Mohou přístroje psát muzikály?

V roce 1992, když osobní počítače začaly formovat každodenní život, spoluzakladatel Sony, Masaru Ibuka napsal, že práce počítačů nemůže nikdy nahradit lidský výkon, kvůli chybějící kvalitě: kreativitě. "Počítač sám o sobě kreativní není, protože je naprogramován k předvídatelnému chování," napsal ve Fortune. "Kreativita přichází z hledání nepředvídatelného a vykročení z vaší vlastní zkušenosti. Počítače tohle jednoduše nedokážou."

Ale nové projekty vyzývají otázku počítačové kreativity. Jako například Beyond the Fence, první muzikálna světě generovaný počítačem, který měl letos premiéru v the Arts Theater v Londýně.

"Už od začátku to byl experiment ke zjištění, kolik toho můžete vlastně z počítače dostat," říká Benjamin Till, který s nápadem přišel. Till se živí skládáním hudby, nejznámější je asi pro muzikálovou interpretaci svévlastní svatby se spisovatelem a hercem Nathanem Taylorem. Pro tento projekt, Till a tým vývojářů z celého světa vyvinuli sérii algoritmů k vytvoření "magické formule" pro šlágrový muzikál, hit. Každá část produkce - námět, vyprávění, texty, hudba a dokonce rozsah obsazení byl ustanoven počítačovým systémem. Pokud z toho bude hit, stane se to divadelním muzikálovým ekvivalentem ke zdolání Turingova testu.

"V tomhle představení není jediná písnička, jediný moment, který by nebyl v něčem inspirovaný nebo přímo napsaný počítačem," říká Till. V e výsledku počítače plně stanovují premisu a vygenerovali 25% hudby a textu.

Experiment vyzývá kategorické dělení mezi "vědou" a "uměním" a víru, že to, co dělá člověka člověkem je srdce, kreativita. Počítače můžou být naprogramované k celé řadě věcí, ale algoritmy neumí vytvořit X faktor—tu část umění, co s námi rezonuje emočně, na lidské úrovni. Jestli počítač dokáže napsat muzikál nebo napsat děj, který námi pohne, tak co nás potom odděluje od přístrojů?

Otázka je relevantní k vzrůstajícímu oboru vývojářů "počítačové hudby", kteří se zabývají konstelací hudebních kompozic, vystupováním, orchestrací, inženýrstvím, počítačovou vědou, zpracováním signálů, učením přístrojů, umělou inteligencí, analýzou dat a obecně otázkou jak může být technologie použita k rozšíření uměleckých snah.
Ge Wang, profesor hudebních a počítačových věd na Stanfordské Universitě, říká, že experiment jako Beyond the Fence je zajímavý, protože testuje hranici mezi tím, co dokážou jen lidi a co dokáže externě přístroj.

"Tyhle věci vás donutí se zamyslet nad celou rolí mezi lidskou kreativitou a kreativitou přístrojů," říká Wang. "Myslím tím, kreativita přístrojů-co to vůbec znamená?"

V technickém smyslu taková věc neexistuje: počítače nejsou zrovna imaginativní a nevytvářejí věci z vlastní vůle. Jsou ale každopádně extrémně dobré v replikování a tvoření v určitém uměleckém stylu. Stejně jako v raných 50. letech mohly počítače sledovat jednoduché algoritmy, aby složily hudbu; v devadesátkách se počítače učily malovat ve stylu Picassa nebo komponovathudbu, co by zněla výrazně jako Bach.

"Historie hudebního skladatelství podle skladatelů samých, jde zpátky téměř tak daleko, jako výpočetní technika," říká Roger B. Dannenberg, profesor počítačových věd, umění a hudby na univerzitě Carnegie Mellon. "Schopnost učení se u přístrojů se vyvíjí velmi rapidně, a vzniklo mnoho nedávných prací o aplikování technik učení přístrojů do oblastí jako je hudba."

Vezměte si například objevení algoritmů aplikace Spotify. Přístroj nemůže zhodnotit uměleckou hodnotu písně, ale může použít data k předvídání, kterou píseň byste si mohli užít. Počítače nemají emoce, ale po mnoho let mají schopnost uhádnout věci, které s námi pohnou, použitím dat a replikace. Součástí rozběhu nového uměleckého projektu je získávání inspirace a co je inspirace jiného než data?

Těžba dat byla prvním, pravděpodobně nejdůležitějším krokem k vybudování Beyond the Fence . Statistikové na univerzitě v Cambridge navrhli algoritmus k roztřídění skoro 2 000 muzikálů, aby našli vzory a odlišily hity od fiasek. (představuje to největší studii dat divadelních muzikálů na světě). To co našli bylo, na základě základní statistické analýzy, nejlepší volbou pro muzikálový hit je Evropa 80.let, hlavní představitelkou je žena a zahrnuje to válečný konflikt. Musí tu být energické muzikální číslo na vrcholu každého aktu, smrt uprostřed druhého aktu a silný komediální výstup. Použili " Co-kdyby přístroj" – počítačový systém, který snesl různorodé premisy, vyvinutý týmem na univerzitě Goldsmiths v Londýně-ke zkompletování parametrů pro zápletku. Nato Till povídá, že lidský tým musí jen "vyplnit mezery".

S předáním licence k vytvoření těchto parametrů přístrojům se tým uvolnil a mohl se soustředit na emoční materiál, jako dialogy ("není tu zatím žádný počítačový program, co by uměl psát dialogy,"říká Till). Naslouchací analýzy přístrojů poskytují tisíce taktů hudby a poetický generátor textu-většina z nich opravdu velmi špatných-tým se tím musel probrat, aby našel fráze, co by mohly fungovat. Přístroj zajistil "víření", ale bylo to lidské kurátorství, co to ve výsledku ukormidlovalo.

Till napsal první verzi Beyond the Fence za několik týdnů a celá show byla dokončena za čtyři měsíce. Pro porovnání, strávil přes rok jen vyhledáváním a psaním první verze předchozích muzikálů. A zatímco Till říká, že tu bylo něco trochu nepohodlného na odevzdání klíčové části kreativního procesu do "ruku" algoritmů, Wang poukazuje na fakt, že proces hrál ve prospěch oběma silám, lidí i počítačů.
"Počítače jsou dobré v probírání se daty, lidi jsou dobří v rolích kurátorů," říká Wang. "Není to, jako že někdo napíše program, zmáčkne tlačítko a vyleze mu z toho hudba a scénář k muzikálu," říká Wang. "Je tu hodně rozhodování pro lidi." (Za sebe Till říká, že ta symbióza byla uklidňující: "Kdybych udělal tenhle projekt a náhle si uvědomil, že během deseti let budu úplně bez práce, pak by to bylo děsivé zjištění.")

Till po premiéře Beyond the Fence dodává, že neslyšel mnoho konverzací o aspektech vystoupení generovaných počítačem. "Lidi to sledují, zdá se, bez potřeby téhle diskuze, což je pozoruhodné," dodává. "Místo toho diváci mluví o zápletce, jak byste očekávali [od normální produkce]."

A to je přesně pointou: Není to robotí vize muzikálového divadla. Ale je to muzikál rozšířený technologiemi.

„Zdroj materiálu může být velmi odlišný od normálního muzikálu, ale připadá nám to pořád jako naše vystoupení, spíš než něco vytvořeného počítači."