazit i v anglofonních zemích. Možná by se měl držet naší české kotliny a kuřecích předkožek.
To, co drží Láďa v ruce, je doopravdickej smrtící koktejl. Sám ho vyrobil, proto ví, co je to zač, a má z toho jistou nervozitu ve tváři. Je to past na hmyzí otrapy. Všechny odpuzovače se můžou jít bodnout žihadlem, protože odteď už se v Čechách neprodá ani jeden. Spasitel národa českého zase jednou ukázal záda zahraničním korporacím a navrtal ještě hlouběji koleno, na kterém postavil celý svůj dosavadní život. Já jen nechápu, že ho ještě nenapadlo udělat plácačku z krajíce chleba. Třeba to bude v dalším čísle.
Pozor, pozor! Palec se tyčí nad Láďovou zaťatou pěstí, což může znamenat jen to, že přišel s nějakou ultrapeckou. Nestává se každý den, aby tenhle štempl kvality použil, a to už byl inspektorem lecčeho. Asi mu babylonská věž z bylinek udělala obzvlášť velkou radost. Snad se stane módním trademarkem českých venkovských zahrádek.
Reklama
Až budete mít příště problémy s plevelem, vzpomeňte si na Láďu a jeho rukavičku s košíčkem. Moc rád přijede, ohne hřbet a vyzobe vám nechtěnou zeleň z vašeho dvora. Stačí jen, když mu zaplatíte nápadem na to, jak z toho, co natrhal, udělat (nebo se alespoň pokusit udělat) něco pro zdraví svých čtenářů. A kdo by mu trochu toho plití záhonů nepřál, když mu to na tváři kouzlí tak upřímný úsměv.
Láďovou doménou ale je a vždycky bude kuchyně. Někdo mu možná už ale naznačil, že ani český národ nepůjde za hranici pojídání recyklovaných odřezků, zbytků a asi ani odpadků, a tak se vypravil zjistit, jak taková gastronomie, která nemá patřit psům, vypadá. Ještěže mu opatřili ráznou ruku, která na něj bude dohlížet, aby si odpadky nehrál a od koše se držel dál. Pro jednu fotečku ale přemohl svůj smutek a hřeje ho vědomí, že doma si bude moct vařit, co jen bude chtít. A z čeho bude chtít. No fuj, Láďo!
Co by to bylo za měsíc, kdyby pod Láďovo rukama nevzniklo nic, o čem si nejspíš všichni myslíme, že do kuchyně nepatří. Kdo byl názoru, že chilli marmeládu by v Čechách člověk marně hledal, byl na omylu. Od toho tu přece máme Láďu. Pracovní oděv v plamenném kontrastu se zpracovávanou surovinou, čapka naražená na čele obličeje sovy postřelené vzduchovkou.
Je to sympaťák. Pilnej jak včelka. Českej hobby svět už má nejspíš nadobro novýho vládce. Osvědčil se svou teleportací s kamennou tváří, všeumělstvím a nezaměnitelným charakterem na televizních obrazovkách i na barevných stránkách časopisu. Přemek Podlaha se sice obrací v hrobě, ale je to tak. Král je mrtev, ať žije král.
