Μoda

Fenomén holých hlav v dějinách módy

O průkopnicích, které se nebály vypadat jinak, a otevřely tak cestu do nové kapitoly nazírání na ženskou krásu ve světě nerealistických módních standardů...

by Rosie Dalton
06 září 2016, 9:01am

Módní průmysl je proslulý určováním a udržováním nerealistických standardů ženské krásy. Mezi nimi je i představa dlouhatánských lesklých kadeří - jde pravděpodobně o jeden z nejprosazovanějších a zároveň nejstereotypnějších typicky ženských ideálů na poli fashion byznysu. Současně se však objevují osobnosti, které chtějí vlastním vzezřením změnit zajetá pravidla hry. Jsou to nezaměnitelně vypadající ženy, které se právě jedinečností vzhledu ostře vymezují vůči paradigmatu krásy a přináší alternativu, nový osvěžující pohled na věc. A zdá se, že jich neustále přibývá! Kromě současných iniciativních tváří je však důležité nezapomínat na ty, které v minulosti jako první vystoupily z řady. Průkopnice, které navzdory nepsaným pravidlům kdysi naprosto rozložily celosvětové módní rubriky zbrusu novým trendem vyholených hlav.

Z historického hlediska bylo vyholení hlavy vždy svázáno s určitou symbolikou. V drtivé většině případů tento akt představoval vymezený postoj vůči hlavnímu proudu dané doby. V kontextu křesťanství nebo buddhismu bylo zbavení se vlasů vnímáno jako akt sebezapření, dobrovolného odříkání pozemských potěšení. V průběhu dějin bývá holá lebka spojena rovněž s otroctvím, válečnou agresí, queer komunitou nebo subkulturou skinheads. Pravdou je, že i v dnešní době absence vlasů svou vnitřní podstatou lidem často podvědomě evokuje nemoc nebo trauma. A přesto, že u mužů se holá hlava stala naprosto běžným jevem, u žen i v současné společnosti stále zůstává svým způsobem ožehavým a diskutovaným tématem.

Ruth Bell na přehlídce Saint Laurent jaro/léto 16

Dnešní kulty celebrit vnucují čím dál tím většímu množství běžných žen pocit jakési nedostatečnosti a budí v nich touhu vypadat stejně dokonale jako ta či ona slavná tvář. Navíc nové vymoženosti, především pak plastická chirurgie, už dovedou téměř zázraky a spousta dříve nereálných přání se tak snadno může proměnit ve skutečnost. Nabízí se tedy otázka - co tohle vypovídá o vnímání lidské individuality? Ano, zdá se, že se pozvolna vytrácí. A právě proto jsou ženy, které se staví zády k normám tak důležité. V současnosti možná ještě více než kdykoli předtím. Modelky jako Ruth Bell, rodačka z hrabství Kent a tvář značky Saint Laurent, nebo Australanka Ajak Deng dnes reprezentují zvláštní sílu, která zkrátka ve vlnění dokonalých loken Kendall Jenner a jí podobných chybí. Možná, že právě absence vlasů ještě umocňuje jejich krásu, protože nechává prostor pro vyniknutí osobnosti.

Ajak Deng. Fotografovala Emma Summerton, fashion director Edward Enninful. Z časopisu i-D, vydání Livin' Loud, č. 311, jaro 2011.

Faktem je, že nebýt zásadních impulsů v minulosti, možná by takto odlišné dívky po přehlídkových molech vůbec nechodily. Důležitou osobností, která nabourala normy, se v sedmdesátých letech stala modelka Pat Evans. Platila za jednou z prvních manekýn naprosto nezaměnitelného vzezření. Byla to právě její oholená hlava, díky které ji roku 1969 v newyorském Washington Parku objevili pro módní svět. Počátky její kariéry však potom paradoxně provázelo nošení paruky – až do osudného dne, kdy jí paruka náhodou sklouzla přímo na castingu pro Stephena Burrowse. Burrows ji ihned poprosil, aby na jeho přehlídce předváděla bez paruky a ona i přes protesty své agentury souhlasila. Byl to milník nejen její vlastní kariéry, ale především důležitý moment v dějinách módy. Sošná krása této dívky afro-americko-indiánského původu tvrdě kontrastovala s trendy šedesátých let, kdy celý módní byznys šílel po modelkách, které vypadaly spíše jako hubené chudinky. Ale nešlo pouze o tělesnou konstituci, která Pat Evans odlišovala, ona budila celkově jedinečný dojem. Byla zkrátka zajímavější než ostatní.

