Malý kulturní festival Code:Mode startuje už dnes

Neradi poskytujem zavádějící informace a napsat ve spojení s festivalem Code:Mode slovo "malý" zavání slušnou nevzdělaností. Na druhou stranu se jedná o nepřímou citaci slov samotných organizátorek, který nám o dalších dnech plných módy, hudby, přehlídek a dalších akcí poskytly opravdu dostatek informací. Přinášíme vám obsáhlý rozhovor s dvojící J&J, která za Code:Mode stojí.

Chtěla bych se vás zeptat na ten úplně první Prague Free Fashion Weekend, jak na něj vzpomínáte?

Jovanka: První PFFW byl před čtyřmi roky v NoDu. Vzniklo to tak, že jsme si prostě s kamarádkou řekly, že bysme si chtěly koupit taky něco jiného než konfekci a v tý době se to tady moc neprodávalo, tak jsme si řekly, že uděláme akci, kde si budou lidi moct jednorázově koupit takovýhle věci. Spojily jsme se s Parazitem, ten nám dal kontakty na nějaký návrháře a šperkaře a vlastně jsme udělaly první akci. Byla hrozně malinká - dorazilo asi třicet nebo čtyřicet účastníků.

Vaš slogan je „Ignorujte konfekci!" myslíš, že je to v dnešní době možný?

Jovanka: Ne. Tak úplně možný to není, protože nějaký věci si v tý konfekci musíš koupit. Není to jako - nenakupuj v konfekci, nebo se o ni vůbec nezajímej, nechoď do krámů, který to prodávají. Ale spíš jde o to si uvědomit, že není jenom to. Slogan je záměrně trošku provokativní.

Byla letos o hodně složitější organizace, když jste museli vybírat každého účastníka?

Jovanka: Určitě jo, protože se jich přihlásilo dvakrát víc. Museli jsme hodně vybírat a spoustu lidí, kteří by tam měli být, jsme nevzali  kvůli kapacitě. Ale strop je přibližně sto dvacet stánků, což už bylo v Karlíně a víc stánků by už návštěvníci ani nepojmuli.

A kdo jsou tvoji favoriti?

Jovanka: To je těžký. Všichni, kdo tam jsou, jsou svým způsobem zajímavý, a kdybych měla milión, tak si od každýho něco koupím. Ty máš nějaký favority?

Jolana: Mně se to dost proměňuje, já to mám kus od kusu. Ale nemůžu to nějak generalizovat.

Na minulém CODE:MODE jste si něco koupily?

Jolana: Já jsem si nestihla nic koupit, ale dostala jsem jedny šaty a jednu brož.

Jovanka: My vždycky dostaneme něco od těch vystavujících. Teď v létě - to byla naše  poslední akce - jsem si koupila takový turecký kalhoty a tílko.

Na co se můžeme těšit při módních přehlídkách?

Jolana: Bude to pestré. Každej večer se bude prezentovat asi osm značek. Zvláštní je, že lidi to pojímají dost netradičním způsobem - ať už je to divadlo, nebo nějaká performace. Ten prostor je krásnej, bude se to odehrávat přímo na schodech, což bude vypadat dobře.

Jovanka: Nejsou to vážně klasický věci, jak jsme zvyklý jako - molo a chodit sem a tak, ale vždycky se tam snaží vložit něco zajímavýho, pohrát si s tím.

Jolana: Třeba že ti tam běhají polonahý holky v trenkách…

Jovanka: Mají k tomu každý svojí hudbu, která na něho sedí, takže je to takový, že když tě něco třeba nezaujme, v příštích pár minutách dostaneš něco úplně jinýho. Takže je to pro diváka určitě pestřejší, než se hodinu koukat na stejnou dramaturgii.

Jolana: Taky je to náročnější, protože ten objem věcí, který vidíš, je velkej, takže tě musí opravdu zaujmout.

Ovlivnilo vás nějakým způsobem, že budete pořádat CM ve stejném prostoru, kde se konal Designblok?

Jovanka: Já jsem ten prostor našla na konci srpna a v tý době nebylo veřejně známý, že tam bude Designblok. Vědělo se, kdy bude, tak jsme na základě toho stavěli termín, protože ta akce je jakoby jiná, ale chodí tam stejný lidi. Když jsem pak přišla na prohlídku do budovy, tak mi paní, co mě tam prováděla, řekla, že tam bude Designblok. Takže to není tak, že bysme se jimi inspirovali, ale řekli jsme si, že je to na jednu stranu fajn, že lidi budou vědět, kde to je. Prostor je na podobné akce geniální, takže ani není divu, že se tam obě dvě konají.

Jolana: Já si navíc myslím, že bude zajímavý vidět rozdíl mezi CM a Designblokem. Na čem staví, jak jsou velký, jaká je tam atmosféra.

Uvažovaly jste o nějakých změnách, když jste viděly Designblok?

Jovanka: Byly jsme se tam kouknout. Nejenom na věci, ale taky na to, jak to tam mají postavený, abychom se mohli něco přiučit, nebo zjistit, jestli tam mají nějakou vychytávku, která nás nenapadla. Ale oni to fakt měli jinak koncipovaný.

Jolana: A my máme vstup zdarma, což je taky rozdíl.

Co vás na tom projektu nejvíc baví?

Jolana: Celá ta věc. Je to jediný projekt, na kterým pracuju, a který mě baví, .

