Reklama
Různě

Muž se loučí se svou řití na každé významné toaletě Londýna

Sraní zadkem svého vlastního těla považujeme za velkou samozřejmost. Pokud teda nemáte Crohnovu chorobu, to pak věci nejsou už tak úplně jednoduchý...

by Joel Golby
29 duben 2016, 7:33am

Paul, vykonávající potřebu na vrcholku mrakodrapu Shard (všechny fotografie od Paula Silverse).

Sraní zadkem svého těla už považujeme za samozřejmost. Normálně fungujícímu zdravému střevu by nemělo trvat víc, než několik minut něco vyvrhnout a pak můžete v klidu pokračovat ve svém dni. Pokud teda nemáte Crohnovu chorobu, to pak věci nejsou tak jednoduchý.

"Jednoduše řečeno, pro mě je to přepínání mezi silnou zácpou... a tím na druhé straně," říká Paul Silver, který trpí Crohnovou chorobou od dvanácti (teď je mu 32). "Nikdy to není vyvážený, jsem vždycky jedno nebo druhý." To znamená oslabující křeče a následně přetrvávající bolesti, dvou až tříhodinové rozkouskované návštěvy toalety každé ráno, urgentní prosby typu můžu-použít-váš-záchod při akutních vniknutích do obchodů a restaurací a hrozící pocit úzkosti z použití veřejné dopravy.

"Pokaždé, když jedu veřejnou dopravou, jsem si vědom nebezpečí, že přijde ta potřeba, tak radši ani tolik nechodím ven," říká. A nezapomínejme na operace: návštěva doktora tak dobře jednou za týden a procedury spojené se zkracováním střev pokaždé v průběhu pár let.

"Děje se to díky všemu tomu tlačení, stahování a nafukování, moje střeva jsou prakticky v prdeli," vysvětluje. "Zúží se vám to a pruží a moje zkušenost je, že každých 8 nebo 9 let potřebujete ty špatný části odstranit, ty kousky, co už nefungují."

Každopádně, dobré zprávy: Paul je přihlášen na trvalou ileostomii, proceduru, co odstraní jeho tlusté střevo úplně a zadek mu pak zašijí jako kdyby byl Ken. Znamená to, že se posune od sezení na záchodě v každodenní vyprazdňovací agónii. Sem a tam. Ale taky zásádní věc, v životě už nikdy nic nevykadí zadkem.

Jak můžete pochopit, tohle ja čas konfliktu. Na jedné straně: trvalý konec těm rokům bolesti a diskomfortu. Na druhou stranu: nikdy se nevysrat. Co byste dělali vy?

Ukázalo se, že možnost nikdy znovu nejít na velkou je tou mnohem životaschopnější variantou, takže se Paul vydal na takový hovno maraton, kde udělá pár svých posledních smysluplných záchodových návštěv různých luxusních záchodků. Už byl na velký na vrcholu Shardu a vydal se dál na tak nějak napůl duchovní a napůl nezbytnou cestou udělat další významná hovna, než se jeho konečník uzavře navždy. Mluvili jsme spolu o Crohnově chorobě, análním sexu, methadonu a lidech, co poserou celou koupelnu a nechají to uklidit jiný.

VICE: Ahoj Paule. Tak co že se to děje s tvým zadkem?

Paul: Mám Crohnovu chorobu. Permanentní kolostomii mám 21. dubna, což prakticky znamená, že mi odstraní tlusté střevo, od teď se stanu živým Kenem a budu mít tuhle novou věc, kterou jsem pojmenoval bionická řiť, což je malý žaludek připevněný ke straně, přidělají ke mě pytlík. To mi tak trochu poskytne novej život.

A co s tím hovínkovým maratonem?

Na Facebooku někdo zveřejnil výhled ze Shardu a já si dělal sám pro sebe srandu, že bych šel naposled na velkou zrovna tam – protože očividně ten výhled je úplně velkolepý – a tak se z vtipu stala opravdová věc.

To bylo to první. Je to vlastně dost trapný fotit se při příležitosti sraní: měl jsem kalhoty dole, spoďáry nahoře a fotografa připraveného s objektivem a pak jenom vešla uklízečka a začala 'Ne ne ne! Tohle se tady nedělá!' Trvalo mi 15 minut, než jsem ji uklidnil. A pak jsem musel vysvětlit managementu, co to tam provádíme.

