Charita v Athénách využívá skateboarding na pomoc uprchlíkům

Tento článek původně vyšel na i-D US.

Okolo dvaceti dětí se skateboardy šílí nadšením v uprchlickém táboře nedaleko centra Athén. V rozměrném bílém stanu s roztrhanými stěnami a překližkovou podlahou se rozléhá křik v několika jazycích, smích, hlasité rány a další zvuky nekontrolovatelné radosti. Tábor je rozlehlá betonová plocha s řadami prefabrikovaných příbytků obklopená zdmi, za kterými jdou v dálce vidět vrcholky stromů a hor. Jak denní světlo začne slábnout, vrcholky dostanou bledě fialovou barvu a zapne se projektor. V ambientním hučení tábora se ozývají i zvuky známé všem znuděným teenagerům po celém světě: rány a tahy skateboardové desky a rytmické tikání malých koleček. Tyto zvuky jsou názornou ukázkou síly skateboardingu spojovat lidi, tady, daleko od příjezdových cest na předměstích, kde vznikl jako celosvětové hnutí.

Skate session v táboře je iniciativa hnutí Free Movement Skateboarding, založeného Willem Ascottem a Ruby Matejaovou. Na konci každého dne sesbírají chrániče a helmy do pytlů, a naloží přenosné U-rampy a kickery do otlučené bílé dodávky. Většina skateboardů, které rozdávají dětem, teenagerům i dospělým na šesti sessions týdně, jsou dary od skaterů z celé Velké Británie. Tyhle desky už zažily spousty zapáleného ježdění, jsou poškrábané, ale to děti neodradí od trénování svého prvního ollie (i když jsou dost nevhodně obuté do sandálů). Většina z nich přišla do Athén s rodinami, aby utekli před válkou a ničením v Sýrii, Afghánistánu a Íránu. Moc toho o skateboardingu nevědí, nezajímá je značkové oblečení a nikdy neviděli Kids nebo Video Days od Spikea Jonze. Co vědí, je, že skateboarding je sranda a že spojuje lidi bez ohledu na jejich minulost, takže se stále vracejí.

Dnes je skateboarding významnou součástí soudobé kultury, jeho obraznost a nekonformní povaha inspiruje, spojuje a fascinuje generace po celém světě od 70. let. Dnešní skateboardingové charity jako Skateistan, Skate for Change, SkatePal v Palestině a Amigo Skate na Kubě přináší tento charakter tam, kde je to potřeba nejvíce.

„Vždycky jsem měl rád tu zvídavou povahu skateboardingu, objevovat nová místa, poznávat nové lidi,“ říká Will, který svůj skateboard našel před domem ve svém rodném městě v St. Albans, když mu bylo šest. „Jak jsme vyrůstali, dali jsme dohromady crew u tratě v severním Londýně. Byl to způsob jak utéct z úzkoprsé bubliny střední třídy, která je tolik vzdálená od skutečného světa. Uvědomuju si, že moje politické hodnoty jsou zakořeněné v zážitcích ze skateboardingu, v potkávání lidí s velmi odlišnými příběhy, i v tom, jak jsme se okamžitě ocitli na stejné společenské úrovni.“

Poháněný vášní pro skateboarding a touhou něco změnit dělal Will dobrovolníka ve SkatePal v Palestině, kde potkal Ruby Matejaovou. Rozhodli se spojit síly a začít svůj charitativní projekt. „Prostě se mi vždycky líbil ten faktor strachu, který v sobě skateboarding má, miluju děsit samu sebe a překonávat to, cítím se díky tomu silnější. Z toho samého důvodu jsem se k tomu ve dvaceti vrátila – hned jak jsem naskočila na board, vzpomněla jsem si na to nadšení, které jsem cítila jako dítě,“ říká Ruby. „Ale do té doby, dokud jsem neodjela do Palestiny a nestala se dobrovolníkem ve SkatePal, netušila jsem, jak skutečně úžasný dopad může mít skateboarding na lidské životy, dokonce na celé komunity. Skatepark, který postavili lidi ze SkatePal v nádherném prostředí hor blízko města Náblus, poskytuje bezpečné místo místním, dostává děti z ulic a pomáhá dívkám a ženám.“

