Selfie tyče a uprchlíci

FYI.

This story is over 5 years old.

fotky

Selfie tyče a uprchlíci

V srpnu 2015 vycestoval fotograf Jörg Brüggemann na řecký ostrov Kos, aby zdokumentoval první smutně kuriózní interakce mezi uprchlíky a turisty...
31.3.16

Všechny fotky Jörg Brüggemann

V srpnu 2015, v době, kdy si uprchlická krize začala podmaňovat světová média a zprávy, cestoval fotograf Jörg Brüggemann na řecký ostrov Kos, aby zdokumentoval první interakce mezi syrskými, iráckými, afghánskými a pákistánskými uprchlíky a britskými, švédskými a německými turisty.

Jeho kontrastní foto-sledy osvětlují významný problém. Zoufalství Východu a luxusní Západ jsou zde zobrazeny vedle sebe, bez prostředníků v podobě politiků nebo médií, za které by se lidé mohli schovat. Řecko je zasaženo a Evropané v něm popíjejí margaritu, topí se v gyrosu a na pobřeží přešlapují záchranné vesty.

Reklama

S Brüggemannem jsme se setkali, abychom se pobavili o západním „požehnání ignorancí" a o tom, jak nás tradiční formy fotožurnalistiky manipulují a všecko ničí.

VICE: Čau, Jörgu. Jel jsi na Kos, abys viděl první interakce mezi uprchlíky a turisty. Jak moc mezi sebou tyto dvě skupiny komunikovaly?
Jörg Brüggemann: Byla to velmi neobvyklá situace. Na Lesbosu, kam uprchlíci nejvíce přistávali, nebylo moc turistů, takže Kos byl v tomhle fascinující. Tyhle dvě skupiny lidí se nikdy přímo nestřetly. Ale sdílely málo místa, takže nějaká komunikace tam byla; ne nutně verbální, ale přinejmenším na sebe hleděly a snažily se pochopit, co tam ten druhý dělá.

Snažili se někteří turisté uprchlíkům pomáhat?
Někteří turisté se uprchlíkům přibližovali, nabízeli jim vodu a hračky dětem, ale většinou se snažili nějak pomoci spíš lidé, kteří Kos obývají; lidi, kteří provozují hotely a restaurace a pak řecké levicové a anarchistické organizace. Byli tam také turisté, kteří se tam načas dali k dobrovolníkům. Na jedné fotce je nizozemský turista držící uprchlíky stojící ve frontě zpátky; drží je docela silně. Podepsal prohlášení o poskytnutí jídla nebo hygienických přípravků, toho, co by bylo třeba.

Ačkoli jsou snímky plné kontrastů, chtěl jsem jen ukázat, že uprchlíci a turisté sdíleli totéž místo a zase tolik se od sebe nelišili. Můžete vidět, že uprchlíci využívali ostrov stejně jako turisté; mají stejné potřeby a chování; leží na slunci a tráví čas společně, dokud nebudou registrováni. Vidíte mladé uprchlíky, jak používají záchranné vesty, protože neumí plavat, stejně jako turisté, kteří za tím účelem plavou na gumových kruzích nebo lehátkách. Dokonce jsem vyfotil uprchlíky, kteří si dělali selfies jako turisté, kteří se fotili na pláži. Je to totéž; vyrostli jen na zprzněným místě, kde teď zuří válka, ale jsme všichni stejní, to bylo důležité, to jsem chtěl ukázat.

Reklama

Vypadá to, jako by chtěly fotky ukázat ignoranci Západu, nedostatek empatie. Byl to taky tvůj záměr?
Jednoznačně; a také, kdo je zodpovědný za nedostatek empatie? Když prostě jen konzumujete prostřednictvím masmédií, nepřijdete s nimi přímo do styku. Takže je to něco jiného, když jste konfrontováni něčím, jako je uprchlická krize, tváří v tvář. Jsou v tom emoce; najednou se můžeš do těch lidí vžít.

Turisté na Kosu na uprchlíky reagovali různě. Mnoho z nich si svou čtrnáctidenní dovolenou zamluvili už předem. Celý rok pracovali, aby si na ni našetřili, a taky se na ni těšili, takže když se tam dostali a viděli všechny ty uprchlíky…Mnoho z nich už vidělo to, co se na Kosu děje, předem v televizi, takže dost si jich asi pomyslelo: Jsem tu na dovolené a tohohle nechci být součástí. Což je fér. Ale pokud jste nechtěli vidět uprchlíky, mohli jste si přebookovat hotel, který byl půl hodiny cesty na jiné straně ostrova, takže byste krizi nebyli vystaveni.

Na druhou stranu, byli tam lidé, kteří to v televizi viděli a zajímalo je to, takže přijeli na Kos, aby se podívali, co se tam doopravdy děje. A pak tu byli taky lidi, kteří si řekli: Jsem tu a chci pro to něco udělat a dobrovolničili. To bylo zajímavý; je to jakási metafora toho, jak ostatní svět na tenhle chaos reaguje.

Byl tam mezi fotografy, kteří se snažili krizi zachytit, konkurenční boj?
Jo, to mě překvapilo. Jedno ráno jsem vstal dost brzy, abych si počkal na příjezd lodí, a už tam čekalo osm dalších fotografů. Stál jsem vedle nich a fotil přibližující se loď. Když připlula, couvl jsem asi dvacet metrů, abych zachytil celou scénu. Chtěl jsem ukázat, že třetí roli v tomhle všem hrají média. Ti fotografové na mě byli dost naštvaný, že jsem je taky vyfotil, protože jsou tradiční v tom smyslu, že fotožurnalistika by se do scény zahrnovat neměla. Ale má, a myslím si, že si trochu lžou do kapsy, když se o sobě snaží tvrdit opak. Když skupina fotografů zachycuje příjezd uprchlíků, má to vliv. Někteří z nich vyskočili a utekli, protože si o fotografech mysleli, že patří k policii.

Reklama

Typ fotky zachycující krizi už má na lidi pramalý vliv. Jsme jim vystaveni v takové míře, že je to prostě jen další foto trpící rodiny nebo umírajícího dítěte, a vy se jimi jen proklikáte, protože to s vaším životem nemá nic společnýho.

A jak se od toho liší právě tvoje práce?
Je to takový civilní – divák by mohl být jedním z těch turistů na pláži. Je to optimističtější než fotožurnalistika uprchlické krize, ale pořád tě to chytne a vtáhne do děje, a to mě na tom přitahovalo.

Navštivte také Brüggemannův website pro více jeho prací.


VICE Česko/Slovensko se už za dva dny stěhuje na nové stránky. Nezapomeňte je "olajkovat".