10 otázek, na které jste se vždy chtěli zeptat prostitutky

Ačkoli se jedná o relativně stále tabuizované téma, prostituce si za dlouhá léta existence a integrace v českém prostředí nezpochybnitelně vybudovala pevné a rozrostlé kořeny. Ať už mluvíme o erotických salonech, veřejných domech či postávání u krajnic dálničních benzínových pump, všechny podoby sexbyznysu se během uvolněných devadesátých let natolik otevřely veřejnosti, že se pomalu ale jistě pasivně začlenily do podvědomí každého z nás. Zda se jedná o přirozenou společenskou odchylku či ďáblovo dílo zůstává na osobním uvážení. Ať už však k tomuto alternativnímu způsobu obživy přistupujeme jakkoli, pozadí scény zajímá každého z nás.

Paní Mirka, bývalá sexuální pracovnice, podnikatelka a klientka organizace ROZKOŠ bez RIZIKA se rozhodla, že nám poodhalí část tohoto tajemství. Za dvacet dlouhých let si v sexbyznysu vydělala relativně snadno velké finanční částky zaopatřující luxusní život nejen jí, ale i jejímu synovi. Mimo světlé stránky ovšem přicházely i těžší zkoušky měnící se v základní životní zkušenosti, jichž ovšem Mirka nikdy ani trochu nelitovala. V současnosti v Ostravě provádí tantrické masáže a ačkoli tvrdí, že sexbyznys už není nic pro ni, jisté kouzlo a sílu nabytou v sexbyznysu jí již nikdo nevezme.

V sexbyznysu jste se pohybovala více než dvacet let, což znamená, že jste v této branži začínala v uvolněných devadesátých letech. Jak jste se k tomu tehdy dostala?
Řekla bych, že celkem náhodou. V té době jsem byla na mateřské dovolené. Ta ze zákona trvala 3 roky, já ale už po 2 letech chtěla do práce, kde mě odmítli s tím, že musím ještě rok počkat. Jelikož jsem se doma už docela nudila, našla jsem si brigádu v denním baru. Dnes by se to nazvalo wellness – byla tam sauna, bazén, bar a recepce… Jak jste řekla, byly to uvolněné „devadesátky" a tehdejší majitelka přišla s nápadem tyto lukrativní prostory využít i v noci. A nabídla mi místo buď opět za barem, ovšem „nahoře bez", anebo práci společnice, což se mi líbilo víc a v tehdejší naivitě odpovídající mým 22 letům mi to přišlo jako ta nejlepší nabídka.

Možnosti uplatnění v sexbyznysu jsou z mého pohledu opravdu široké – od striptýzu přes prostituci na hlavních dálničních tazích až po práci ve vysoce luxusních podnicích. Čím vším jste si za dlouhá léta praxe prošla a co vás nejvíce bavilo?
Začala jsem v již zmíněném podniku, nějakou dobu jsem se pohybovala po night clubech, mám zkušenost i s escortem k zákazníkům do soukromí, ale hlavně jsem působila na soukromém privátě. Nejdříve jsem fungovala jako samostatná jednotka a posledních více než 10 let jsem vedla relativně úspěšný podnik, kde jsem se osobně vyskytovala pouze v manažerské pozici. To mě asi bavilo nejvíc.

Vytváří se mezi jednotlivými způsoby sexbyznysu určitá hierarchie? Hledíte na pouliční prostituci s despektem nebo tyto dívky stojí na stejném schůdku společenské ho žebříčku jako zaměstnankyně salonů?
Nevím, zda bych to nazvala zrovna hierarchií. Každý žebříček, jak říkáte, má svoje klady a zápory a na každém pracuje jiný druh nebo skupina dívek a žen. S pouliční prostitucí nemám žádné zkušenosti, tak bych si nedovolila na dívky stojící na ulici pohlížet hůře než na ty v luxusním klubu. Rozdíly tu samozřejmě jsou, a to především ze sociálního pohledu, nicméně obě dělají konec konců stejnou práci, jen za jiných podmínek a na jiném místě. To už je ale otázka na další rozhovor.

Kdybyste se na to podívala z opačného konce, lze říci, že mezi sexuálními pracovnicemi vznikají určité komunitní vztahy?
Snaha tu možná je, ale jako konkurentky mezi sebou hluboká přátelství či přehnanou solidaritu najít nemohou. Je to v podstatě stejné jako v jakémkoli jiném ženském kolektivu, výjimky se tu ovšem najít dají.

Kdybyste si mohla vybrat, jestli se sexbyznysem začít v devadesátých letech nebo dnes, jak byste se rozhodla? Je vůbec možné tyto dvě období z hlediska sexbyznysu porovnat?
To se vůbec nedá srovnat, tehdy bylo vše naprosto jiné. Nebylo tolik konkurence a fungovalo pouze pár opravdu luxusních podniků. Ceny za služby byly o mnoho vyšší než dnes a nabídka vypadala taky jinak. To, co se dnes považuje za normu, by si tehdy žádný zákazník nedovolil. Konkrétně mám na mysli orální sex bez ochrany. Tehdy tato služba vůbec nepřipadala v úvahu a zákazníci ji ani nevyžadovali, dnes se s ní naopak běžně počítá. Jsou podniky, kde dívku nepřijmou, pokud tuto službu není ochotna zdarma nabízet ke stávajícím službám! Všechno se odvíjí od narůstající konkurence. Čili odpověď na vaši otázku zní: Pokud bych s dnešním rozumem vůbec se sexbyznysem začala, tak dnes určitě ne.

