Jakou barvu má guláš

Festival plnej barev? Uf, klišé k použití tak do školního časáku páťáků, nemyslíte? Jaký barvy Ostravy, když je po většinu roku tohle město převážně šedý? Dobře, název to atraktivní je a není rozhodně prázdný. Přirovnejme ale tenhle fesťák spíše ke guláši. Bez urážky. Zdánlivě jednoduchý, jednobarevný. Uvařit mistrovský guláš, kterýmu zatleskáte, zmáknou ale jen ti nejlepší kuchaři. Recepty jsou vám nanic. Musíte mít cit a zkušenosti, abyste správně odhadli, kolik kterých ingrediencí má obsahovat, aby výsledek tvořil pálivě rafinovanou chuť. Takovou, že si ho budete přidávat až padnete vysílením. Musíte ho udělat z těch nejlepších surovin. Z různých barev, které se harmonicky spojí v jednu. Colours tohle všechno mají a lidi o tom ví. Colours chutnají dráždivě, pálivě, sofistikovaně. Dáte si jednu porci a budete si prostě přidávat. Jako jediný festival téhle velikosti u nás bývá vyprodaný. Jako v Anglii Glastonbury nebo na Slovensku Pohoda. Lidi kvalitu poznají a ocení. Řeči promotérů, proč sem vozí trapný kapely a pořád na festival dosazují stejné místní kapely, protože "Pepovi s Jendou loni lidi tleskali, oni se tu navíc skvěle ožrali a sbalili Marušku s Jiřinou, co od nich chtěli podpis a chtějí letos přiject zas", jsou kecy. Lidi přišli jen proto, že nic lepšího se nekonalo. na dobrej fesťák s odvážným line-upem přijdou taky. A radši. A bude je to víc bavit. Colours jsou důkaz.

Je to možná jediný fesťák u nás, na který můžete ject, aniž byste si přečetli jeho program. Bude to totiž dobrý, to je jistý. Stejně si nakonec vyberete kapely podle momentální nálady. Překvapí vás někdo, o kom jste nikdy předtím neslyšeli a další rok budete mít jeho muziku nonstop ve sluchátkách.
Jestli si ale vedete festivalovej deníček, tak si pár jmen poznamenejte. Třeba japonské Mono, co snad podle muziky soudě jezdí na společný dovolený s ukvílencemi ze Sigur Ros. nebo irská písničkářka Lisa Hannigan, krterá okouzlila Glena Hansarda. Jo, přesně toho, co se od pubertálních let tak intenzivně věnoval Markétě Irglové. Jo, přesně té, která ve vás vzbudí touhu vypravit se poprvé v životě na Valašsko, kleknout před ní na kolena a prosit jí, ať dělá cokoliv, ale jen ať zanechá toho svého ufňukaného kníkání.

Spravte si chuť sametem. Hladivým vokálem Andreyi Triany. Znáte ji jako zpěvačku Bonobo. Nenechte si ji v Ostravě ujít. Nevynechte ani koncert Luísy Maity ze Sao Paula. I když nemáte rádi bossanovu - je to kočka. Na jižanských rytmech a ženském šarmu stojí také show španělského projektu La Chica se zpěvačkou a tanečnicí Elsou Rovayo.
Holky (a nejenom) se asi půjdou podívat na zbožňované anglické chlapce z The Horrors. I vrtkavá kritika musela uznat, že jejich aktuální deska "Skying" je fakt dobrá a že kupodivu Horrors dokázali překonat svůj stín vystajlovanejch hipstrů co maj kapelu kvůli pozlátku a holkám a je fajn, že to na Colours můžeme otestovat naživo.

Kluci ušatý z The Horrors

Rozervané duše bez rozdílu pohlaví na sebe nechají terapeuticky působit Nicka Cavea a jeho projekt Grinderman.

Grinderman

Intoši s ohmatanou průkazkou z filmovýho klubu budou čerpat náměty na podzimní kavárenský tlachání na koncertě Yanna Tiersena, který si užívá život od šťastné chvíle, kdy udělal muziku k Amelii z Montmartre, doporučujem taky v případě, že budete chtít zabodovat u nějaký velký romantičky. Jestli věříte na řeči o Keltech v nás, asi půjdete na irské Clannad. Minimálně budete mít výmluvu na to, proč jste do sebe nalili piv, že se už jen houpáte. Mohlo by se zdát, že na Newyorský Swans půjdou povětšinou jen plešouni, ale mohl by to být zajímavej generační souboj. Plešatý už je taky Brendan Perry, další strava pro intelektuály. Taky jsme poslouchali Dead Can Dance a taky jsme četli gotický romány. A dodnes to někdy vezmeme do ruky.

The Swans

Taky kdysi progresivní Apollo 440 míchající elektroniku s rockem, už jsou dnes spíš muzeálním exponátem. Některý muzea jsou ale fajn (jako nemusíte tam, ale znáte to, drink dá drink a bude vymalováno a vy ještě třeba zjistíte, že to jde, asi jako být opilí a v dobrý náladě v Dinoparku).
Jděte na Anomie Belle, živoucí ženský důkaz, že triphop žije také ve městě odrbaných flanelových košil, věčnýho deště a tradicionalistické bašty zastydlých grungerů, v Seattlu.

Anatomie Belle Jděte si třeba oddechnout na pláž Urban Wave a tam si u decentního djingu a pořádnýho koktejlu v lehátku sesumírujte, co jste už viděli a co byste vidět ještě měli.
Rozhodně ale na ty čtyři dny do Ostravy jeďte. Co, kdo všechno a jak se dozvíte na colours.cz (klik, klik!).