Úchvatná japonská subkultura kol ve stylu Gundam

Ve „zlatých šedesátých“ znamenalo v Japonsku povolání řidiče kamionů lukrativní kariéru. Japonsko se nacházelo v polovině poválečného „ekonomického zázraku“, období trvajícího tři desetiletí, kdy téměř předčilo Spojené státy na žebříčku největších ekonomik světa. Japonsko vybudovalo rozsáhlý celostátní dálniční systém, aby udrželo rostoucí ekonomiku v pohybu, a spolu s těmito silnicemi se objevil i nový druh náklaďáků. Na silnicích začaly jezdit velké, krabicovité silniční bestie, které burácely od jednoho pobřeží k druhému.

Japonští řidiči kamionů si začali svoje prostředky upravovat a měnili nevýrazné pracovní náklaďáky v ohromující chromová a neonová mistrovská díla. Takto upraveným kamionům říkali „dekotora“ (zkratka slov decoration truck) a aby se mohli se svými divokými výtvory pochlubit, začali zakládat vlastní kluby.

V polovině 70. let japonská filmová společnost Toei zachytila tento trend a vypustila do světa úspěšný film Torakku Yarō. Po něm následoval další. A další. Celkem Toei uvedla deset pokračování tohoto filmu a z dekotor se staly národní ikony. Stejně tak herci Bunta Sugawara a Aikawa Tetsuya vděčí těmto filmům za svou hvězdnou kariéru.

Film Toraku Yarō a dekotoru si oblíbily především japonské děti, protože kdo z mladých by nemiloval přezdobené náklaďáky, které vypadají jako z anime seriálu Gundam? Tyhle děti si začaly upravovat vlastní mamachari kola, vystrojovat je stejným chromem, světly a kresbami jako měla jejich oblíbená dekotora. A tak se zrodila dekochari (dekorativní mamachari).

S příchodem devadesátek ale japonské úřady přinesly tvrdá opatření a trend dekotory skoro zabily. Na pokraji vyhynutí se pohybovalo i dekochari.

Členové tokijské redakce VICE se v loňském roce osobně setkali s klukem, který se snaží navzdory všem očekáváním kulturu dekochari zachovat. Kōta Saguchi, 14letý školák z malého přímořského města Hamamatsu, je hrdým majitelem dekochari pojmenovaného Tenryū-maru. Japonský VICE se se Saguchim sešel, aby si s ním popovídal o dekochari, Torakku Yarō a o tom, jak úžasné by bylo, kdyby měl jednou svou vlastní dekotoru.

VICE: Kdy ses začal o dekochari zajímat?
Kōta Saguchi: Můj táta je řidič kamionu a dříve mě brával s sebou na srazy dekotora klubu. Tak jsem se s dekotoru seznámil. Už od dvou let jsem četl časopis Camion, takže jsem věděl, co dekochari je, ale až při návštěvě příbuzných jsem poprvé uviděl skutečný dekochari – Tenryū-maru. To bylo něco jiného.

Počkej, takže ty čteš Camion už od dvou let?
V té době jsem jenom otáčel stránkami, dneska už mám předplatné. Obvykle mi časopis posílají dva dny předtím, než jde na stánky.

Co na srazech dekotora klubu děláte?
Sejdeme se, poflakujeme se, něco fotíme, a tak různě. Nedávno jsem se zúčastnil akce, kterou organizoval klub Utamaro-kai.

Utamaro-kai se také podílel na natáčení Torakku Yarō. Máš rád Torakku Yarō?
Jasně. Viděl jsem všech deset filmů. Dokonce jsem se zpaměti naučil děj. Nejvíc na mě udělaly dojem druhý a třetí film. Moc se mi líbila písnička „Torakku Ondo“ („Pochod kamioňáků“) ve třetím pokračování.