Co vás na tomto povolání nejvíce uspokojovalo?
Za nejuspokojivější aspekt bych jistě považovala finanční stránku a získání kontaktů se zajímavými lidmi. Názor, že prostitutku si platí jen zoufalci, kteří jiné možnosti nemají, je zcela mylný. Většina zákazníků je velmi dobře situovaná a sebevědomá. Jsou to muži, kteří si opravdu umí plnit své sny a potřeby a k zoufalcům mají opravdu hodně daleko. Ke konci, než jsem si otevřela vlastní podnik, jsem již vyloženě „žila" ze stálé klientely a vztahy mezi klientem a dívkou nebyly žádnou výjimkou. Sama jsem si prošla dvěma dlouhodobými vztahy a pak, v roli majitelky podniku, jsem zažila nejednu svatbu a založení rodiny. Pokud mám správné informace, tyto páry jsou spolu dodnes.

V době, kdy jste s tímto netradičním povoláním začínala, jste byla šťastně vdaná a na mateřské. Jak se k tomu tehdy stavěl váš manžel? A jak tuto skutečnost v současnosti zpětně přijímá vás syn?
Co se týče mého syna, máme velmi přátelský vztah a jsme zvyklí o všem mluvit otevřeně. Když se o mém tehdejším povolání dozvěděl, vše jsme probrali přímo a na rovinu. Postavil se k tomu velmi hezky, což mě mile překvapilo a částečně i šokovalo – nemyslím si, že by taková reakce byla běžná. Můj syn věděl, že díky mým tehdejším příjmům jsem mu dopřála „luxus", soukromé školy a poznal se mnou kus světa. Co se týče mého manžela, velmi brzy po mém vstupu do tohoto podnikání jsme se rozvedli.

Ať už z novin, rádia či kriminálních zpráv neustále slyšíme o násilných činech páchaných na prostitutkách. Máte i vy nějaký opravdu špatný zážitek? A pokud ano, jak vás to ovlivnilo?
Ano, i já jsem podobnou zkušenost bohužel zažila. Jednalo se o zákazníka, který mne málem uškrtil a policie tento čin klasifikovala jako pokus o vraždu. Jak by se dalo předpokládat, tento zážitek mi převrátil život naruby. Vědomí, že pracovat sama na bytě je velmi nebezpečné, mne tehdy přesvědčilo, abych založila vlastní podnik.

Skončila jste tehdy se sexbyznysem nadobro? A čím se živíte dnes?
Celoživotně se zajímám o osobní a duchovní rozvoj a filozofie tantry je toho nedílnou součástí. V určité chvíli jsem dospěla do bodu, kdy jsem chtěla něco víc než se věnovat sexbyznysu či vedení takového podniku a zatoužila jsem po profesním i duševním posunu, který mi práce v sexbyznysu bohužel neumožňovala. Tam se není kam posunovat – můžete vytvořit hezké prostředí, můžete rozšířit služby, ale to je tak asi vše.

Cítila jsem obrovskou osobní stagnaci, a tak bylo třeba se posunout o level výš, a tím byly tantrické masáže. Zjistila jsem, že pokud se osobně i pracovně pohybujete v prostředí energeticky nižším, než je vaše úroveň vědomí, trpíte. Takové prostředí vás vyloženě vysává a ničí. Pokud jste z energetického hlediska vnímavější, jistě to cítíte, jinak si to člověk samozřejmě neuvědomí. Mnoho lidí si tento fakt neuvědomuje a pak nedokáže rozklíčovat, odkud jeho psychické problémy pochází.

Musím se přiznat, že dnes i já sama nad sebou žasnu, že jsem tak dlouho v tomto prostředí vydržela. Nicméně nemůžu říct, že bych něčeho litovala. Na mém životě bych nezměnila vůbec nic. Naprosto vše mělo být přesně tak, jak bylo. Díky tomu všemu je ze mne dnes člověk takový, jaký je.
Dnes spolupracuji jako externí poradce s organizací ROZKOŠ bez RIZIKA, a právě díky svým osobním dlouholetým zkušenostem jsem schopna pomoci dívkám a ženám v oboru stále pracujícím.

Co byste vzkázala dnešním mladým dívkám začínajícím v této branži?
Pokud už se rozhodnete do byznysu vstoupit, ujasněte si, proč a jak dlouho to chcete dělat. Stanovte si osobní hranice, jak daleko jste schopny v nabízených službách zajít a co v žádném případě dělat nechcete. Stanovení pravidel a jejich dodržování pokládám za velmi důležité! Pokud se např. rozhodnete NIKDY nenabízet anální sex, nebudete mít problém odmítnout zákazníka, který vám nabídne velmi vysokou sumu za právě zmíněnou službu. Pokud však porušíte svá vlastní pravidla a peníze přijmete, časem začnete ztrácet sebevědomí a s ním i sebeúctu.

Dále si ujasněte, kde a jakým způsobem chcete pracovat a jakou si představujete klientelu. Pokud se rozhodnete pracovat samy, vypracujte si jasný plán ochrany před případným napadením. Pokud se chcete orientovat na práci v klubu nebo na privátě, důkladně si chraňte své soukromí, nikdy nikomu nedávejte doklady, a pokud to po vás bude zaměstnavatel vyžadovat, raději vezměte nohy na ramena.

Článek vznikl ve spolupráci s organizací Rozkoš bez Rizika.