Arturo, 39 let. Dušené kuře na citrónu se zeleninou.
V Mexiku se tomu nejobyčejnějšímu zaměstnanci říká godínez. Je to pejorativní slovo, něco jako náš úředíček nebo kancelářská krysa, které popisuje člověka, bez něhož by v daném pracovním odvětví prd fungoval, ale nemá za své zásluhy ani vindru.Od pondělí do pátku sleduju tyhle ouředníčky, jak si to mašírujou po Paseo de la Reforma, ulici, která je známá jako domov těch nejbohatších a nejvlivnějších Mexičanů. Pod paždí mají vždy své obědy, zabalené v krabičkách. Nejsou ani bohatí, ani vlivní, ale každá firma by bez nich ze dne na den zkolabovala.
Reklama
Chtěl jsem do života těchhle lidí nahlédnout trochu hlouběji, tak jsem několik z nich poprosil, zda bych se nemohl zblízka podívat na to, co mají s sebou dnes k obědu, a co je během jejich nabytého a únavného pracovního dne drží při smyslech a životě.
Fernanda, 25 let. Banány, vařené vejce, limeta.
Ramón, 33 let. Losos, rajčata a ananas.
Gerardo, 47 let. Vločky s mlékem a jablko.
Luis, 19 let. Tuňák z konzervy s rajčaty, kukuřičné placky a paprička habanero.
Laura, 42 let. Kuře v chilli-čokoládové omáčce, fazole.
Andrea, 18 let. Quesadillas s jalapeños.
Pablo, 24 let. Mexické klobásky s tortillou.