Od roku 2015 přišlo do Evropy přes milion uprchlíků, většina z nich přes Řecko a Itálii. Počet evidovaných uprchlíků čekajících na azyl v Řecku je přes 60 000. V Athénách je několik uprchlických táborů, vedle squatů i v různých znovuobnovených budovách, včetně hotelů. Free Movement Skateboarding jsou financováni charitativní organizací Help Refugees a pořádají skate sessions nejen v táborech, ale i ve spolupráci s centrem uprchlické komunity v Khora a službou pro mladistvé Velos. Kromě Willa a Ruby je v týmu i Oisin Fogarty Graveson, věrný skater, který má na starosti komunikaci. Free Movement Skateboarding zaměstnává i athénského skatera, který jim pomáhá učit, a doufají, že v budoucnu se přidají další. Společně s příležitostnou pomocí z míst tak odlišných jako je Maroko nebo Polsko vytvořili nadějnou skupinu, která věří, že deska a dva páry koleček mohou opravdu měnit lidské životy.

„Věřím, že skateboarding má skvělé účinky na duševní zdraví. Má v sobě prvek soustředění a duševního klidu, pocit svobody. Ale taky děti učíme, že je to hodina flákání, možnost vypnout a prostě jezdit,“ říká Will.

„Skateboarding může úžasně podporovat ženy a dívky,“ dodává Ruby. „Spousta z dívek, které učíme, pochází z tradičních kultur, kde čím blíž jsou náctiletému věku, tím víc se od nich očekává vyloučení z jakýchkoliv fyzických aktivit. Naštěstí skateboarding tu má jednu velkou výhodu a to, že ho tu často nikdo nezná. Takže máme možnost ho ukázat jako aktivitu, která není genderově vyhraněná a může ji dělat kdokoliv, v jakémkoliv věku. V našich sessions jezdí holky i kluci společně, navzájem se podporují a radí si. Osobně mě moc potěšilo, když jsem viděla ty malé holčičky, jak učí starší kluky, jak jezdit. Vidět je tak nebojácné a sebevědomé je skvělé.“

Přestože stále trpí velkými finančními problémy, jsou Athény nečekaně skvělým místem pro skateboarding. Popraskané chodníky jsou zaneřáděné popadanými pomeranči, ale „je tu všude mramorová architektura a velmi vysoká tolerance pro pouliční jatka“, jak to podává Will. Skate bazén, zahrada a kavárna Latraac je dalším příkladem toho, jak skateboarding umí přeměnit město. Vybudované architektem Zachosem Varfisem ve štěrkové čtvrti Keramikos přitahuje toto místo nejrůznější tipy skateboardistů a kreativních mladých lidí, občas je i místem konání Free Movement Skateboarding session. Ti zatím jezdí po okolí s provizorními rampami, ale jejich plán do budoucna je nasbírat peníze, aby si mohli postavit vlastní skatepark a příští jaro uvést desky navržené ve spolupráci s umělci.

Nakonec dopad, který mají, jde daleko za hranice města i za jakékoliv jiné hranice. „Když máš skateboard, nejsi prostě nikdy sám. Kamkoliv na světě půjdeš, potkáš skatery, a když je oslovíš, jsi okamžitě jejich kámoš. To je další důvod, proč tyhle schopnosti a kulturu uprchlíkům předávat, protože kamkoliv přijdou, najdou si přátele mezi skateboardisty,“ říká Oisin.

„Neznám vřelejší skupinu lidí,“ souhlasí Will. „Když přijdete do cizího města, snadno se cítíte izolovaní a ztracení, ale když budete mít s kým jezdit, budete v pohodě.“