Jezdil jsem na BMX v běloruském cirkusu

V životě sem cirkus neviděl, ale rozhod jsem se v něm vystupovat. Nápad se urodil v hlavě Martina Dražila, kterej poslal naše promo video a dostal nabídku přímo od principála vlastnícího Moskevskej cirkus putující po Bělorusku.

Domluva probíhala přes maily, takže ať jsme sebevíc chtěli, nevěděli jsme do čeho jdeme. No co, koupili jsme slovník a učebnici ruštiny, zařídili víza a spoustu dalších věcí. Já ještě musel k veterináři a na krajskou veterinární správu pro potvrzení, aby s náma mohl jet třetí člen výpravy Akira.

V Bělorusku moc aut po dálnici nejezdí. Trochu nás překvapilo, že tu při placení dálničního poplatku neberou svojí vlastní měnu (běloruský rubl) ale jen dolary nebo eura.

Cíl cesty bylo město Žlobiňsk, což byla první zastávka našeho cirkusu. Ubytovali nás v maringotce. Asi nejhorší bylo vysvětlit (jako většinou) že Flatland se nedá jezdit na čemkoli, i když zpětně po absolvování cirkusovýho angažmá můžu říct, že tohle omezení už pro nás tolik neplatí…

Samotná vystoupení probíhala většinou před 200 až 300 lidmi – některé dny se publikum skládalo z předem domluvených mateřských a základních škol jindy pouze z lidí kteří si koupili lístek ve stánku ve městě

Přestavení vždycky začínalo jízdou artistů na inlinech a skákaním salt přes něco jako kulatej funbox, pak artistka ve výšce na provazech, vtipný vystoupení s medvědem, cvičenýma pudlama, neposlušnejma oslama, beranama, opicí a samozřejmě s klaunem. Pak přišla naše BMX show, ruská atletka na kladině, vystoupení artistů s trampolínou, kde třeba skákali salto na chůdách, další vystoupení klaunů a děkovačka, vše doprovázené orchestrem nebo našlápnutou hudbou.

Pocit kterej si budu už pořád pamatovat je čekání na vystoupení v backstagi s ostatními vystupujícími. Byli jsme jedna velká a dost bizarní rodina, která vždycky drží při sobě. Po posledním představení se cirkus dva dny rozebíral a putoval i s námi do dalšího města kde se to rozeběhlo nanovo.

Po měsíci nám angažmá skončilo, tak jsme nakoupili vodku a jeli na další trip: Černobyl, šedesátimetrová „socha svobody“ v Kyjevě, dálniční benga v Krakowě, který si přímo řekli o úplatek a byli vděční i za český koruny, a konečně domov. Už se těším, kam zase vyrazím.

Aktuální info sledujte na www.michaldufek.com