Díky nahé józe jsem se obeznámila se všemi svými tělesnými otvory

Do Berlína jsem se přestěhovala po rozchodu v dubnu 2017. Změnu prostředí jsem se rozhodla využít jako šanci prozkoumat své vnitřní já a začala jsem zkoušet nové věci s cílem „najít sama sebe“, jak by to někteří nazvali. Šlo hlavně o tohle – konečně jsem vyjela na svůj první hippie festival a zúčastnila se buddhistických meditací. Taky jsem se zkusila stát vegankou, i když mi to moc dlouho nevydrželo. Další na seznamu byla nahatá jóga.

Poprvé jsem se o nahé józe dozvěděla náhodou díky Instagramu, kde jsem narazila na účet @nude_yogagirl. Vždycky jsem milovala jógu – nejenže vypadá dost působivě, ale je to taky super metoda, jak se stát silnější, ohebnější a vyrovnanější. Jakmile se ocitnu na jógové podložce, cítím se víc ve spojení sama se sebou.

Ale jak tohle ovlivní nahota a zranitelnost? Chtěla jsem si to vyzkoušet na vlastní kůži.

Najít kurz a zapsat se do něj mi netrvalo dlouho a hned jak jsem si přečetla jeho popis na facebookové události, byla jsem natěšená a připravená se zúčastnit. No řekněte sami, po přečtení tohohle popisku byste určitě taky nejradši hned vyrazili: „Ponořte se hlouběji do vlastní mysli, duše a těla; pojďte si zaplavat ve šťavnatosti skrývající se pod 'maskami', které každodenně nosíte.“

Proto teď, o pár dní později, sedím v jógovém studiu v Kreuzbergu. Je 19:45 a já jsem pořád oblečená a nervózně popíjím čaj. Je nás pět včetně lektorky, všem je mezi 25 a 35 lety. Naše karimatky jsou na zemi seřazeny do půlkruhu. Důvod je asi jasný, při hodině nahaté jógy nechcete sedět v druhé řadě. V jednom rohu toho obrovského bílého prostoru je sbírka čajových svíček a sošek Buddhy, ze kterých se line těžká vůně kadidla. Téměř zenová atmosféra místnosti se zdá kvůli tomu trošku nucená, ale fajn, beru to.

Sedím na svojí jógové dece. Žena vedle mě si tu svoji zapomněla, tak jí půjčuji svůj ručník. „Opravdu ti to nevadí?“ ptá se, protože ví, co na tom ručníku za chvíli bude dělat. Opravdu mi to nevadí. Trošku nervózně si položí ručník přes modrou karimatku, kterou před chvílí vytáhla ze skříně ve studiu. Venku je tma. Zatáhneme závěsy, takže zvenku se dovnitř dostane pouze světlo z červené žárovky z budovy naproti. Zavřu oči a poslouchám elektro-šamanskou hudbu vycházející z malé reprobedny. Moje myšlenky se točí jen kolem toho, že za chvíli budu úplně nahatá.

Naše lektorka Danielle má na sobě ještě pořád leopardí legíny a růžové návleky na nohy. Vysvětluje mi, že nahatá jóga jí pomohla lépe poznat vlastní tělo a pocítit hrdost nad vlastními křivkami. Doufá, že díky jejím hodinám tuhle „transformující sílu nahé jógy“ pocítí také ostatní ženy.

Za chvíli už je to tady. „Pomalu se můžete začít svlékat,“ říká Danielle. Upřímně nevím, kde začít. Jako první si sundávám mikinu, pak se postupně vymotávám z trička, sportovní podprsenky, jógových legín, ponožek a spodního prádla. Vypadá to, že ostatní se svlékly za sekundu, zatímco já pomalu sundávám jednu vrstvu za druhou.

Když to mám za sebou, můžu se jenom nervózně usmívat. Nemám, za co bych se schovala a celá situace se mi najednou zdá neskutečně bizarní. Řekne mi někdo, proč je tady skupina nahatých lidí na jógových karimatkách? Moje oči začnou automaticky zkoumat ostatní, všímám si tetování, podivně tvarovaných znamínek a bradavek všemožných tvarů a velikostí.

„Přejeďte si rukama po těle,“ říká nám Danielle. „Uvědomte si, jaká je na dotek vaše kůže.“ Docela rychle si zvykám, ale celá lekce je docela těžká, takže moje pocity trapnosti ustupují čiré odhodlanosti. Než se naděju, jsem tím naprosto pohlcená a vůbec mi nevadí roztahovat končetiny vedle naprosto cizích lidí. Během pózy Šťastné dítě – ležíte na zádech, ruce svírají chodidla a protahujete roztažené nohy – si uvědomuju, že se zcela vystavuju na odiv svým novým kámoškám.

Hodně mých jógových přátel reagovalo dost naštvaně, když jsem jim řekla, že si jdu vyzkoušet hodinu nahé jógy, protože to považují za instagramovou módu pro privilegované bělošky. Samozřejmě že je na tom něco pravdy, ale nahatá jóga toho nabízí mnohem víc. Danielle vysvětluje, že tohle cvičení je dobré hlavně pro lepší poznání a vybudování zdravého vztahu s vlastním tělem. Přestože to na sociálních sítích může přitahovat hodně úchyláků a voyerů, není to o sexu, což rychle poznáte, když si nahatí málem natáhnete sval ve snaze dostat se do nějaké nemožné pózy. Vzhledem k tomu, že je na světě spousta žen, které nejsou spokojené se svým tělem, zdá se okamžité zavrhnutí takových typů cvičení na posílení sebedůvěry jako nesmyslný trend dost zjednodušující.

Všímám si, že pózy, do kterých se dostáváme, prociťuju mnohem intenzivněji, když jsem nahá. Také vypadají jinak. Můžete vidět, jak se vaše břicho pohybuje a mění při každé otočce, vaše svaly se napínají a šlachy protahují. Bohužel si taky mnohem víc uvědomuju nedokonalosti vlastního těla.

Protože Danielle na začátku hodiny zapnula topení naplno, abychom neumrzly, je v místnosti asi 25 stupňů. Na celém mém těle se utvořila tenká vrstva potu. Když jsme v jedné pozici na břiše, na podložce zanechávám obtisk, který mi připomíná obraz Yvese Kleina. Některé z přítomných žen občas při některém protažení vzdychnou – což je v józe naprosto normální – ale najednou mi dochází, že je to pro mě už příliš, vzhledem k tomu, že nikdo z nás na sobě nemá ani kousek oblečení. Překvapivě mi ale nevadí, když na nás lektorka sahá, aby nám opravila držení těla.

Během poslední relaxační pózy nám Danielle řekne, abychom si vzaly ponožky – takže na chvíli nás pět žen leží v pozici Šavásana, nahatých, na zádech, s nataženýma rukama a nohama, a máme na sobě jen ponožky.

Pak se znovu oblíkáme. Vklouznu zpátky do svých jogínských legín, tenisek a obrovské bundy, která mě chrání před berlínskou zimou. Ale něco se změnilo. Možná to bude znít lacině, ale opravdu mi přijde, že dokážu líp vnímat svět kolem sebe, ať už to znamená cokoliv. Cítím se dobře a překvapivě taky sexy. To bude možná ta šťavnatost.

Článek původně vyšel na VICE DE.