Alenka v říši stromů

Naši kolegové z The Creators Project si všimli téhle fotografky, která se jmenuje Renee Ho a kterou nejvíc bere tvůrce nejznámějších japonských animáčů Hayao Miyazaki a spisovatel Lewis Carroll, co nám zanechal nejen obrovskou housenku kouřící dýmku, ale taky spoustu dalších představ, které možná ani na tripu nejsou tak barvité. A protože nás její fotky taky baví, tak vám je tu servírujeme.

Stejně jako Lewis Caroll si i Ho ráda pohrává s velikostí perspektivy a s antropomorfismem. Je to hodně patrné v její autoportrétové sérii Nature Wanderer, kde sebe samu zachycuje ve fantazijních představách, kde existují náplasti okolo kmenů stromů a gigantické ze země rostoucí květiny.

Ho k tomu říká: „Velkou inspirací pro mě jednoznačně byla Alenka v říši divů. Mám ráda různé perspektivy zobrazení a měla jsem pocit, že fotit autoportréty by mohla být zábava. Byl to vlastně jeden velký experiment, ale lidem se líbil.“ Ho se proto rozhodla držet podobného konceptu i pro další série.  Fotilo se v lesích Malajsie a to, co vzniklo, vypadá jako ztvárnění Alenky v říši divů studiem Ghibli (animátorské studio, které Mijazaki založil spolu s Isao Tajahatou).

Sama fotografka vidí les spíš jako naši dávní předci – je to magické místo, které nám pomáhá pochopit, kdo jsme. Stejně jako J.R.R.Tolkiena, Mijazakiho či Carrolla, i jí absolutně uhranuly majestátné stromy.

„První fotky Hajajo Mijazakiho ze studia Ghibli jsou spjaté s nejrůznějšími bytostmi, zvířaty a hlavně přírodou – on se jí ale snaží především chránit a to mě osobně hluboce ovlivnilo,“ říká Ho.

Přírodou inspirované autoportréty mají tedy hlubší smysl, než bychom si na první pohled řekli. Ho zkrátka miluje přírodu a považuje jí za svou hlavní múzu: „I když žiju ve městě, tak preferuju výlety ven, hlavně do lesa. Jsem ráda obklopena přírodou, protože ona mi ukazuje existenci vyššího bytí a to ve mně vzbuzuje pocit, že jsem naživu. Svým způsobem ze mě příroda dělá pokornějšího člověka a připomíná mi, že ne všechno okolo mě je špatné.“

A ještě si dáme jednu zajímavost – Ho nezlanařila malajské skřítky, aby jí nafotili. Poté, co přišla s několika koncepty, nakreslila si kompozice, našla lokace, kde bude fotit, tak vybrala pár kamarádů a pasovala je na pravomocné fotografy. „Většinou jsem na place měla kamaráda, který mi pomohl zmáčknout spoušť, protože nemám dálkové ovládání. Nejdřív jsem umístila foťák do správného úhlu, pak jsem vyzkoušela několik zkušebních fotek na mém kamarádovi a až bylo všechno správně nastavené, tak jsme se vyměnili.“ A když se stalo, že Ho byla sama, tak se postupovalo stejně, akorát že od momentu, kdy zmáčkla self timer, tak pobíhala sem tam jako střelená. Takhle uondaná by těm fotkám mohla dát úplně jiný výraz.

Ho ráda cestuje, a tak lesy Malajsie určitě nejsou posledním takhle kouzelným místem, kde se odehrávají takové věci…