Různě

Tuzex to má za sebou, socialismus ještě ne

Tak si říkám, jestli se nevrací ty časy, kdy lidé nadávaj na systém, ale zároveň chtějí jeho výhody…

by Jan Jílek
24 duben 2017, 9:16am

Tenkrát, když jsem byl mladý, byla taková zvláštní doba. Hluboká normalizace, kdy lidé na jednu stranu nenáviděli ten bolševismus, na druhou stranu chtěli jeho „výhody". Je dost těch, co dodnes kňučej po pivu za dvojku (myšleno v korunách), a je dost těch, co vzpomínají na ty časy, kdy byli někdo, protože prodávali maso, zeleninu nebo bony. Tedy tuzexové poukázky, za které si mohl našinec koupit zahraniční póvl, který byl zde nedostatkový. Třeba džíny nebo kakao Granko.

Jako dělnický kádr, ač jsem nebyl straník kovaný, jsem jezdil u plavby na západ a v Tuzexu jsem nakupovat nemusel. Bylo jasné, že je to póvl, neb jsem viděl, jak hodnotné, nijak luxusní zboží skutečně vypadá. Ale to už je jedno. Tuzex je v prdeli, socialismus tedy ještě ne. Zase se vrací, a tak si říkám, jestli se zase vrátí i ty časy, kdy budou lidé jako kdysi nadávat na systém a zároveň budou chtít jeho výhody.

Takových hochů jsem u plavby znal docela dost. Samý slušný kluci, co měli doma manželky a nijak jim nevadilo, jak sami říkali, „nahonit si péro v cizí kundě". Chtěli socialismus, a přitom pašovali, seč jim síly stačily, aby si vylepšili svůj životní standard. V Pána Boha nevěřili, ale západní marka jim byla božstvem nade všechny bohy.

Takhle: Já je nesoudím ani se jim nedivím. Prostě byli takový rozevlátý. Hubou socialismus, potichu kapitalismus. Na jednu stranu se ženili, manželství si chválili, na druhou stranu se někteří nehorázně kurvili. Doslova. Nebyl jsem lepší. Pašoval jsem, tahal jsem si slušné holky na loď, ony byly zvědavý na tu loď a zároveň věděly, že mám prachy. Na bolševický poměry dost peněz.

Jen tak vzpomínám na ty kecy v kormidelně, na to, jak hledali ti bolševici každé slovo v novinách, které by mohlo přinést nějakou změnu. Aby nebyli proti stranický disciplíně. Změny byly, ale tak nějak vždycky k horšímu. Jen ty holky a západní marky měly stále stejnou kvalitu. Holky byly dostupný a za marky dostal každý, co potřeboval.

Jak říkám, zvláštní doba. Udavači se činili, lodě jezdily, plavci nadávali na bolševický režim a zároveň chtěli žít podle kapitalistického vzoru. Vychvalovali výhody manželství. Manželství nade vše. Ovšem: Jen vytáhli paty z bortu, už do sebe lili kořalku pod tlakem a pak se ráno probouzeli vedle dámy, kterým jsem říkal „pětirumový". Po sedmém pivu a pátém rumu už byly všechny krásný. Byl jsem tam patnáct let, z toho jsem čtrnáct let abstinoval a ženatý jsem byl vždy krátce. Nejsem rodinný typ. Mé manželky se snažily, ale snaha byla marná.

Ledacos jsem jako střízlivý viděl, slyšel a pamatoval. Co se pašování a holek týče, nebyl jsem lepší než moji kolegové, jen jsem měl větší štěstí, že když nastalo „rozdílení", to jest dámy se rozhodly, s kým která půjde, viděl jsem na ty, co mě chtěly, a většinou jsem byl vybrán tou hezčí a střízlivou. Ať v Čechách, nebo v DDR. V Hamburku a jiných západních městech jsem moc po tanečkách nechodil. Bylo mi líto marek. Ale občas jsem také šel a vždy se našla nějaká, co se chtěla vyspat s komunistou.

Jen málokterá věřila, že komunista nejsem. Ale to jsem zas nebyl tak zajímavý. Jo, život nám připravuje různá překvapení. Byl jsem mezi těmi bolševiky považován za lauzra, který si žije, jak chce, oni byli pyšní na svůj způsob života a jen málokdy si všimli, že jsem se nikdy netahal s lehkou holkou. Daleko víc mě bavilo prznit ty slušně vychované. Byla s nima větší zábava. Jasně, občas se dost dlouho zdráhaly, ale nikdy jsem nemusel říkat a nikdy jsem neměl ten pocit, že onanuji v cizí kundě.

Waldemar Matuška v jedné písni zpíval: Já jsem měl vždycky samé smutné lásky, nic víc jim nevyčítám, jen že je nespočítám... No, mohl bych si zazpívat s ním a nekecal bych. Některé jsem viděl jednou, ale dá se říct, že si je pamatuji. Aspoň některý. Tohle konstatování asi nepřispěje k mé dobré pověsti, ale na špatnou pověst jsem už zvyklý od raného mládí, nejen od dob své plavecké kariéry.

Nakonec jestli si mám vybrat, že mě lidé pomlouvají kvůli holkám, chlastu a tak dále, tak furt je to lepší, než aby mě pomlouvali, že jsem byl zarytý, pokrytecký bolševik, co chtěl výhody kapitalismu a nikdy nic jiného neuměl než blábolit o zářných zítřcích. To bylo jediné, co bolševici uměli. Všechno zkurvit a ještě o tom nadšeně mluvit.