FYI.

This story is over 5 years old.

Různě

Jen hloupí lidé mají spoustu přátel

Pokud trávíte víkend radši o samotě než se svými kamarády, nová studie tvrdí, že je to pravděpodobně proto, že jste inteligentnější než oni. Promluvili jsme si s psychology a mluvčím britské Mensy, abychom zjistili, proč jsou chytří lidi samotáři.

Jestli jste někdy v životě dostali starostlivou zprávu od přítele, který měl pocit, že je čas si promluvit, protože jste příliš odtažití, příliš tohle a tamhleto, asi jste si taky v první řadě položili otázku, proč vůbec máte přátele. Možná by vám bylo líp o samotě. Podle nové studie je potřeba izolace dost možná znak vaší inteligence. Na génia samotářů nedávno upozornili evoluční psychologové Satoshia Kanazawa a Norman Li. Oba poukazují na to, že zatímco spokojenost většiny lidí roste v korelaci s růstem hustoty obyvatelstva (stejně jako s vysokou úrovní sociálních interakcí s blízkými), „extrémně inteligentní" osoby jsou šťastnější, když čas se svými blízkými tráví zřídka.

Reklama

Z ukázky jejich výzkumu: „Inteligentnější jedinci prožívají nižší životní uspokojení v návaznosti na frekventovanější socializaci s přáteli." Půvabné.

Nevím jak vy, ale když pomyslím na génia, napadne mě Mensa – největší a nejstarší sdružení pro lidi s vysokým IQ. Mluvčí britské divize, Ann Clarkson, mi vysvětlila, že tento objev je „nejspíš částečně závislý na osobnosti. Vysoké IQ mají jak družní, tak introvertní lidé".

Foto: Jelena Jojic via Stocksy

„Taky se zjistilo, že hodně inteligentní lidé se můžou občas cítit izolovaní od okolí, protože přemýšlejí a vidí svět jinak. Najít někoho, kdo zpracovává informace podobně jako vy, může být náročné, pokud váš mozek pracuje stejným způsobem jako zhruba dvěma procentům populace," vysvětluje Clarkson. Tohle číslo, dvě procenta, tvoří ale jen vrstva lidí, které si Mensa shrábne do svého kolektivu nadmozků.
Doktor Robert Sternberg je profesor lidského vývoje na Cornellově univerzitě se specializací na inteligenci a vztahy. „Ke spojení vysoce inteligentní neexistuje žádný psychologický význam," vysvětluje Sternberg. Dál upřesňuje, že psychologové mají mnoho různých názorů na to, co představuje vysokou inteligenci a kolik různých „druhů" inteligence vlastně je. „Ve své teorii úspěšné inteligence rozlišuji mezi analytickou inteligencí (IQ), kreativní inteligencí a inteligencí praktickou (tzv. selským rozumem)," upřesňuje. „Vysoké IQ ještě nezaručuje ani jedno z dalších dvou jmenovaných. Naše školství oceňuje děti s vysokým IQ a ty pak mají nedostatečný podnět k rozvíjení vyšší sociální, emoční či praktické inteligence a dopracovávají se nešťastných výsledků."

Reklama

Zato „savanská teorie štěstí" podle Kanazawy a Liho je prezentována termíny evoluční psychologie: situace, které dnes prožíváme, nahlížejí v kontextu ancestrálních neboli prapůvodních zážitků. Podle deníku Washington Post výzkumníci „teoretizují životní styl lovců a sběračů, který formuje základ toho, co nás dnes dělá šťastné". Chytří lidé se vyrovnají s výzvami sami za sebe spíše než méně inteligentní, přestože vztahy pro ně nemusejí být tak důležité. Ale jak poukazuje doktor Sternberg, „problém vývojové psychologie spočívá v tom, že vyžaduje, abychom si představili, jak se žilo v prehistorii, a my zatím máme dost potíž si představit, jaké to bylo ve středověku, nebo dokonce i ve čtyřicátých letech 20. století".

Foto: Brian McEntire via Stocksy

Sternberg také zpochybňuje tvrzení, že vysoce inteligentní lidi touží pouze po menším počtu blízkých přátelství, protože jsou výjimeční a hrozí jim spíš posměch ze strany jejich okolí – jako třeba když bystří studenti preferují práci o samotě před spoluprací ve skupině spolužáků, u nichž cítí nižší inteligenci. Zároveň objasňuje, že to „není vždycky to nejchytřejší dítě (nebo dospělý)", proto i inteligentní člověk může nuceně přijmout směr nastavený skupinou méně inteligentních lidí. A co víc, vysoce inteligentní člověk může být zkrátka jen příliš vytížený svou kariérou, než aby mohl trávit čas rozsáhlými hovory s přáteli".

Ale to je pouze jeden úhel pohledu. Doktor Sternberg také tvrdí, že „vysoce inteligentní jedinci jsou těmi, co potřebují přátele, neboť jejich vysoká inteligence nedokáže vždycky přejít ve vysokou sociální inteligenci". Můžete stát za prd v testech, ale excelovat v manipulování svého učitele, aby vám dal dobrou známku. Nebo se ve vás možná skrývá kreativní génius špatný v číslech, ale brilantní v něčem… kreativním. Jsou tu lidé technicky vyšší inteligence, ale jejich mezilidské schopnosti se vyznačují velkými nedostatky. „Inteligentní člověk může selhat, protože neodhadne, jak interagovat a úspěšně přesvědčit ostatní," uvádí to na pravou míru Sternberg.

„Vysoká inteligence je ve špatném vztahu se sociální, emoční a praktickou," pokračuje. „Chytrý člověk, který se vyhýbá interakci s ostatními, může být paradoxně tím, co potřebuje nejvíce interakce, aby uspěl. Tolik lidí s vysokým IQ profilem nedokáže přeměnit IQ ve skutečný světský úspěch nebo to dělá způsobem, který je mnohem méně efektivní."

Doktor Sternberg zpochybňuje daná zjištění podobně jako Mensa, poukazuje na nepřesnosti způsobené přílišným zjednodušováním. „Chytlavé titulky dobrou vědu nedělají," uzavírá.