Tihle kalifornští mechanici montují elektrické motory do historických aut

„Jaký zvuk dělá taťkovo auto?“ zeptal se Michael Bream svého syna Eliho. Dvouleté dítě se na chvilku odmlčelo. „Vroom,“ řeklo.

„Ne, to není ono,“ řekl Bream. Eliovi něco docvaklo a udělal další, jemnější zvuk. „Woosh.“ Bream přikývnul.

Breamovo auto a klasická žihadla, která jeho dílna upravuje, nezní jako normální auta, když na dálnici trochu přišlápnete plynový pedál. To proto, že jsou zcela poháněná elektřinou, bez jediné kapky benzínu. Vydal jsem se proto na návštěvu Breamovy dílny EV West v jižní Kalifornii.

EV West je specializovaná autodílna, která se zaměřuje na nahrazování spalovacích motorů bateriemi. Bream se svým týmem asi tuctu techniků proměnil celou řadu žíznivých mašin na plně elektrické vozy včetně minibusu VW nebo Ferrari 308 GTS.

Stará auta jsou často méně výkonná a produkují více emisí než jejich novější protějšky, ale mnoho lidí je přesto řídí zkrátka proto, že dobře vypadají. Díky EV West ale automobiloví nadšenci nemusí dělat žádné kompromisy mezi šetrností k životnímu prostředí a jejich vyzrálým čtyřkolovým miláčkem.

Breamova malá garáž se nachází v komplexu skladů v kalifornském San Marcos, ospalém předměstí nedaleko San Diega. Celé to ale vypadá spíš jako počítačová laboratoř než autodílna. Nos vám nedráždí žádná vůně benzínu a v garáži není ani stopy po mazivech, která mám spojená se svým vlastním mechanikem. Na zdech visí plakáty se starými auty, které byly upraveny ve Photoshopu tak, aby vyzdvihovaly přednosti elektrického pohonu.

V jenom rohu je Tesla Powerwall, velká baterie, která skladuje energii z asi osmnácti solárních panelů na střeše EV West. Breamův tým používá Powerwall k nabíjení mnoha svých elektrických aut.

EV West získává baterie pro svá auta tradičním způsobem. Když se někdo se svým Modelem S od Tesly vybourá, součástky auta jsou často rozprodávány v aukci. V Breamově garáži je pak dají dohromady a nainstalují je do historických vozů. Staré motory jsou prodány do nějakého bazaru, který o původní součástky projeví zájem.

Přestavba auta na elektrický pohon ale není levnou záležitostí. Kdybyste chtěli, aby to EV West udělalo za vás, přišlo by vás to na více než 350 tisíc korun. A to za předpokladu, že jim přivezete starého Volkswagena Brouka a chcete do něj namontovat baterii s dojezdem přesahujícím hranici 150 kilometrů. Cena se v závislosti na konkrétním modelu a kapacitě baterií liší. Taky se budete muset obrnit trpělivostí, protože přestavby jsou plně zarezervované na více než dva měsíce dopředu.

„Dáváme si na čas, abychom si byli jisti, že je odvedená práce tak dobrá, jak jen může být,“ řekl mi Bream.

Během brouzdání po Breamově dílně jsem se setkal s několika odborníky, kteří pro něj pracují. Jeden z nich, Spencer Larue, postavil během svých studií na univerzitě v San Diegu elektrický minibike, na kterém se proháněl po garáži. „Můžete s ním jezdit v interiéru, protože je elektrický,“ řekl Larue.

Po prohlídce garáže mě Bream vzal na projížďku v historickém VW Broukovi oděném ve svítivě žluté barvě. „Je to staré auto,“ sdělil mi Bream. „Dveře se dají otevřít jen čas od času.“ Potom Brouka prohnal zarostlým polem za garáží, zatímco mě asi půl tuctu mechaniků pozorovalo, jak vřískám z okénka u spolujezdce.