Máš radši postavu Momojiroa Hoshiho od Bunta Sugahary, nebo Jonathana?
Řekl bych, že postavu Bunta Sugahary. Moc se mi líbí retro styl dekotory Ichibanboshi-gō Momojiro Hoshiho.

Jaký druh činnosti provádí japonská Asociace mládeže dekochari?
Asociace sdružuje 17 členů z celého Japonska, od Aomori po Kagoshimu. Někdy se scházíme na srazech dekotora klubu nebo si vyměňujeme návody na konstrukci dekochari a triky ohledně naší LINE skupiny. Když se chce někdo přidat, musí postavit alespoň jeden svůj vlastní dekochari.

Předvádíte se se svými dekochari jeden druhému nebo podnikáte společné jízdy?
Ne. Upřímně, v klubu je víc členů, které jsem nepotkal než těch, které jsem potkal.

Jakto?
Nejbližší člen žije v Izu (asi 370 km daleko), takže pro nás není snadné se vídat. Kromě toho v dekochari se nejezdí. Máme je hlavně na ozdobu. Nikdy jsem se svým Tenryū-maru neopustil půdu svého baráku. Myslím, že nikdo z našich sousedů netuší, že něco takového máme v garáži.

Říká se, že Tenryū-maru se těší úctě od dekochari fanoušků po celé zemi. Kdo ho vyrobil?
Jeden můj příbuzný, který byl lídrem druhé generace Asociace mládeže dekochari. Letos vystudoval střední školu a povýšil v asociaci a rozhodl se dát Tenryū-maru mně. Teď pracuji na vylepšování vlastního dekochari, Saguchi Shōten.

Jak vypadá design Tenryū-maru?
Celkový koncept se přirovnává ke stylu Gundam. Přední nárazník se inspiroval sněhovým pluhem. Dalšími charakteristickými znaky jsou osmihranná raketa a dvě věžové antény.

Rozhodně to vypadá mechanicky, trochu jako Gundam. A co zadní část pro zavazadla? Z čeho jsi to vyrobil?
Z překližky a dřeva. Poznáte, kdo je na tom portrétu, který zdobí tuhle část?

Určitě jsem její obličej už někde viděl…
Je to herečka Suzu Horise. Běžně na zadních částech dekotor najdete portréty Aki Yashiro nebo Shizuka Kudo, ale můj příbuzný si očividně vybral raději Suzu Hirose.

Používáš k nabíjení vozu automobilovou baterii?
Jistě. K nabití ozdobného osvícení, zadní kamery a reproduktorů je potřeba 12 V automobilové baterie.

Zajímají se tvoji spolužáci taky o dekochari?
Jsou tam další kluci, které dekochari zajímá, ale nikdo u nás ve škole můj koníček nesdílí.

Jsi nejmladším členem v asociaci dekochari?
Ne. Je tam další kluk ze základky v Kagoshima. Pracuje na dekochari se svým bratrem.

Jak získáváš jednotlivé části potřebné k postavení dekochari?
Někdy dostanu starší části od řidičů dekotor, kteří žijí v okolí. Oni mě také naučili, jak připojovat další části. Často chodím do nedalekého obchodu se součástkami kamionů Miyaji.

Je Miyaji slavný?
Slavný? Jak to říct… Téměř. Co se týká dřeva, známý mého táty mi ho dává zadarmo.

Co chceš dělat, až vyrosteš?
Jednou bych chtěl řídit náklaďák. Můj táta už nejezdí, ale plánuje koupit kamiony a rozjet vlastní přepravní společnost. Až dostuduju střední školu, chci si pořídit řidičský průkaz na řízení středně velkých náklaďáků a svému tátovi pomáhat.

Budete s tátou společně předělávat kamiony?
Táta si s ozdobným osvětlením moc hlavu neláme, takže to budu dělat sám. Má svůj vlastní vkus, takže to musím zvážit, zatímco budu pomalu ale jistě přetvářet náklaďáky podle sebe.

This article originally appeared on VICE ID.