Pat Evans

Další zlomový okamžik v historii bezvlasých modelek na molech nastal v devadesátých letech při přehlídce Jeana Paula Gaultiera pro jaro/léto 94. Ve středu pozornosti tehdy stála Ève Salvail, která nejenže předváděla s vyholenou hlavou, ale navíc měla na temeni vytetovaného velkého draka. Přestože byli přítomní hosté zjevně šokováni, zároveň nikomu neuniklo, jak krásná tato modelka je. A nebylo to oholené hlavě navzdory, nýbrž daleko více díky ní, jelikož tento neobvyklý účes veškerou krásu ještě umocnil. Je třeba také dodat, že mezi těmito zmíněnými milníky na poli módního průmyslu se v popkultuře pohybovaly i další osobnosti, jako například zpěvačky Grace Jones či Sinéad O'Connor, k jejichž image absence vlasů neodmyslitelně patřila, opět coby určitý symbol nezpochybnitelné ženské síly.

Ève Salvail pro Jeana Paula Gaultiera, podzim/zima 2012 couture collection

Když přišla kolem roku 2007 na scénu britská modelka Agyness Deyn, její krása výrazně čněla v kontrastu s jemnými rysy většiny modelek té doby. Brzy si vybudovala pověst chameleona – chlapecký sestřih prošel různými experimenty od blond, zrzavé až po černou barvu. Největší poprask však způsobila, když v roce 2010 přijela na festival Coachella s hlavou úplně dohola. Ihned se vynořila přirovnání k Sinéad O'Connor nebo subkultuře skinheads, žádná snaha o napodobování čehokoli se ve skutečnosti nekonala. Modelka si impulzivně vyholila hlavu sama na znamení toho, že jsou jí už veškeré ideály krásy v módním byznysu ukradené. Díky tomuto odvážnému projevu vlastní individuality vyslechla spoustu často nevybíravé kritiky, zároveň se však navždy vepsala do srdcí mnoha lidí, kteří jí fandili.

Agyness Deyn a Yuri Pleskun. Fotografoval Alasdair McLellan pro i-D, podzim 2010.

Pomocí účesů začaly v poslední době projevovat určité postoje i další osobnosti módní sféry. Jeden příklad za všechny – Vivienne Westwood. V roce 2014 se tehdy dvaasedmdesátiletá legendární módní návrhářka rozhodla shodit vlasy v rámci boje proti klimatickým změnám. Toto symbolické gesto navíc učinilo její už do té chvíle velmi charakteristický zjev ještě pozoruhodnějším. V současnosti se po vzoru Westwood či jiných osobností, mezi nimiž můžeme jmenovat výrazná jména modelingu jako Alek Wek, Grace Bol a Kris Gottschalk, objevují další nové tváře, jejichž oholené hlavy často představují určitý názor nebo hnutí mysli. Všechny tyto dívky se snadno zapíší do naší paměti, protože jejich neobvyklý vzhled jako by vyprávěl osobní příběh, nad kterým potom přemýšlíme, i když mu kolikrát vůbec nerozumíme.

Vivienne Westwood vede protest proti těžbě frakováním, 2015.

Oholená hlava v současnosti začíná opět vyjadřovat spíše cosi symbolického než konkrétního, v mnoha ohledech k tomu dopomohla i móda. Holá lebka se zbavuje negativních konotací (například se skinheads) a je vnímána jako znak rebelského ducha, smělosti a individuality. Ženy, které se rozhodly ostříhat všechny své vlasy, často popisují padání pramenů na zem jako pomyslnou ztrátu vlastní identity. Ale přiznejme si, žena s oholenou hlavou může připomínat všechno jen ne osobu bez identity. Z takových lidí přirozeně vyzařuje síla a jistota, do které se nemá cenu žádným způsobem navážet. A přesně tohle nyní potřebujeme. Stali jsme se natolik posedlými stále šílenějšími a nerealističtějšími standardy ženské krásy, že pravděpodobně není lepší cesty, než jít tvrdě proti. Právě tuhle cestu reprezentuje vyholení hlavy. Dokonalý protiklad překrásně zářivých loken Gisele Bündchen nebo Mirandy Kerr. Je to bezpochyby vyjádření sebe sama a odvaha vykašlat se na veškeré trendy. Žena s holou hlavou neřeší předsudky a názory ostatních na to, jak by měla vypadat. Zní to jako malá spása, naděje pro sebevyjádření ve světě stále nápadnější estetické homogenizace společnosti.