Co o nás vypovídají naše noční vyhledávání na Googlu

Už jste někdy byli vzhůru ve dvě ráno, zatímco jste si diagnostikovali bolest hlavy jako symptom mozkové mrtvice, pokoušeli jste se vystopovat ufony nebo jste se pídili po vašem roli v koloběhu vesmíru? Nebojte se přátelé, nejste v tom sami. Přelomový výzkum vyhledávání na Googlu nám poskytl náhled do lidské psychiky a poodhalil, v čem se navzájem podobáme.

Bývalý datový badatel u Googlu s doktorátem z ekonomiky na Harvardu Seth Stephens-Davidowitz zkoumal data o tom, kde noční surfaři na internetu nad ránem brouzdají a vytvořil z nich svou novou knihu. Setkala jsem se s ním, abych zjistila, co se z nich dá vyčíst.

VICE: V čem se liší to, co vyhledáváme pozdě v noci, od našich denních vyhledávání?

Doktor Seth Stephens-Davidowitz: Během noci pociťujeme mnoho úzkostí, záchvatů paniky a zdravotních neduhů. Lidé se ve tři ráno budí polití studeným potem, že mají rakovinu, Parkinsona, Lou Gheringovu chorobu nebo tumor na mozku. Mezi druhou a čtvrtou se lidé ptají na odvěké otázky jako, co znamená vědomí, jestli existuje svobodná vůle, nebo jestli existuje život i na jiných místech vesmíru.

Možná je důvodem tohohle všeho marihuana, protože lidé mezi jednou a druhou vyhledávají „jak ubalit jointa", takže by to dávalo smysl. Taky narazíte na noční nadrženost – „porno" je nejpopulárnější mezi půlnocí a druhou ranní.

Hádám, že data se dost liší v závislosti na zkoumaný den v týdnu.

Ano. V sobotu ve tři ráno spíš narazíte na opilce. Lidé vyrábějí víc hrubek a zapomínají svá hesla.

Zaznamenal jste nějaké rozdíly mezi ženami a muži, když takhle uprostřed noci vyhledávají?

Jednoho jsem si všiml na stránce s erotickým obsahem, který byl populárnější u žen, a byl nejvyhledávanější těsně před rozbřeskem. Dá se z toho vyvodit, že ženy jsou náruživější nad ránem, zatímco muži v noci. Nijak se ale nesoustředíme na rozdělení podle pohlaví, protože na internetu můžete být klidně pes.

Kdy lidé nejvíce vyhledávali nějaká tabu nebo nelegální činnosti?

Je to celkem překvapivé. Lidé ve tři ráno vyhledávají „zabít muslimy", a to potom vede k nenávistným zločinům. Tito lidé nejspíš nepatří k nejpříčetnějším vrstvám společnosti, ale projevuje se to až vyhledáváním na Googlu, což se dá využít k tomu, abychom zjistili, co vede tyto labilní lidi k takovým násilným a nebezpečným myšlenkám, které čas od času zrealizují.

Podělil jste se někdy o něco ze svého výzkumu s policií?

Mluvil jsem s některými policisty o tom, aby věnovali pozornost některým těmto datům. Pokud jsem narazil na neobvyklý počet vyhledávání „zabít muslimy" nebo „nenávidím muslimy", pak jsem se ozval policii, aby třeba obzvlášť hlídala okolí mešit.

Jak je to s národností? Vyhledávají v podobné denní době různé národy něco jiného?

Jedna z věcí, na které jsem se zaměřil, byly polední pauzy všude na světě. Ve Spojených státech lidé dělají všechno možné. V poledne všedního dne sledují zprávy. V Japonsku si lidé vybírají dovolenou. V Belgii zase během polední pauzy nakupují.

Co lze z těchto dat vyčíst o lidském uvažovaní?

Když si představím to porno, zdravotní problémy a metafyzické otázky, na které se lidé ptají, mám za to, že je to z důvodu nudy, úzkosti a hulení trávy v takhle pozdních hodinách. Dá se říct, že tato data vyjevují určité pravidelnosti na vzorku více než dvou set milionů lidí. Hodně lidí si myslí, že situace, ve které se nacházejí, prožívají pouze oni a je s nimi velmi úzce spjatá, ale když se na vyhledávání podíváme jako na celek, můžeme vidět, jak velké množství lidí vyhledává v jednu a tu samou dobu to samé. Z toho se dá vyvodit, že lidé jsou předvídatelnější, než si myslíme.

Můžeme tedy tenhle výzkum vnímat jako částečný lék na odcizení, které prožíváme? Ukazuje nám, že jsme pouze jedni z miliónů anonymních lidí na internetu, kteří se uprostřed noci trápí a přemýšlí?

Ano. Všichni osamělí lidé se na Googlu projevují. Data, která jsme získali, jsou nevídaná. Předběžně mohu uvést, že jsme předtím nedokázali zjistit, kolik lidí přepadá panický záchvat každé úterý ve tři ráno. Můžeme to teď ale dát do souvislosti s tím, co se v New Yorku dělo v průběhu úterního odpoledne, a proč tolik lidí o pár hodin později propadlo záchvatu paniky. Na tuhle otázku nedokázal nikdo nikdy ve známé historii odpovědět, ale teď už se můžeme odpovědi dopátrat přesto, že jsem se o to zatím nezajímal.