Zeptali jsme se lidí, proč si nechali udělat tetování podle PC hry

To ale neznamená, že je mám na kůži bezdůvodně nebo že Mariův klobouk na rameni se stane mainstreamem jako tetování jména prvorozeného dítěte. Anebo jako něco v thajštině, co jste si přivezli z letní dovolené a myslíte si, že to znamená „láska", ale když se na to podíváte hodně zblízka…

Zeptal jsem se šesti herních fanoušků, co se skrývalo za výběrem jejich tetování. A někteří z nich neměli jen jedno.

Na tomhle tetování je Lilith z The Binding of Isaac, nebo spíš z rozšíření Afterbirth. Hrála jsem tu hru každý den dva roky. Ze začátku to bylo něco, co jsem hrála při cestě do práce, která zabrala hodinu, a skvěle jsem tím zabila čas. Pak se mi na týden rozbil notebook a mně došlo, jak důležitá ta hra byla pro můj každodenní režim. Je to moje jasná volba pro moje blbý dny, kdy slouží jako uvolňovač stresu.

Představila jsem hru Simonovi pár měsíců předtím, než jsem si od něj nechala udělat tetování, a zamiloval se do ní stejně jako já. Měsíc jsme vymýšleli, jak bude Lilith vypadat. Kvůli proměnám uměleckýho zpracování a výjimečnosti hry to na ulici nikdo nepoznal, ale vývojáři si to tetování zamilovali a jeden z nich mi řekl: „Hele, já tě neúmyslně zjizvil do konce života. To je super." A to je jediná pochvala, kterou chci slyšet.

Tetování je tvořeno pomalým pronikáním jehly pod kůži, a to tatérovi umožňuje líp kontrolovat, kam tečky umisťuje. Míň to bolelo, což mi vyhovovalo, ale taky to dýl trvalo, celkem asi 13 hodin. Protože moje druhá paže je věnována Písni ledu a ohně, nebyl pro mě problém mít něco takhle velkýho. Jedinej problém jsem s tím měla, když jsem si sundala kabát na pohřbu, protože to tetování obsahuje satanistické symboly.

Řekla bych, že moje herní tetování nejsou moc mainstreamový. Vždycky jsem hrdá na to, když se mě někdo zeptá na jejich původ. Studuju konzumní kulturu ve vztahu k tetování, takže tady můžu trochu stranit, ale myslím, že stigma, že hry jsou jen pro geeky, už neplatí. Mnoho lidí, kteří jsou jinak k tetování lhostejní, jsou obvykle překvapení kvalitou a designem, než že by je zajímal kontext. To taky vede k argumentu, že videohry jsou forma umění. Pokud mě hra opět smysluplně zaujme, klidně bych zvažovala další tetování.

Tohle tetování je ze hry Deadly Premonition. Začala jsem ji hrát hned potom, co vyšla v Británii, a hned jsem si ji oblíbila. Není perfektní, ale postavy, prostředí a její humor mě ovlivnily. Dlouho potom, co jsem dohrála, jsem na ni pořád musela myslet. Mám k ní dost ambivalentní vztah – na jednu stranu ji miluješ, na druhou nenávidíš, a přestože hraju hodně her, tak se mi nestává, že bych se do nějaký takhle zamilovala. Trávím s Deadly Premonition hodně času, od špatného rozchodu k velkým životním změnám, jako bylo přestěhovat se daleko od domova za prací. Chtěla jsem si ji nechat vytetovat už dlouho, ale trvalo roky se rozhodnout, co přesně chci.

Tohle tetování jsem si pořídila před více než rokem. Můj tatér o hře nikdy neslyšel, ale pátral po tom a nakonec byl z tetování nadšený, i když je jen malé a jednoduché. Chtěl, abych si ho nechala udělat propracovanější, možná i s pár znaky, ale nebyla jsem úplně připravená mít agenta Francise Y. Morgana na svojí noze v celé jeho slávě. Možná někdy jindy.

Nikdo kromě lidí, kteří Deadly Premonition milují tak jako já, tetování nepoznali. Symbol je ze hry, ale na designu jsem pracovala s tatérem, takže je jemnější a možná není hned rozpoznatelný. Nosím oblečení, které mi ho dovoluje ukazovat, jak jen často to jde – je na mém levém lýtku – a doufám, že to někdy někdo pozná.

Nemyslím si, že mít herní tetování je něco jinýho než mít tetování z knihy nebo z filmu, ale lidi na ně mají tendenci koukat jinak. Poslední dobou si všímám hodně takových tetování a myslím si, že je to super. Tetování lidi berou dost vážně, ale já na ně tak nekoukám. Mě moje tetování baví. Když vidím někoho dalšího s herním tetováním, připadá mi, že máme něco společného, i přesto, že to souvisí se hrou, kterou nemusím. Dobře to odbourává zábrany.

