Chuck D: Za všechno můžou novináři

Je tomu pár dní, co se mi podařilo telefonicky zastihnou Chucka D. Jo, toho Chucka, kterej je honorovánej jmény jako Ochránce lidských práv, Afroamerický mírotvůrce a taky Zakladatel Public Enemy. Dovolal jsem se mu do kalifornskýho hotelu, kde byl Chuck ubytovanej pod krycím jménem - respektive pod jménem svý manželky Gaye Johnson. Avšak Chucka jsem nezastihl úplně v tom nejlepším rozpoložení (asi jsem ho vyrušil od nějaké čupr bazénové koupačky s blinkblink holkama, nebo od popíjení mnohaletý whisky v místním lobby), protože se neměl moc k řeči. Na druhou stranu komunikovat s vořežprutem, kterej je na chlup stejně starej jako jeho kapela, může být trošku pod úroveň. Možná ze zdvořilosti, možná díky promilím alkoholu v krvi (i když je prej abstinent), se mi Chuck hned na začátku rozhovoru omluvil, že neumí česky. Taky mi trochu pochleboval tím, že obdivuje lidi, kteří mluví více jak jedním jazykem. Mimochodem se tahle legenda, spolu s ansámblem Public Enemy, objeví v neděli v Praze.

Za svou hudební kariéru jste vystupovali pomalu na patnácti stech koncertech. Vaše kapela za chvíli oslaví třicátiny. Mají vaše koncerty pořád šťávu? Nejste už unavení a vyčpělí?

Žádnou únavu rozhodně necítíme, jdeme do toho s vervou jako na začátku… Jako za mlada. Škoda, že neděláš rozhovor s Flavorem, tahle otázka by tě pak ani nenapadla.

Řada vašich tracků a textů řeší sociální, politický a rasový problémy. V osmdesátých letech jste asi právě tímhle prorazili. Funguje to i na současnou americkou omladinu?

Vždycky jsem se snažili dělat hudbu a texty, který by něco měnily a především na něco upozorňovaly. Díky hiphopu je možný pořád oslovovat část lidí, kteří serou na noviny, úřady, policajty a tak dále.

S Public Enemy jste získali řadu hudebních cen. Magazínem Rolling Stones jste byli vyhlášeni 44. nejdůležitějšími hudebníky všech dob. Proč vy?

Asi to má víc důvodu. Zaprvé se snažíme dělat dobrou muziku. Druhým důvodem jsou naše texty, který jen tak o něčem netlachaj. Posledním a asi nejzásadnějším je, že se snažíme nějak angažovat. Prostě o čem rapujem, to taky děláme.

Kde se teď angažuješ?

Letos upozorňuju na rasistický zákony, který se šíří Amerikou.

Párkrát jste, ale šlápli vedle. Myslím tím v izraelsko-palestinské válce, nebo že se navážíte do homosexuálů atd.

To překroutili novináři… Nemám k tomu co dodat.

Novináři? Měli jste to v textu… No popojedeme. Patříte mezi průkopníky současnýho hip-hopu. Co si myslíte o tom, co se děje například na BET nebo MTV?

Muzikanti jsou vždycky jenom muzikanti. To, co se z nich vymodeluje, je práce velkejch nahrávacích společností, rádií a taky novinářů. Často to jsou dobří umělci, který semele tenhle business.

A co gangstarap, to je taky business?

Hodně lidí tomu nerozumí a skladby se jim líbí. Je to směšný a zároveň smutný. Business to bohužel je…  Jako skoro všechno. S Public Enemy berem gangstarap hodně vážně, myslíme si, že by se nemělo takhle propagovat násilí.