Jakub Jirásek, v českých alternativně hudebních vodách nejlépe známý pod úsporným pseudonymem J, nedávno po nekonečném čekání debutoval deskou (The) Last Summer pod hlavičkou své kapely Cold Cold Nights. Písničkář, který si již od svých šestnácti let utvrzuje své místo v srdci tuzemské klubové scény, sice v současnosti s kapelou tíhne spíše ke koncertování na Balkáně, beztak je ovšem pro současnou českou píseň absolutně zásadní a nedocenitelnou postavou.
Reklama
Povídání nejen o novém klipu, který Jirásek sám režíroval, a plánech do budoucna najdete níže…VICE: Jedním z centrálních motivů tvý tvorby byla vždycky cesta. Nemyslím to ve smyslu kondenzovanýho a absolutně mylnýho klišé pohodovejch písniček o kamarádech a výletech, který se za tebou léta táhne jak smrad, ale spíš tak, že poetika tvý tvorby byla už od úplných lo-fi písničkářských prapočátků takovej deníkovej záznam tý cesty životní. Ve vašem novým klipu s Cold Cold Nights se konečně ale dostalo i na vizuální ztvárnění toho putování. O čem je tenhle konkrétní výlet a jaký význam mají postavy, které nás na něm doprovázej?Jakub Jirásek: Ty postavy jsou provázaný spíš emocionálně, než že by to vyprávělo nějakej lineární příběh. Ačkoliv nemám moc rád surrealismus, tak jsem se zrovna tentokrát vydal takovouhle trochu přehnanou cestou a nerad bych k tomu dával nějakej jednoznačnej klíč k interpretaci. Konkrétních odkazů typu Dead Man od Jima Jarmusche je tam minimum. Spíš jsou to takový fiktivní hrdinové každodennosti, který jsou zaseklý v čase, v situacích běžnýho světa, v melancholii.Jaký to je režírovat klip k vlastní písničce? Je to jednodušší než se zbavit vší zodpovědnosti a pověřit tím někoho jinýho, nebo seš takovej ten typickej sebekritik, kterej se svojí prací není nikdy úplně spokojenej?Jednodušší to určitě není, protože jseš právě ještě víc zodpovědnej za výsledek, a když je to trapný, což se může stát celkem snadno, tak si za to můžeš fakt sám. Byl to vlastně taky úplně první hudební videoklip, co jsem režíroval, tak jsem si nebyl jistej, jak moc si můžu ujet na některejch klišé. Chtěl bych taky vyzvednout práci kameramana Filipa Rejče, kterej do toho se mnou šel a byl ochotnej například vyšlápnout do zasněženejch Krkonoš s krosnama plnejma techniky kvůli jednomu záběru, pak za tmy zpátky do Prahy a natočit ten den ještě další dva poměrně náročný záběry.
Reklama
Už jsem na začátku zmiňoval tu bezstarostnou nálepku, kterou jsi nafasoval, ale při soustředěnějším poslechu musí každej dojít závěru, že valná většina tvejch písniček je dost pochmurná a nostalgická. Jsi vážně tak smutnej kluk? Nebo co přesně stojí za tou bezvýchodnou estetikou?V běžnym životě jsem spíš dost veselej. Neřekl bych, že naše písničky jsou bezvýchodný, spíš jsou citlivý a reflektujou spoustu banálních věcí ze života, který když se daj do kupy, tak je to trochu melancholický. Ale doba, ve který žijem, je prostě trochu melancholická a není ani moc na co se vymlouvat jako za minulýho režimu. Prostě za to můžem všichni. Nechci tim vůbec zlehčovat utrpení starších generací za minulejch režimů, ale to zlo tehdy bylo zkrátka daleko snáz definovatelný, než je dneska. Nechci psát vysloveně aktivistický protest songy, snažim se vždycky vycházet z fakt konkrétních figurativních popisů světa, který působěj až banálně, a do těch vepsat nějakej přesah, kterej se dá číst buď angažovaně, nebo ne. V jádru se angažovaně určitě cejtim a byl bych rád, kdyby naši kapelu víc zvali na angažovaný akce na podporu feminismu, antirasismu, ekologie, veganství a dalších témat týkajících se lidskejch práv.
Krom hudby a režie děláš ještě spoustu dalších věcí. Nedávno jsi začal třeba jezdit i s food truckem. Jak balancuješ všechny svoje aktivity tak, abys žádnou z nich ve finále neodbýval?Nebudu se tvářit, že to zvládám nějak skvěle. Upřímně mě to poslední dobou začalo docela štvát a rád bych si uměl nějak líp organizovat čas. Ale neumim zkrátka moc říkat ne, když se naskytne příležitost dělat něco, co mi přijde zajímavý a inspirativní. A toho je většinou v okolí hodně.
Reklama
Deska je venku, klip čerstvě taky, přichází tím pádem nemilý a nervózní období čekání na ohlasy. Jak moc je pro tebe důležitý, co si o tvý tvorbě lidi myslí?V první řadě by mě nejvíc potěšilo, kdyby se k lidem vůbec dostala. Jsem rád, když to, co dělám, je pro někoho důležitý. Ale tim to asi končí. Když se někomu ta deska nebude líbit, tak je to taky v pohodě. Jsem dost otevřenej kritice, ale většinou na mě nemá takovej vliv, že bych hned všechno překopal od základů. Přece jenom nad tim, co dělám, předem už dost přemejšlim…Na závěr klasická formalita: Kde vás můžem v nejbližsí době s Cold Cold Nights vidět naživo a jaký jsou tvý plány do budoucna? Už sbíráte síly na novou desku, nebo si s ní zase dáte nehorázně načas jako s debutem?Dneska vyrážíme na turné do Německa, Rumunska, Srbska, Bosny, Chorvatska a na Slovensko. V průběhu se stavíme pokřtít desku v Praze v Café V lese 24. dubna a na brněnské Flédě 26. dubna. Materiálu na další desky máme spoustu a těšim se, až ho začnem nahrávat. Snad to bude už na podzim, aby to pak mohlo do roka vyjít. Do toho bych chtěl ještě udělat takovou finální tečku za Jéčkem, protože mám spoustu nevydanejch songů včetně celý český desky. Štěpán s Kryštofem maj zase takovej svůj boční projekt, kterej taky bude stát za to. Ale hlavně chcem teď hrát, to je zásadní.
