Dívat se moc dlouho na obrazy Zdisława Beksińského je dobrá cesta k sebevraždě, protože jeho plátna se zaobírají opravdu ponurou tématikou. Občas působí klaustrofobicky, občas pompézně, ale vždy zanechávají ponurou pachuť smrti. Člověk je na nich stvoření křehké a jemné, ale zároveň nadmíru brutální a sadistické. Není tedy divu, že se dneska prodávají statisíce zlotých (nebo taky desetitisíce dolarů).
Reklama
O Beksińského malbách se často hovoří ve spojení s moderní gothic estetikou a jeho život taky vypadá jak z nějaké laciné temné povídky. Jen s tím rozdílem, že tenhle se stal.Zdisław malbu nikdy nestudoval, ale rychle se jeho pokroucené vize na plátnech prosadily. Prý maloval výjevy ze svých pokroucených snů. V šedesátých letech už byl tak trochu uměleckou celebritou a pak se mu taky narodil syn – Tomasz. Ten celé dětství musel koukat na tátova šílená plátna, a asi proto ho odmala fascinovala smrt a upíři. Když mu bylo šestnáct, poprvé se pokusil zabít práškama. Táta ho ale včas našel. A Tomasz přežil. A po celý zbytek života se zasazoval o rozkvět polské gotické scény – a nejen lidi uvnitř ho cenili. Psal fejetony, mluvil do rádia, byl hudebním kritikem se zvláštní láskou pro kapelu Bauhaus. A pak se jednoho dne se svými posluchači v rádiu rozloučil. Řekl, že je to jeho poslední přenos, a 24. prosince roku 1999 se ve věku 31 let znovu předávkoval. Tentokrát to ale táta nestihl.Zdisławovi jen pár let před tím zemřela milovaná manželka a rodinu tak nahradily deprese. A díky nim další obrazy. Maloval pak až do roku 2005, kdy ho jeden místní fracek ubodal 17 ranami nožem, prý kvůli tomu, že mu odmítl půjčit pár set zlotých.No a aby se vám ode dneška líp usínalo, tak jsem pro vás připravil tenhle výběr z jeho díla…(Pokud máte zájem o grafiku a malbu Zdisława Beksińského kontaktujte galerii Dmochowski.)
Reklama
