Přiznání kuchaře: Vykouřila mi ho v pracovním procesu

Když pracujete jako profesionální kuchař, na ženský nemáte čas, takže jste rádi, jak se nějakej najde.

Proto se možná tolik nesetkáváte s kuchaři, kteří jsou ženatí a maj rodinu. A pokud jo, je vysoce pravděpodobný, že oba z páru budou mít něco společnýho s restaurací.

Jednou v noci si mě láska převlečená za kuřbu našla, když jsem zrovna připravoval jídlo na obrovskou akci následující den. Moc jsem o tom tenkrát nepřemýšlel, ale jak se na to dnes dívám z pozice ženatýho otce, uvědomuju si, že to byl nejlepší blowjob v mým životě.

Jestli jste v pohostinství někdy pracovali nebo znáte někoho, kdo v něm pracuje, možná jste už přišli na to, že takový zaměstnání z vás udělá sexuálního závisláka. A pokud je vaše mzda závislá na tom stát na nohou 14 hodin denně, je jasný, že tvrdě makáte. A v důsledku toho pak taky tvrdě šoustáte. Neříkám, že jsem se takovým člověkem stal, ale půlroční aférku s číšnicí z vedlejší restaurace jsem si fakt užil.

Potkal jsem ji právě tam, asi proto, že to bylo jediný místo, kde měli otevřeno po mý pracovní době. Obsluhovala mě vždycky ona. Neřekl bych, že by to mezi náma nějak zvlášť jiskřilo. Ale prostě jsem se jeden večer zeptal: „Hele, nedala by sis se mnou drink?" A ona odpověděla: ,,No to to trvalo…" Tak jsme párkrát zašli na rande. Během prvních dvou schůzek to bylo trošku zabitý, protože alkohol vůbec nepila. „Chovám se šíleně, když se opiju," říkávala mi. „Myslím, že bys mě opilou nezvlád. Moh bys litovat."

Řekl jsem jen: „Ale rád." Poté, co si na třetím rande dala pár drinků, pochopil jsem, proč nepila: pod vlivem se z ní stal blázen.

Náš sex nebyl tolik o milování, bylo to trošku jak z Nellyho klipu. Nejšílenější asi bylo, že mě nikdy nenechala se po celodenní práci vysprchovat; milovala, jak jsem byl cítit po 14 hodinách vaření, nezáleželo, jak moc jsem smrděl po cibuli, česneku, syrový rybě a potem.

Dělali jsme to všude. I v kuchyni, v kanclu, na dřezu. Jednou mě dokonce vykouřila, když jsem porcoval tuňáka. Nikdy na tu noc nezapomenu. Byl jsem tam já, můj šéf, nějaká jeho holka a moje servírka, co za mnou běhala jak pejsek. Byly dvě v noci a v kuchyni asi 90 stupňů. Bylo tam strašný vlhko a všechno se lepilo, protože šéf vypnul na noc klimatizaci.

Popíjeli jsme, načež mi najednou řekla: „Porcuj rybu a já tě při tom vykouřím." A já na to jen: „Ehm, O. K." A bylo to. Zapomeňte na kuřbu při řízení; tohle bylo mnohem lepší. Nebál jsem se, že nás načapou, protože kuchyň byla něco jako můj dům. Později mi u grilu zase lízala řiť. Jo, lízala mi řiť – jak jsem řek, byla šílená.

Nicméně všecko se podělalo, když jsem zjistil, že je vdaná. Jednou mi zavolala a řekla mi: „Hele, musím ti něco říct; jsem vdaná a můj manžel je v Afghánistánu." Spadla mi čelist a jen jsem zareagoval: „Cooo? No ty vole, tak to je v prdeli. Kéž bys mi to řekla už dřív." Rozešli jsme se v dobrým. Jen jsem jí řek: „Měj se fajn a ať se daří."

Naše sexkapáda trvala půl roku a jsem rád, že jsem z toho vyšel, jak jsem vyšel. Dostal jsem ze sebe skoro celýho šílence. Teď jsem hodnej kluk.

Od tý doby jsem ji neviděl.

Podle příběhu vyprávěného Javierovi Cabralovi.