Další plán je: podle všeho má královna osobní toaletu v Royal Albert Hall, což je jedna z těch, o které opravdu usiluji a ještě místa jako Buckinghamský palác a číslo 10. Jsem pro téměř cokoliv, fakt: poohlížím se po historických místech, divadlech nebo těch nóbl jako jsou Harrods a Selfridges – jsem si dost jistý, že tam má management fakt velký záchody, představuju si to tak, ale nemám tušení.

Jako že ti někdo podá ručníky, tak nějak?

Jo, přesně tak. V Harrods mají podle mě obsluhu a takový věci, to by bylo dost hustý. A taky jsem dost na restaurace. Nemluvím teď o Mekáči nebo něčem takovým: přepychový trůny.

Je to o i šíření zprávy. Chci s tím jít ven, vždyť tak: 99.999 atd. % světa sedí v nějaký fázi dne na záchodě, je to normální jít na záchod. Lidi by se neměli cítit trapně, když se musí zeptat, jestli můžou použít cizí záchod. Musíš na záchod a jdeš okolo restaurace, tak prostě jdi.

A co ty špinavý záchody?

Jo, kámo, zvlášť pánský toalety můžou bejt smrdutý. Jednoduše: jste úplný debilové, když zaneřádíte záchod záměrně. Zanechte to takový, jaký byste to chtěli najít, protože někdo s minimální mzdou to po vás musí uklidit. Není to vždycky chlastáním, kde to má nějakou omluvu, protože jsem byl na místech jako je supermarket uprostřed dne a viděl jsem fakt zničený záchody a to tam uklízí každou hodinu, musí se to dít pravidelně, musí tam bejt spousty blbečků, co venku dělají takový věci. O lidech, co ničí cizí toalety, smýšlím fakt špatně.

Tak, promiň mi moje ignorantství, ale nejsem příliš obeznámen s tím, co znamená Crohnova choroba a jakej vliv to má na její nositele. Co to je?

V podstatě, já osciluju mezi opravdovou zácpou a tím na úplně opačném konci, nikdy to není uprostřed, mám vždycky jedno nebo druhý. Je to extrémně bolestivý stav, jsem i na metadonu na bolest, beru kombinaci morfia a metadonu. Problémem je, že kvůli zkracování střev na mě dlouho účinkující morfium nefunguje, tak beru Toradol, to je fakt to nejúčinnější, když přijde na tu bolestivou stránku věci. Ale snad bude potom možný to omezit. Trochu si dělám starost ohledně celé té závislosti na práškách proti bolesti. Ale to je vlastně na typu bolesti, kterou pociťujete. Taky když se to zhorší, můžete mít krev ve stolici – někdy se podívám dolů a nechci být barvitý, ale doslova můžete vidět centimetr dolů, jak moc je to červený.

Panebože.

No jo. Nikdy to nebylo skvělý, ale já v podstatě nevím, co je 'normální'. V tom samým smyslu, jako vy nevíte, jaký je lítat, ale pták by si mohl říct 'u, nemůžete lítat', ale je to něco, co jste nikdy nedělali a to je to samý jako když já chodim na záchod. Mám štěstí, protože moje zaměstnání [vývojář webů] je flexibilní, ale nemůžu třeba pracovat v obchodě, kde musí člověk vydržet do určité doby, protože bych utekl na záchod a někdo by to tam vykradl. A lidi se na mě nemůžou na 100% spolehnout s určitým místem a časem, protože nikdy nevíte, kdy to přijde. Udržel jsem si v minulosti práci na plný úvazek tvorbou webů, ale díky bohu mi odpouštěli, když jsem se ukázal až ve 12 hodin.

A tvoje závislost na prášcích?

No, byl jsem vždycky na tlumičích bolesti už od 12ti let. Začal jsem na kodeinu, pak se to během let zvýšilo: začalo to trochou kodeinu, pak spousty kodeinu, následoval Tramadol a vzrůstá to a vzrůstá. Zrovna teď beru metadon: relativně nízký množství, ale dostatečně silný pro někoho, kdo se nedotkl jiných prášků.