Mám ještě další tetování s herním motivem, a to z Dragon Age, a ráda bych měla i další. Stejně jako Deadly Premonition mě zaujalo víc her, takže to je jen otázka času.

Vybral jsem si Lightning z Final Fantasy XIII, protože je to hodně cool postava a docela jsem se na ni upnul. Nechal jsem si ji udělat v září 2014, hned po svých osmnáctinách. Právě jsem dohrál Final Fantasy XIII a hrál jsem Final Fantasy XIII-2, která se mi vizuálně hodně líbila.

Pravda je, že můj tatér měl obrázek s Lightning ve studiu, to bylo dost cool, a myslím, že by měl rád i její figurku. Abych byl upřímný, tak pro mě to tetování nemělo hlubší význam, byla to jen postava, kterou mám hodně rád. To se změnilo minulý květen, když jsem potkal Ali Hillis, která Lightning dabuje a která mi podepsala paži. Od tý doby je to super anekdota, kterou lidem vykládám, když se mě na moje tetování zeptají. Pár lidí se mě na to ptalo a hodnotí to pozitivně.

Předtím jsem viděl pár lidí s tetováním l'Cie z Final Fantasy, ale nikoho s Lightning. Jo a k tomu mám i Big Bosse z Metal Gear Solid 3. To jsem si nechal udělat v únoru 2015, když jsem si o něm zjišťoval víc, protože mi přišel jako dobře napsaná a nadesignovaná postava. Myslím, že za poslední dvě desetiletí se z gamingu stal trochu mainstream a umělecká záležitost. Lidi to rádi prezentují skrz body art a já mám v hlavě pár dalších nápadů, který si musím nechat udělat.

Tohle je tetování Chestera, plným jménem je Otto von Chesterfield. Mám ho na levý ruce, hned nad zápěstím. Chester je rozkošná neherní postava ze hry Nehladov a je super užitečný. Ve hře jsem ho objevila při sbírání očnic, který si moje dlouholetá kámoška Lucy nechala vytetovat chvíli přede mnou, a to mě k němu zavedlo. Když zemře, tak se oči v jeho očnicích zavřou, dokud se znovu nezrodí.

K Nehladovu jsem se dostala brzo po tom, co hra vyšla, a hraju ji doteď. Když vyšel multiplayer Don't Starve Together, s Lucy jsme ji začaly hrát přes Twitch a vytvořily jsme server, kde se k nám lidi mohli přidávat nebo se dívat, jak se snažíme přežít. Občas si z Chestera někdo dělá na streamu srandu a jeden z našich pravidelných diváků se ho z nějakýho důvodu pokaždý snaží zapálit.

Jmenuje se Chester, protože je víceméně jen hrudník (chest) – vkládáš mu předměty do pusy, on tě následuje a nosí je. Podle toho, co do něj vložíš, dokáže změnit barvu srsti. Například je tu Stínový Chester, a když ho naplníš nočníma můrama za úplňku, je jeho kožich tmavě šedý a unese víc věcí. Pak je tu Sněhový Chester, který se aktivuje, když nosí za úplňku modré drahokamy, a pak má bílou srst, Líp uchovává jídlo a pomaleji se v něm roztéká led.

Chápu, že někomu, kdo tu hru nezná, může Chester připadat jen jako malá, roztomilá zrůdička, a já to beru. Ale taky to značí, že jsme s Lucy v jednu dobu měly tuhle cool věc. Když někdo neví, o co jde, ráda jim to řeknu, a když vědí, tak je to dobrej začátek konverzace. Mám i další tetování, který odkazují k pop kultuře a všechna jsou dost osobní. Značí něco, co si chci pamatovat, nebo že se ve mně něco změnilo či přišel nějakej zvrat.

Na noze mám Kostku společnici z Portal 2. Nechala jsem si ji udělat už před lety, kdy hra vyšla. Mám sklon ve hrách sympatizovat s neherníma postavama, pravděpodobně i víc než se skutečnýma lidma v reálnym životě, z nějakýho důvodu nejvíc s robotama a umělou inteligencí. Proto byl pro mě krátký animovaný filmeček The Last Bastion podle hry Overwatch hodně emocionální. Když o tom přemýšlím, tak Kostka společnice je nejčistší forma – nemá žádný ruce ani nohy, nemůže se nijak vyjádřit, ale i tak má city a musíš se o ni starat.

Na stuze mám napsáno ad lunam, to znamená na měsíc, a je to reference z konce Portal 2. Řekla bych, že to zní jako ty hloupý inspirativní žvásty, který si lidi nechávaj tetovat, a dost se tím bavím.

