Závody do schodů? Až na krev

Běháním do schodů si rozhodně nevyděláte na ferrari a už vůbec nepočítejte s tím, že byste sbalili novopečenou miss. Tyhle závody jsou pro lidi, kteří babičce v mládí nosili nákup v síťovce do schodů, nebo bydlí v hodně starém paneláku, kde výtahu prostě neporučí. Na závody ale dorazili i profesionálové. Druhá žena z MS Suzanne Walsham a obhájce nejlepšího času Piotr Lobodzinski, který letos svůj rekord ještě vylepšil na grandiózních 2:13. Všichni si podali druhou nejvyšší budovu v ČR, Empiria Tower v Praze na Pankráci. 26 laktózních pater a 505 schodů vám zaručilo několikaminutové polehávání a hekání na zemi. Ano, až tak je tento závod náročný a Vice se rozhodl mít svého zástupce. A tak jsem se odhodlal zapíchnout pomyslný Vice prapor až na vrcholu této budovy. Jenže to jsem nejdříve musel překonat několik psychických a fyzických krizí, abych splnil zadaný úkol. Po krátké rovince, kde si každý závodník vychutná potlesk fanoušků, jsem vběhl do budovy, kde jsem si těsně před prvním schodem ustlal, protože už od ranních hodin pršelo a moje super moderní boty na běhání rozhodně nefungují na kluzkém povrchu. Nic jsem si z toho nedělal, zvedl jsem hlavu vzhůru a běžel jsem vstříc vrcholu. 5. patro: Ano, stále čilí. 8. patro: Neměl jsem být už náhodu aspoň v 15.? 13. patro: Už neběžim a zábradlí se stává tim nejlepším vynálezem v historii lidstva. 18. patro: Zakopávám o schody před krasavicí v tričku zdravotníka, což mě vyhecuje a říkám si, že bych před ní mohl ještě kousek popoběhnout. Ve 23. si uvědomuji, že se běží 26 pater a ne 23, což mě poslalo do kolen, jenže jsem slyšel fanoušky v cíli, jak fandí běžci přede mnou, který měl dvacet vteřin náskok. Ve 24. patře přestávám vnímat a nohy už nejsou součástí mého těla. Po pár kacířských myšlenkách se nacházim v cíli a mým nejlepším kamarádem se stává organizátor, který mi sundává časosběrný čip, protože ani tuhle jednoduchou věc nedokážu provést. Cestou dolů, která se naštěstí konala ve výtahu, jsem nabíral dech, abych se venku připojil k pár jedincům, kteří si v blízkosti křoví odložili pár gramů odpolední svačiny. Po naprostém vyčerpání přichází pýcha a sebepoplácání po ramenou, že jsem to dokázal. I bez tréninku. Jenže tento závod mi potvrdil jednu starou pravdu: „Nejdřív je trénink a potom ženy a show.“ A v tomto duchu budu trénovat na příští ročník, abych vylepšil svůj průměrný čas 4:01 – no možná i podprůměrný. Takže jestli chcete zjistit, jak velký máte fyzický fond, tak si dojeďte 27. září do Ostravy na poslední podnik této série závodů, která se koná ve všech větších městech v ČR. Jenže co je nějakých 18 pater oproti 26 a proti oficiálnímu závodu Světového poháru v běhu do schodů s mezinárodní konkurencí. Tohle musí okusit každý rádoby sportovec!

Opravdový obdiv si ale zaslouží finalisté závodu, kteří 26 pater vyběhli ještě jednou ve finálovém kole a ještě v lepším čase než v kvalifikaci. Závod nakonec vyhráli favorité. Již zmíněný Piotr Lobodzinski z Polska a Suzanne Walsham ze Singapuru. Češi doběhli ihned v závěsu. Takže to vypadá, že ČSTV se bude muset zamyslet, jestli není potřeba postavit kromě rychlobruslařského oválu i jednu z nejvyšších budov na světě. Jenom přece Empiria Tower je jedna z nejnižších budov ve světovém poháru a už tak nás druhým rokem drtí zahraniční konkurence. Jen škoda, že běh do schodů není olympijským sportem, protože schody v brazilských slumech v Rio de Janeiru by mohli být krásným zpestřením.