10 otázek

10 otázek, na které jste se vždy chtěli zeptat dobrovolníka Greenpeace

Pod pojmem ekologický aktivismus si mnoho lidí představí skupinku vyšinutých hipízáků poutajících se ke stromům na rozkácené louce. Co se ale opravdu skrývá pod pokličkou této mediální představy?

by Bára Čápová
02 listopad 2017, 6:30am

Stejně jako každý jiný aktivismus, i ten ekologický si během let často bizarními a přehnanými gesty vybudoval kontroverzní společenskou pozici. Prezentovat se velkými demonstrativními činy a hodit tak senzacechtivým médiím kousek šťavnatého stejku ale není výsadou všech aktivistických organizací – při nejmenším se za nimi skrývají prokazatelné úspěchy a reálný boj za zlepšení podmínek mnoha živočišných a rostlinných druhů.

Greenpeace je největší světová organizace bojující za záchranu naší planety a kdybyste se zeptali kohokoli na ulici, každý o její existenci ví. Málokdo ale dokáže ocenit jejich reálnou aktivitu. Spíše je považuje za bandu hipízáků objímající stromy a leštící ploutve velrybám v Pacifiku. Architekt Petr Levý je jedním z tisíců dobrovolníků, kteří mají od všeobecné představy opravdu hodně daleko, a kromě své běžné práce se snaží alespoň malým dílem přispět k řešení mnoha velkých i menších ekologických problémů. Protože jak sám říká: „Kapky vody dávají dohromady celý oceán."

Co tě na spolupráci s organizací Greenpeace nejvíce motivovalo?
Greenpeace je celosvětová organizace, která řeší mnoho důležitých globálních i lokálních problémů. Je nezávislá na penězích od státu a firem. Chtěl jsem se zapojit do něčeho, co už řadu let funguje a má výsledky a kde člověk cítí, že na to není sám. Zapojit se do organizace Greenpeace jako dobrovolník pro mne znamená stát se součástí správné věci.

Pod pojmem Greenpeace si většina lidí představí partu nadšenců přivazující se ke stromům či čištění velryb od ropných skvrn. Můžeš o vás a vašem současném programu říct trochu víc?
To je pravda, s takovou představou se setkávám docela často. Hlavní náplní činnosti Greenpeace je přinášet svědectví o ekologických problémech, informovat veřejnost a tlačit na zodpovědné instituce, aby došlo k nápravě. Jedním z možných způsobů jsou i nenásilné přímé akce, tedy protesty, které jsou hodně vidět. Jako třeba to zmíněné přivazování se ke stromům. Za tím vším je ale spousta jiné práce: expertní činnost, osvěta, infostánky, promítání filmů, workshopy, diskuze a tak dále, a to už média tolik nezajímá.

Současný program se zaměřuje jak na domácí témata, tak i na ta celosvětová. V České republice podporujeme školu v Horním Jiřetíně, která přechází na obnovitelné zdroje energie, a dává tak sbohem hnědému uhlí, jehož těžba ohrožuje samotnou existenci tohoto města. Také aktivně prosazujeme uzavření starých nepotřebných hnědouhelných elektráren, které nevyrábějí teplo a slouží jen pro zisk svým majitelům. V globálním měřítku jsme se hodně věnovali problematice palmového oleje a nejnovější velká kampaň upozorňuje na plastové znečištění především v mořích a oceánech a prosazuje přijetí zákonů na mezinárodní úrovni, které by toto znečištění pomohly redukovat.

S jakou prací jsi tam začínal? A co děláš dnes?
Na začátku jsem chodil hlavně na infostánky, kde jsme s dalšími dobrovolníky představovali kampaně, účastnil jsem se různých performance a pomáhal, kde bylo potřeba. S brněnskou skupinou dobrovolníků jsme vymysleli a dali dohromady projekt EKOvýzva a zorganizovali oslavu narozenin 25 let Greenpeace v České republice, která byla plná diskuzí, worshopů i filmového promítání.

Teď konkrétně pracuji v týmu, který připravuje již čtvrtý ročník EKOvýzvy, což je taková internetová obdoba reality show, ovšem na ekologická témata. Deset vyzyvatelů a vyzyvatelek bude během dubna příštího roku držet různé výzvy, které sníží jejich osobní ekologickou stopu, budou o svých zážitcích psát na blog a na Facebook a odpovídat lidem, kteří by podobnou výzvu chtěli vyzkoušet. Jedná se například o „měsíc veganství", kdy člověk měsíc nebude jíst maso a živočišné produkty, nebo „lokální potravin", kdy člověk nakupuje pouze výrobky, které pocházejí z České republiky a nemusely být převáženy přes půl světa. Sám jsem se účastnil prvních dvou ročníků jako vyzyvatel a musím říct, že mě to nadchlo a že to vůbec nebylo jednoduché. Někteří lidé říkají, že spíš než měnit své chování a spotřebitelské návyky má smysl jít jen po velkých znečišťovatelích a konfrontovat nadnárodní společnosti, ale podle mě se to navzájem nevylučuje. Já zvládám dělat obojí.