Dřív v tomhle roce jsem zkusil na bolest poprvý marihuanu. Nefungovalo to na mě jako utlumovač bolesti, ale mělo to dobrý účinky v efektivitě na ostatní postižené Crohnovou chorobou. Takže když jsem viděl debatu, co proběhla minulej rok, byl jsem úplně zhnusenej. Je tam důkaz za důkazem za důkazem o tom, jakej účinek to má na lidi, co jsou nemocný. A ten konzervativec řekl jen:'Ne'. To je konec toho. Souhlasili, že konopí nemá, a to cituji, 'žádnou medicínskou hodnotu', a přece je Savitex derivát konopí – tak jak může mít nulovou léčivou hodnotu? Myslím, že co se snažíme říct je, že se to nedá patentovat.

To jo. Bude se ti stýskat po tvé díře v zadku?

Z toho, co jsem pochytil, to úplně zašijou, takže zezadu budu jako Ken. Zepředu zůstanu 100% normalní a funkční.

Takže jen pro potvrzení: zašívají ti úplně prdel, ale nezamýšlejí ti přišít i péro?

Přesně. Péro/chcaní/sex by měl být na 100% stejný jako předtím. Ale jedna z mých divných myšlenek je: jsem heterosexuální kluk, co nikdy nevyzkoušel anální sex, ale ta možnost se mi už nikdy nenaskytne. Co když přicházím o úžasnou zkušenost? V tomhle ohledu by celá ta záležitost byla mnohem těžší pro homosexuála.

Bude se ti po kadění stýskat?

To teda, mám vážně milostnou aféru se záchodem. Je to jedno z míst, kam jdu nejen kvůli svýmu Crohnovi, ale kvůli úzkosti – jdu tam, když chci uniknout. Žiju v bytě sám a můžu jít kamkoliv chci v rámci toho bytu, ale já vlastně chodím na záchod přemýšlet a když chci číst, tak tam jdu. Je to jako malá pevnost samoty – můj vlastní malej svět, kde mě nemůže nikdo kontaktovat, můžu stisknout tlačítko pauza. Takže je to aféra lásky a nenávisti k tomuhle pokoji. Míval jsem pět spolubydlících na jednu koupelnu a hádky kvůli tomu ztrácely kontrolu. Nakonec jsem si vzal malej kyblík a šel do svýho pokoje, čekal až všichni odejdou do práce a pak to vyhodil, což znamenalo, že se všichni mohli ráno připravit do práce.

Co se stane, když jsi venku a potřebuješ na záchod? Máš problémy se personálem nebo něco takovýho?

Díky bohu, tam kde pobývám jsou poblíž normální restaurace a preferuju restaurace před hospodama, ale někdy se tam píše 'pouze pro zákazníky', tak musím tak nějak prosit a soudit se. Říkám: 'Podívejte, nevadí mi koupit si pití nebo nechat dýško, nemám čas mluvit s manažerem. Jen mě nechte si dojít.' Některý místa jsou v pohodě, jiná ne a můžete dostat i kartu, kde se píše 'prosím, já nemůžu čekat', ale než to vytáhnete a oni ověří, že je to legitimní, mohli byste si taky koupit pití a být už v prachu. Třeba Pizza Express je dost vstřícná, ti jsou vždycky bez problémů.

Tak hádám, že to pro tebe bude úplně nová věc už během týdne.

Jo, proto tohle kadící pátrání. Dělá to z následujících tří týdnů naplněných úzkostí a nejistotou trochu srandy. Vím, že se mi spousty lidí směje stejně tak jako se smějí se mnou, ale snažím se to zařídit aby se mi nesmáli příliš moc. Koukám se na to takhle: Svoji důstojnost jsem ztratil už dávno, dělali mi všechny tyhle procedury jako je kolonoskopie a když přišlo na tuhle aktivitu, nezůstala mi už žádná důstojnost a jsem rád, že je to pryč, protože z toho teď můžu mít srandu. A je to něco, co dělají i všichni ostatní, s těma dnešníma fotkama, co jsem pořídil pro sociální média na záchodě, obrázky sebe s kalhotama dole, spoďárama nahoře, což je pozice, ve které se ocitne během dne každý, takže by to nemělo vůbec překvapovat.

Díky, Paule.