Fotografování zločinu v Chicagu

Je přesně půl druhé v noci na 5. července. Kličkujeme městským obchvatem ve 150 kilometrech za hodinu. Někdo byl právě postřelen nedaleko 63. ulice a Austin Avenue. Víme to díky účtům na Twitteru, které spravují ňoumové, co rádi poslouchají policejní vysílání a díky našemu vlastnímu RadioShack skeneru za 50 dolarů, který je naladěn na jednu z mnoha frekvencí chicagské policie. Přístroj nepřetržitě šustí vysíláním udýchaných policistů, kteří do vysílačky stěží plivou adresy a stav obětí. Tohle je jen jeden z našich posledních cílů uprostřed opravdu dlouhé noci.

Sedím na sedadle spolujezdce v autě Alexe Wroblewskiho, sedmadvacetiletého fotografa pro chicagské Sun-Times, který tráví léto tím, že nahání hlasy z laciného reproduktoru na svém ještě lacinějším skeneru, aby se na místo činu dostal jako první a mohl tak zachytit nejsyrovější materiál. V autě s námi sedí i reportér pro Sun-Times, Sam Charles, jež hodlá citovat jakéhokoliv policistu či oběť, na které během noci narazí. Během dvanácti hodin, které jsem s Alexem strávil v den nezávislosti, jsme procestovali přes tucet míst činu, což je jen zlomek toho, co se ve městě doopravdy odehrává. Mezi čtvrteční nocí a pondělním ránem bylo zastřeleno 14 obyvatel Chicaga včetně 5 lidí (dva z toho byli chlapci pod 17 let), kteří byli zabiti policií při kladení odporu. Je to obzvláště špatné období pro město, kterému někteří přezdívají „Chiraq". Slovo, kvůli kterému Alex a Sam sténají.

„Pojem ,Chiraq' je pro spoustu lidí z města pokroucený bod hrdosti," říká Sam. „Je to neuctivé k našemu městu jako celku a k obyvatelům Iráku. Mnoho městských mediálních výpustí, VICE nevyjímaje, papouškovalo tento pojem a tak mu přiřkli nezaslouženou důvěryhodnost a vytrvalost.

Čtyřiadvacetiletý Sam, který je původem z Chicaga, se jako reportér nedostane do ulic tak často, jak by si přál. Obvykle je zaseknutý za stolem, kde dává dohromady hlavní zpravodajství. Nicméně dnes je venku z kanceláře, aby zachytil „ducha události", jak to on sám nazývá, zatímco dva editoři spolupracují s oddělením chicagské policie na oficiálních vyjádřeních a získávají potvrzený počet obětí.

„Je na hovno, že tohle město je tak násilné," říká Sam.

Rozšiřující se propast mezi zbohatlíky a chudinou v USA je v Chicagu extrémně patrná. Násilí, které vytváří titulky v novinách, se odehrává především v ekonomicky utlumených oblastech města. Zámožné bílé sousedství na severu zůstává poměrně v bezpečí izolované od agónií pohlcujících západní a východní části města.

Na první místo činu jsme dorazili okolo šesté večer, pár minut poté, co byl osmnáctiletý mladík postřelen do břicha. Střelba se odehrála ve West Englewoodu na jižní straně města, která je jednou z nejnásilnějších oblastí. Na nedaleké party děti odstřelovaly ohňostroj, přičemž jedna z raket vybouchla a šrapnel poranil přihlížejícího mladíka.

„Tady dole nic není," prohlásil Alex o West Englewoodu. „Žádné dobré školy, žádná práce, žádné obchody s potravinami, zkrátka nic."

Také zde nežijí žádní běloši, což je faktický důkaz několika desetiletí segregace v

Chicagu. Na většině míst činu jsme s Alexem a Samem jediní běloši, kteří nemají uniformu chicagské policie. Rasové napětí není skryté, je jasně patrné. Jeden z policistů nám řekl, ať se držíme dál od Okresu 7 (District 7), protože „černý jsou tam hodně agresivní a vy jste tři bílé tvářičky. Okres 7 je oblast vytyčená chicagskou policii, která zahrnuje Englewood a West

Englewood. Na místě činu ve West Englewoodu se jeden bílý policista dohadoval s očividně opilou černoškou, aby ztlumila svou hudbu (Run it! od Chrise Browna).

