Quantcast
Basna na svojí hlavě balancuje zrovna vyprané deky. Žije v bažinách už od svého dětství. Všechny fotky pořídila Tamara Abdul Hadi

Fotky místa, které někteří považují za biblickou Rajskou zahradu

Tamara Abdul Hadi

Fotografka Tamara Abdul Hadi strávila nějaký čas s lidmi, kteří žijí v iráckých bažinách.

Basna na svojí hlavě balancuje zrovna vyprané deky. Žije v bažinách už od svého dětství. Všechny fotky pořídila Tamara Abdul Hadi

Na soutoku řek Eufrat a Tigris, kde se nacházelo centrum starodávné Mezopotámie, leží území mokřadů zvané Ahwar jižního Iráku. Místní kloužou po vodních kanálech na vlastnoručně vyrobených loďkách a vodou kráčí buvol. Bylo to právě tady, kde si Sumeřané mezi čtvrtým až třetím tisíciletím před naším letopočtem vybudovali domy z rákosí, které tady budují dodnes. Někteří dokonce věří, že zdejší irácké bažiny byly sídlem první a jediné utopie na světě – biblické Rajské zahrady. I kdyby to byla pravda, lidská přítomnost se na zdejším kraji znatelně podepsala. V padesátých letech zde vláda započala vysoušení půdy za účelem vytvoření zemědělsky využitelných pozemků, zanedlouho poté se ale začalo s těžbou ropy. Následně v průběhu 80. a 90. let tady Saddam Hussein během války s Íránem zničil krajinu, aby nemohla nepříteli posloužit jako úkryt. Až po jeho svržení podmíněném invazí amerických ozbrojených sil v roce 2003 propukly snahy o obnovení zdejšího ekosystému, při kterých místní naplnili hráze vodou a vrátili se do svých původních domovů. Trvalo více než jednu dekádu, než se organizace UNESCO konečně v roce 2016 rozhodla zařadit lokalitu na seznam světového dědictví pod hlavičkou „tří archeologických nalezišť a čtyř mokřadů“. Nicméně podle dozoru světového dědictví jsou tři ze čtyř částí území nedostatečně chráněné, zatímco vládní prostředky neustále proudí do těžby ropy místo náležité ochrany a zajištění plošného přístupu k vodním zásobárnám. Ale místní Arabové z bažin stále neztratili naději v to, co jejich předkové považovali za ráj na Zemi.

Jednoho mlhavého rána letos v březnu jsem se ocitla v těchto iráckých bažinách společně s rodinou Sayyida Raada. Žijí tady uprostřed ničeho, daleko od moderních vymožeností města a pevně věří, že má jejich životní styl své výhody. Pozorovala jsem je, jak dojí svého buvola v předem daných intervalech. Nihaya, což v arabštině znamená „konec“, je asi desetiletá dívka, která se sebevědomě procházela po okolí jako zkušená pastevkyně. Její otec a starší sourozenci, Hoda, Ahmad a Murtadha, dělali to samé. Ženy, jako je Nihaya, jsou tu silné. Dny tu tráví péčí o dobytek a dojením buvolů, sběrem rákosu k prodeji a rybařením.

Následující noc jsem strávila s rodinou v jejich domě postaveném z rákosí. (Mnoho rodin stejného kmene žije nalepených jedna na druhou ve stejných příbytcích.) Celou noc nás hlídal buvol, který se o rákosovou konstrukci drbal na hřbetě. Když jsem se probudila, Sayyidova žena Halima připravila pro všechny snídani, zatímco její dvouleté dítě stále spalo na zemi, kde trávilo noc v blízkosti své matky. Po jídle jsem vykročila z domu a zjistila, že se buvoli vypravili na svou každodenní pouť bažinami. Předtím, než zapadne slunce, se všichni vrátí, jako by se měli vrátit do ráje, který tady všude kolem nás kdysi býval.

Rozbořený dům z rákosí na břehu řeky Eufrat.
Sedmnáctiletý Ali stojí v bažině.
Um Haider nese rákosí ve čtvrti Al-Chibayish iráckých bažin.
Nihaya sedí za východu slunce na jednom z buvolů, kteří patří její rodině.
Hamdiyah klouže s loďkou po bažině ve snaze najít nějaký rákos k prodeji.
Jedenáctiletý Jassem sedí na rákosí poblíž svého domova na ostrově v Hammarově bažině.
V téhle malé místnůstce odpočívají pastevci. Nají se tady a ráno po noční šichtě se napijí čaje.
Um Jassem láme rákos, aby s ním mohla přiložit pod pec, ve které upeče chleba. V blízkosti jejich domova na ostrově v Hammarské bažině.
Mladá irácká dívka zvedá rákosí, které její rodiče prodají ve čtvrti Al-Chibayish.
Čtrnáctiletá Zahra vedle jednoho z buvolů patřících její rodině. Celá rodina vstává ve čtyři hodiny ráno, zkontroluje stádo, podojí buvoly a zaopatří slepice a kachny.
Um Mahdi prodává u silnice.
Dům z rákosí poblíž čtvrtě Al-Chibayish.

This article originally appeared on VICE US.