Sven mě nepustil do Berghainu na techno a mně to asi nevadí

FYI.

This story is over 5 years old.

Různě

Sven mě nepustil do Berghainu na techno a mně to asi nevadí

Už jste též možná zaregistrovali, že se na internetu objevila nová "zábava" pro lidi, který nemaj nic lepšího na práci, než se pokoušet dostat virtuálně na techno...

Už jste též možná zaregistrovali, že se na internetu objevila nová "zábava" pro lidi, který nemaj asi vůbec nic na práci, a to simulátor vstupního pohovoru do Berghainu.

Opravte mě, jestli mám špatné informace, ale co já vim, tak Berghain je nějakej šíleně hip klub v Berlíně, kde hrajou techno. To je asi tak všechno, co o tomto místě potřebuju vědět. Krom teda faktu, že vás tam nemusej pustit. "Neslýchané!" říkal jsem si.

Reklama

Rozhodl jsem se tedy vzít to rovnou za správný konec, navlíkl jsem na sebe průsvitný síťovaný tričko, na hlavě vytvořil palmičku a vyrazil vstříc svýmu novýmu nejlepšímu kamarádovi Svenovi se slovem "hipster" v podstatě vyrytým tupou lžící na čele.

Sven na to šel od lesa a zeptal se mě, kolik mi je let. Chvíli jsem váhal, protože Sven je docela sympaťák a nevěděl jsem, jestli mě náhodou nebalí. Pro jistotu jsem si teda pár let ubral a řekl, že dvacet pět, protože každej přece ví, že lidem po třicítce se nedá věřit.

Sven to přijal celkem s klidem, ale hned vzápětí na mě vytáhl totální podpásovku. Chtěl vědět, kdo hraje. Použil jsem logické uvažování: v klubech hrajou Djové, klub je v Německu… naklonil jsem se k němu tedy až možná příliš intimně blízko, popotáhl z cigarety, vyfoukl mu kouř do obličeje a rozhodně prohlásil: "DJ Bobo!"

Sven se mi podíval zvědavě přes rameno. Jak si mohl všimnout, máme umyté nádobí. Nevím ovšem proč ho tento fakt přiměl se mě zeptat, jestli nejsem vožralej. Když jsem mu sdělil, že už jsem přes rok abstinent, zachmuřil se a odkázal mě slušně a spěšně do prdele.

"OK, Svene," řekl jsem si. Máš to mít…

Na druhé kolo pohovoru jsem se tak rozhodl jít tak, jak chodím "oblečený" doma. Nebo spíš teda neoblečený… Říkal jsem si, že by se mohl Sven slitovat a pustit mě dovnitř, protože mu bude jasný, že mi musí bejt hrozná zima. On sám má na sobě přece šálu, takže tam maj před tim Berghainem asi celkem frišno.

Reklama

Místo toho se mě tentokrát zeptal na drogy. Jasně, to dává smysl. Nahatej chlap v kovbojským klobouku před klubem, to smrdí drogama na sto honů i v Berlíně. Zopakoval jsem mu tedy laškovným tónem, že alkohol, drogy i hazardní hry jsou pro mě tabu, načež mě překvapil ze zálohy důvtipným dotazem, zda mám pocit, že na toto místo patřím. Odpověděl jsem popravdě: "Ne," ale zkusil jsem to uhrát na to, že se k sobě celkem hodíme a tak trochu na něj stydlivě zamrkal. Nefungovalo to.

Po dlouhém přemýšlení jsem se smířil s tím, že do Berghainu vlastně fakt nepatřím a zvolil jsem tedy rafinovaný převlek za mexického zápasníka. Prej taky ne. A to už jsem dokonce i věděl, kdo ten večer hraje: "Nějaký techno…" Ale tak OK, wrestling není pro každýho. Vlastně stejně jako ten Berghain, žejo…

Krvežíznivý a DJe Boba-chtivý motorkáře tam mimochodem taky nechtěj. Ač teda Sven říkal, že maj dneska už plno. Jenže já si myslim, že kecal, protože se trochu bál, co bych tam vevnitř provedl…

Ne. Sexy školačky prej taky neberou. Ač to asi bude tím, že jsem mu řekl, že je mi šestnáct a pořád se chichotal a kroutil si copánkama. Nebo tím, že mám vousy.

Zanevřel jsem tedy na převleky a vytáhl ty nejtěžší zbraně. Elvis mu byl překvapivě povědomej. Svenovi ale vadilo, že se s ním vůbec nebavil a hlavně… nemrkal. To by mě asi taky celkem rozhodilo. Za a) Elvis je přece mrtvej. Za b) lidi, co nemrkaj a ještě navrch nemluvěj jsou fakt podezřelý. Řekl jsem mu tedy aspoň nakonec: "Thank you. Thank you very much!" a otočil se na patě.

Reklama

Na Paula Simona jsem fakt sázel. Nejenže má východoněmeckej porno-knírek, takže absolutně naplňuje mou představu o typickém návštěvníkovi klubu, ale hlavně z něho vyzařuje klid. Výsledek byl ale stejnej. Sven má podle mě nějakej nevyřešenej komplex…

Protože Arta Garfunkela, kterej byl v řadě hned za Paulem taky dovnitř nepustil. Svene, Svene, a to jsme ti mohli ten tvůj most přes rozbouřené vody pomoct postavit, tyvole.

Pomalu mi už fakt docházely nápady, tak jsem se dovnitř ještě pokusil dostat přestrojenej za vycpanou veverku. Alvin & The Chipmunks prej ale dneska nehrajou a Svena neobměkčilo ani to, že jsem přitáhl až ze Šumavy.

Mohl bych asi pokračovat celej den i noc, ale došla mi jedna taková věc. Sven si totiž klidně může celej posranej Berghain nechat pro sebe. My si s Elvisem, Simonem & Garfunkelem a veverkou uděláme svoji vlastní párty někde úplně jinde. A víte co? Nebudem tam mít vstupní pohovory. A Sveny. Ti maj vstup zakázanej pokud správně nezodpoví tyto tři otázky.

Takže až vás příště nepustej v Berlíně na techno, vzpomeňte si, že přesně v tu chvíli někde na světě tancuje Elvis s vycpanou veverkou na Dje Boba, u pultu se střídáme se Simonem a Garfunkelem a vy u toho nejste, protože raději čekáte před Berghainem na Godota…