Kvůli místu, kde tetování mám, je vidět, jenom když nosím šortky nebo sukni, tak se na něj lidi moc neptají. Zároveň si myslím, že je divný pochválit neznámýho člověka, hlavně teda v Británii. Nedávno jsem byla na dovolený v USA a tam se to lidem líbilo víc. Na letišti jsem si koupila láhev vody a ženská za kasou mi řekla: „Holka, ty jsi teda potetovaná," a ptala se mě na ně, protože jich mám několik. Když se s někým bavíme, hlavně teda v prostředí, kde všichni víme, že jsme nerdi, tak se na to lidi zeptají. Třeba v herních barech nebo tak. Lidi s tetováním je zas rádi porovnávají se svýma nebo se ptají na tatéra.

Tetování miluju, jednou budu potetovaná celá. Jak si nechám udělat jedno, chci hned další. Jediná věc, která mě drží zpátky, je cena. Ale u tetování je lepší si připlatit, cena odpovídá kvalitě. A to, že vždycky, když si udělám tetování, potkám další cool umělce, tomu nepomáhá. Jedním z nich je Matt Difa, je hodně ponořenej do World of Warcraft, tak jsme mluvili o postavách v novým Warcraft filmu. Dělá hodně geekařin – hry, komiksy, filmy a tak, takže další tetování chci mít od něj. Už přes rok chci něco z Dragon Age, ale pořád nevím, co přesně. Normálně mám nápad a přemýšlím o něm do tý doby, než mám peníze, až pak oslovím tatéra. Tatéři většinou skvěle interpretujou i sebeidiotštější nápad svých zákazníků. O týhle kostce jsem přemýšlela asi 8 měsíců.

Myslím, že tetování můžeme brát jako umění. Jedna z tatérek, která pracovala na mojí noze, o nich přemýšlí jako o domech, ve kterých žije a kam na stěny radši umisťuje pěkný obrázky, než aby je nechala prázdný.

Tohle jsem si nechal udělat v roce 2011 na oslavu 25. narozenin herní série Legend of Zelda. Mám ho na pravý ruce nahoře. Nemám žádný speciální důvod k tomu, že ho tady mám, prostě jenom dobře pasuje k ostatním.

Design, co mám, je z poslední scény The Legend of Zelda: A Link to the Past, to byla první hra ze série, kterou jsem kdy dokončil. Začal jsem to hrát celkem pozdě, ale tahle hra mi otevřela oči a dostal jsem se díky ní k dalším hrám ze série. Ale tahle je moje úplně nejoblíbenější.

Cítil jsem velký zadostiučinění, když jsem skončil A Link to the Past. To bylo v době, kdy jsem si začal dělat kamarády díky zájmu o počítačový hry a objevil jsem mnoho dalších her, o kterých jsem do tý doby vůbec neslyšel. V tu chvíli se počítačový hry staly součástí mýho života.

Líbí se mi, že to hodně lidí zná. Kvůli designu si moje tetování lidi často spojujou s dalšíma retro hrama, ale když si ho někdo spojí se Zeldou, je to super. To tetování o mně vypovídá, že jsem velký fanoušek počítačových her a hlavně Nintenda. Když si někdo mýho tetování všimne, tak si se mnou začne povídat o hrách, prolamuje to ledy, i když pořád jde o hodně niche téma.

Kromě mámy mojí holky o tom tetování nikdo neřekl nic negativního. Většině lidí se líbí. Tatér, který mi ho udělal, netušil, o co jde, ale to chápu. Na druhou stranu se z toho snažil odstranit Triforce, takže jsem mu musel vysvětlit, proč je ten artefakt tak důležitý.

Tohle je Leshen ze Zaklínače 3. Byla to moje první hra ze série a svět kolem toho mě úplně strhl. Kvůli způsobu, kterým monstra a tvoje rozhodnutí ovlivňují všechno ve hře, jsem se do hry ponořil na delší dobu, než jsem ochoten přiznat. Nejdůležitější věc na tom je, že je to umění, který miluju, a myslím, že sérii Zaklínače v designu nic nechybí.

Nápad, že si tetování pořídím, přišel asi v době, kdy jsem začal honit Leshana. Chodil jsem hustým lesem, ničil jsem totemy. Když se lesní duch s parožím vynořil z houští s pronikavým zaúpěním, tak jediný, na co jsem mohl myslet, bylo: „Tohle bude moje další tetování." Rozhodl jsem se možná moc rychle, ale nic mě neodradilo.

Většina lidí to nepozná, ale každej mi pochválí detaily. Zatím jsem nikoho jinýho s tetováním ze Zaklínače nepotkal a moje rodina vůbec nevěděla, co to mám. Dokonce ani tatér a to mě překvapilo, protože máme podobný zájmy. Určitě předtím nikdy Leshana nedělal a myslím, že z toho měl trochu srandu.

Hry jsou plný super nápadů, tak proč nemít herní tetování? Proč mít hvězdu nebo růži, když můžeš mít něco z Falloutu nebo nějakou groteskní příšeru? Osobně vždycky víc ocením něco originálního než něco z galerie tetování. A taky můžu mít víc herních tetování – pořád mám na kůži dost místa.