Představy o aktivismu se od reálné náplně často hodně odlišují. Místo demonstrací a výjezdů se pak lidi spíš topí v papírech. Odlišovala se i tvoje původní představa od aktivit, které dnes pro Greenpeace vykonáváš?
Když jsem přišel do Greenpeace, už jsem nějaké zkušenosti s dobrovolnictvím měl, a tak jsem věděl, co mě bude čekat. Výjezdy a demonstrace jsou jeho součástí, ale je tam také velký podíl času stráveného na infostáncích, kdy člověk mluví o kampaních Greenpeace a sbírá podpisy pod petice. Co se týká administrativní práce a topení se v papírech, tak toho je dobrovolník ušetřen, pokud se tedy sám o takovou práci nepřihlásí a neulehčí tak někomu z kanceláře.

Jaký nejzajímavější výjezd jsi v životě zažil? Dostal jsi se k nějakému zahraničnímu projektu?
Nejzajímavější pro mě byl loňský klimakemp v Německu, kam jsem nejel za Greenpeace, ale sám za sebe. Sešly se tam zhruba čtyři tisíce lidí a společně blokovaly infrastrukturu hnědouhelného dolu Welzow v Lužici. Na tomto místě jsem byl i dva roky předtím s Greenpeace, kdy jsme společně s německou a polskou kanceláří a dalšími ekologickými organizacemi zburcovali sedm tisíc lidí, kteří vytvořili osm kilometrů dlouhý lidský řetěz symbolicky spojující povrchové doly v Německu a Polsku, které se mají rozšiřovat a vyhánět lidi z místních vesnic z jejich domovů.

Jaký ekologický problém tebe osobně nejvíce zajímá? Dokázal bys navrhnout nějaké reálné řešení?
To je těžká otázka, protože environmentální problémy jsou úzce propojené s těmi společenskými. Jako největší hrozbu pro lidstvo vidím globální změnu klimatu. Kromě ekologických aspektů mi vadí, že je nespravedlivá, protože nejvíce problémů způsobuje chudým státům globálního jihu, které nesou za emise skleníkových plynů nejmenší zodpovědnost.

Bohužel čím více jsou státy a jejich obyvatelé v dnešní konzumní společnosti bohatší, tím větší májí nároky, tím více vyrábějí a nakupují, a tím více ničí životní prostředí a plýtvají přírodními zdroji. Řešení je složité a spočívá v omezení konzumu, jednorázových výrobků a zbytečných obalových materiálů, v cirkulární ekonomice, v obnovitelných zdrojích, v chytrém hospodaření s odpady, vodou, půdou či lesy, v ekologickém zemědělství a v dalších systémových změnách a opatřeních, které budou šetrné k životnímu prostředí a solidární a spravedlivější k lidem.

Jakých počinů vaší organizace si nejvíce vážíš a proč?
Asi nejvíce si vážím prosazení Mezinárodní smlouvy o ochraně Antarktidy z roku 1991, která byla přijata po sedmileté kampani Greenpeace a zakazuje jakoukoli těžbu nerostných surovin a další průmyslovou činnost v této oblasti. Z poslední doby musím zmínit případ Arktické třicítky, kdy během nenásilného protestu proti těžbě ropy v ruské Arktidě v roce 2013 bylo v rozporu s mezinárodním právem zadrženo 30 členů a členek posádky Greenpeace ruskou pobřežní stráží. Už při zásahu jim byly dávány automatické zbraně k hlavě, následně skončili ve vazbě, kde jim hrozilo exemplární potrestání – až 15 let vězení za pirátství. Po obrovské vlně mezinárodní kritiky Ruska a podpory protestujících se nakonec prezident Putin raději rozhodl aktivisty a aktivistky propustit v rámci amnestie.

Jsi aktivistou i v běžném životě?
Podle mě nejde aktivismus v hlavě jen tak vypnout, pro mě je to asi i určitý světonázor. Maso nejím od roku 2005, vegan jsem poslední 4 roky, nemám auto, recyklace je v dnešní době snad samozřejmostí u všech, po městě jezdím na kole a miluju všechno, co je DIY.

Do jaké míry ekologické zapálení ovlivňuje tvůj osobní život? Hraje velkou roli při výběru partnerky či přátel?
Do určité míry to můj osobní život ovlivňuje, ale asi ne nějak výrazně, protože si nemyslím, že bych byl nějaký ufon. Připadám si dost normálně. U výběru partnerky to hraje roli velkou, protože být s někým, kdo má odlišný žebříček hodnot, by bylo asi spíš za trest. V tomhle já mám ale velké štěstí. Jsem člověk společenský a přátel mám hodně, tam spíš rozhoduje charakter a upřímnost.

Chtěl bys něco vzkázat čtenářům, kteří ekologii neřeší?
Ekologické problémy se týkají nás všech, protože na mrtvé planetě se nám nebude žít zrovna nejlíp.