Jízda v historickém voze upraveném na elektrický pohon je zvláštní. Auto se v tichosti dere kupředu bez jakýchkoliv vibrací. Jízda je tak klidná, že vám to u auta s manuální převodovkou přijde nepřirozené. Přijde vám, že auto jezdí jak po másle. Je to příjemně futuristický zážitek i přesto, že ho trávíte na čalounění starém desítky let.

EV West je malá díla, která odpovídá velikosti svého odvětví. Dílna upravuje kolem tuctu aut ročně a méně než jedno procento všech aut na světě jezdí na elektrický pohon.

Na druhou stranu EV West stojí na počátku slibné budoucnosti elektrických vozů. Ta by měla překonat prodeje aut se spalovacím motorem v průběhu následujících dvou dekád a do roku 2040 by měla představovat třetinu všech aut na světě a denně tak ušetřit osm milionů barelů ropy. To je víc ropy, než kolik denně vyprodukuje ropný gigant Exxon Mobil.

Jedním z důvodů, proč experti přisuzují elektrickým autům stěžejní roli v srdci automobilového mainstreamu, je klesající cena výroby lithium-iontových baterií, které jsou klíčovou součástí elektromobilů. Cena baterií je zásadní položkou proto, že představuje třetinu výrobních nákladů elektrických aut. Náklady na výrobu baterií v roce 2015 klesly o třetinu a celosvětová produkce lithia se už připravuje na větší poptávku spojenou s výrobou elektrických aut v průběhu následujících několika let.

„Bojím se toho, že se lidé nerozhodnou pro elektrická auta do chvíle, kdy se stanou levnějšími než ta klasická,“ řekl mi Bream. „Já jen doufám, že obnovitelná energie bude levnější.“

Experti odhadují, že se Breamovo přání může brzy vyplnit. Do roku 2040 budou elektrická auta s dlouhým dojezdem stát méně než 450 tisíc korun. To je celkem levné – loňskou Hondu Civic se spalovacím motorem si můžete pořídit za stejný obnos.

Stále ale neznáme odpověď na jednu otázku – pokud elektrická auta proniknou na masový trh, jak budeme získávat energii potřebnou k jejich provozu? Odpovědí nejspíš budou obnovitelné zdroje energie, především širší využití větrné a vodní energetiky. Zejména solární energetika skýtá velký potenciál – v současnosti je podle Mezinárodní energetické agentury nejrychleji se rozvíjejícím zdrojem nové energie. Počet pracovních příležitostí v tomto odvětví taky roste závratnou rychlostí a nová místa vznikají sedmnáctkrát rychleji, než určuje průměr americké ekonomiky.

Pořád je tu ale důvod ke skepsi týkající se budoucnosti postavení elektrických aut na silnicích. Prozatím totiž nedisponují příliš velkým dojezdem bez průběžného nabíjení a na nabíjecí stanice je pořád těžké narazit. S tím, jak elektrická auta napomáhají poklesu ceny ropy, se ale může stát, že v některých koutech světa vymění příchod elektrických motorů za ještě levnější fosilní paliva.

Michael Bream a jeho tým v EV West se ale rozhodli zůstat optimističtí a mají k tomu pádný důvod. Každé auto v jejich dílně je důkazem toho, jak může síla čisté, elektrické energie proměnit způsob našeho cestování. Pro jasně červené Ferrari 308 GTE z roku 1978 to platí dvojnásob.

Auto vyhořelo a později bylo renovováno s novým typem pohonu pod kapotou, což z něj učinilo první elektrické Ferrari na světě. Eric Hutchinson, fanoušek EV West, našel sporťák na vrakovišti, koupil ho s velkou slevou a přestavěl ho. Jízda v něm je o to větší rebelií, že šéf Ferrari Sergio Marchionne prohlásil, že elektrické Ferrari by bylo „obscénním“ počinem.

Vsadil bych se, že se v tom vůbec prvním nikdy neprojel.