Proč jsou intelektuálové línější než jejich hloupější přátelé

Lidé, kteří méně přemýšlejí, jsou fyzicky aktivnější než ti, co častěji používají mozek. Vyplývá to z nové studie, kterou tento měsíc publikoval časopis Journal of Health Psychology.

Vědci zkoumali tělesnou aktivitu 60 vysokoškolských studentů, které rozdělili do dvou skupin: na ty, kteří rádi poznávají, a ty, kteří takovou potřebu nemají. Autoři studie popsali první skupinu jako lidi s „vysokou tendencí zapojovat se do mentálních výzev".

Například lidé, kteří rádi skládají puzzle, mají takovou tendenci vysokou, vysvětluje Todd McElroy, profesor floridské univerzity a jeden z členů výzkumného týmu. U těch, kteří dávají přednost nenáročným úkolům, co nestimulují mozek, tato tendence klesá.

Pozorovaní u sebe po dobu jednoho týdne nosili zařízení, které měřilo jejich tělesnou aktivitu každých 30 minut. Studie poskytla přibližně 20 000 různých dat o každé osobě, říká McElroy. Když vědci porovnali v těchto dvou skupinách úroveň fyzické aktivity nebo její nedostatek, přišli na podstatný rozdíl. Skupina s nízkou tendencí se věnovala fyzické aktivitě během týdne každý den na rozdíl od té „chytřejší". O víkendu byl rozdíl menší.

Na první pohled to vypadá, že studie podporuje stereotypní představy o „hloupých namakancích" a „intoších s hlavou v knihách". Jenže vztah mezi intelektem a fyzickou aktivitou je mnohem složitější. Jak upozorňuje Independent, měřítkem inteligence není chuť poznávat: „I lidé s nižším IQ se rádi učí novým věcem. A na druhou stranu mnoho lidí s vyšším IQ se mentálním výzvám věnuje nerado."

McElroy říká, že ve fyzické aktivitě může hrát také podstatnou roli motivace. Fyzické aktivitě se můžeme věnovat proto, abychom se vyhnuli přemýšlení. McElroy říká, že když má sám dohlížet nad spoustou studentských prací nebo vypracovávat nějakou náročnou statistiku, také si rád odpočine uklízením nebo na vycházce.

Jeden z nejpodstatnějších poznatků studie poukazuje na negativní vnímání „nečinnosti". „Lidé si mohou myslet, že lenošíte," říká McElroy, „ale ve skutečnosti se v hlavě můžete zaobírat složitou myšlenkou." Inteligentní lidé si navíc rizika sedavého způsobu života uvědomují. „Vědí to," říká McElroy, „ale pokud přemýšlíte, většinou se u toho prostě nehýbete."

„Na další studii, která se bude hlouběji zaobírat tím, co lidé vlastně dělají, když se hýbají nebo nehýbají, pracujeme," uzavírá McElroy.