„Ty nám budeš říkat, jak si máme užívat svátky?" křičela na policistu.

„Jsou to svátky všech," odpověděl. „Ne jen tvoje."

V podvečer sousedství, kterým jsme projížděli, bylo pokryto závojem kouře z grilování a ohňostrojů. Malé rakety zněly jak pistole kalibru 25, rychle vybuchující petardy praskaly jak automatické pušky a velké výbušniny připomínaly protitankové střely. Jak se ulice zahalovaly do tmy, oranžová záře centra města osvěcovala oblohu nad rozlehlými a zanedbanými pozemky, které můžeme nalézt na každém rohu.

Nedaleko jednoho takového rohu jsme s Alexem narazili na dům, který právě prohledala policie. Malý chlapec plakal, když zatýkali jeho otce a naléhal na policisty: „Strážníci, mohu svého tatínka alespoň obejmout?" Policie tvrdila, že v domě někdo střílel ze zbraně do vzduchu na oslavu Dne nezávislosti, což byla dostatečná záminka k tomu, prohledat dům a zabavit veškeré zbraně a drogy.

„Byla to dobrá trefa," řekl policista kouřící lehké Marlboro uprostřed ulice. Vypadal znepokojeně, vyhecovaný adrenalinem. Řekl nám to samé, co jsme za ten večer slyšeli již několikrát: „Buďte opatrní kluci, je to tady jak ve zkurvený válce."

Akce umírá kolem čtvrté hodiny ráno, a my vyhazujeme Sama v kanceláři zpravodajství. Půl směny už má za sebou, teď musí sepsat reportáž. Alex je na konci dvanácti hodinového honu za něčím „čerstvým". Obrázkem, který by reprezentoval nesmyslnou hrůznost násilí, s níž se musí tisícovky obyvatel Chicaga potýkat každý den. Celou noc byl několik minut pozadu a domu jde s prázdnou.

Po cestě domů Alex vypíná skener a hází ho na zadní sedačku. Jen několik minut předtím než narazíme na místo otřesné dopravní nehody na ulici Lake Shore Drive, v záhybu rychlostní silnice, která objímá kontury jezera Michigan. Sedan leží kompletně sešrotovaný poté, co narazil do betonového sloupu. Hlava řidiče je jen stěží vidět ve světle nadcházejícího rána, které prostupuje vrakem. Oči zavřené. Bez života.

Muž na zadním sedadle je zaseknutý uvnitř. Natahuje se z okna ke klice od dveří a křičí v bolestech. Je tam ještě jeden pasažér, který je méně vidět a sedí na sedadle spolujezdce. Několik řidičů, kteří na místě nehody zastavili, včetně policisty v utajení, říkají muži na zadním sedadle, aby se uklidnil a počkal na záchranku a hasiče. Alex vyčkává. Bez jeho zpravodajské průkazky nemá důkaz, že je členem Fourth Estate a není to jen nějaký amatér vykrádající cizí neštěstí. Je lapen mezi dvěma identitami. Tou, která má upřímnou starost o zraněného spolujezdce a mrtvého řidiče a tou, která přemýšlí nad etickou stránkou fotografování místa nehody. Toto technicky není místo činu, alespoň prozatím.

Zatímco slunce šplhá nad obzor jezera, začínají přijíždět první hasičská, policejní i záchranná auta. Po dlouhé a neplodné noci se Alexovi náhodou povedlo být na místě první a je ve skvělé pozici. Autority dělají svou práci, když se snaží zachránit život člověka v nabouraném autě, tak je na čase, aby Alex dělal tu svou. Mezitím co hasiči krájí auto napůl, aby vysvobodili zraněného pasažéra, Alex se otáčí, běží ke svému autu a ve vteřině je zpět s fotoaparátem v ruce.

Justin Glawe je novinář na volné noze z Peoria, Illinois. Píše o tamějším zločinu a v současnosti rozjíždí reportážní projekt, který odkryje problémy dětí v rezervaci Spirit Lake Indian Reservation.

(Rodina oběti, která byla zastřelena policií, promlouvá s tiskem)

(Policisté spěchají na místo činu poté, co zaslechli střelbu nedaleko 80. ulice na Muskegon Avenue)