Jovanka: Každýho samozřejmě může bavit něco jinýho, ale mě baví ta myšlenka, vize tý akce, která se dá pořád někam posouvat. Já vlastně nejsem tvůrce, já jsem produkční, tak mě baví něco vymyslet a pak to zorganizovat. Dát takovou věc dokupy v tak malým týmu je výzva. Je to pro mě něco, co mě posouvá dál, protože je to dost náročná věc. Baví mě ty lidi kolem, baví mě můj tým, lidi, se kterýma pracujeme, a baví mě i ty návrháři.

Jolana: Hlavně je super, že jsme v tom svobodný, že máme volnou ruku v tom, jaký cíle si nastavíme a jakým směrem to chceme vést.

Napadne vás teď nějaká „vtipná historka z natáčení"?

Jolana: Myslím, že jich máme dost. Mohly bysme někdy vydat takovou brožurku.

Jovanka: Vtipný třeba je, že když jsme to poprvý dělali v hale v Karlíně, tak jsme to tam celý zametly my dvě.

Jolana: Zametaly jsme ji asi čtyři dny a ono to potom vůbec nebylo vidět.

Jovanka: Měly jsme obyčejný koště, který používáš doma, a ta hala má dva tísíce metrů čtverečních, takže to bylo docela zajímavý.  Vždycky nás překvapí, co zase nevyjde, protože i když všechno dohodneme, tak nám pak z tiskárny přivezou materiály, který mají úplně jiný barvy, než chceme.

Jolana: Nebo je celý otočí o devadesát stupňů. Celej katalog a tak.

Prý se inspirujete podobnými akcemi v Barceloně nebo Berlíně…

Jovanka: My jsme úplně na začátku. Když jsme dělali první dvě akce v NoDu, tak jsme se inspirovali podle Barcelony a Berlína, kde probíhá „Veletrh módy" a lidi na to chodí. U nás nic takový nebylo. Ani veletrh konfekční módy. Nic. Je ale pravda, že v dnešní době tam ta akce má úplně jiný rozměr, jinou myšlenku. Tam se představujou úplně nový značky - opravdu ohromný koncerny, firmy. To my nemáme. Za prvý to tady tak nefrčí a za druhý bysme to ani nechtěli. My se soustředíme spíš na jednotlivce nebo malý společnosti.

Zdá se vám, že se změnilo to, co lidi chtějí? Že se začali jinak oblíkat?

Jovanka: Já si myslím, že tím, že se podobných akcí začalo dělat víc a nepořádáme je jen my, ale dělají je i další lidi v menších městech, podařilo se změnit celkový přístup. Víc se o tom ví, víc se o tom mluví, víc lidí na to chodí, takže je větší pravděpodobnost, že tam taky víc nakupujou. A pak taky potkáš víc lidí na ulici, co na sobě mají zajímavý věci. Asi o to mají obecně větší zájem.

Některé značky sledujete už  roky, zdá se vám, že se lepší, že se jejich práce vyvíjí?

Jolana: Určitě. Jsou tam lidi, kteří u nás začínali a postupem času se fakt vypracovali.

Jovanka: Rozhodně se tam prezentují takoví lidé, u kterých je vážně vidět, že tu věc začínají dělat pořádně. Mají super web, dávají si záležet na svý prezentaci. Komunikujou se svýma potenciálníma zákazníkama, berou je vážně a věnujou se tomu, i když to není jejich práce na plný úvazek. Určitě jsou tam lidi, kteří nějak rostou. V rozmezí dvacet-pětadvacet let je to obrovskej skok. Já jsem vlastně taky začala dělat CM ve dvaceti a je fakt vtipný uvědomit si, jakým to bylo způsobem.

Jolana: Donutí tě srovnávání s těma ostatníma. Máš tam možnost nějaký komparace. Cení se tam originalita nápadů.

Je pro vás hodně složitý zorganizovat celý prostor jako místo, kde můžete strávit pomalu celý den?

Jolana: Jo, je to docela full-time job. My vlastně studujeme a ještě pracujeme jinde, takže tu akci děláme ve svým veškerým volným čase. Základní tým je docela úzkej a koordinace všech lidí je strašně náročná, protože nakonec se ti na to nabalí dost dalších lidí.

Jovanka: To jsme si na sebe vlastně ušily my. Mohly jsme udělat nějakou akci, kde si lidi jen nakoupí a odejdou. Tohle byla vlastně taková naše vnitřní ambice. Takže z toho vlastně děláme kulturní věc, událost. Lidi tam můžou být celý den nebo celý víkend. Je to takovej malej festival.

Která z uplynulých akcí vás bavila nejvíc?

Jolana: Já mám ráda všechny.

Jovanka: Já taky, ale mě teda hodně bavil první Karlín. Byl to pro mě zlom mezi věcí, kterou jsme dělali dost amatérsky, a něčím, co by mohlo být profesionální. V Karlíně jsme poprvý dělali v tom týmu, ve kterým teď pracujeme a já jsem konečně našla tým, kterej mě baví, kterej mi vyhovuje. A ještě jsem necítila takový tlak, že to musí být perfektní. Na týhle akci jsme zametaly celou halu a vůbec nám to nepřišlo divný. Na týhle akci každej dělal něco, co bylo mimo jeho kompetenci. Pro mě to byl takovej workshop na téma „Jak to dělat dál". Teď už je to takovej velkej závazek, už si nemůžeme říct, že nemáme nikoho na úklid, tak to zameteme samy.

Byl nějaký moment, kdy jste si řekly: „To nestihneme"?

Jovanka: Já měla určitě momenty, kdy jsem si říkala: „Jak tohle dopadne?"

Jolana: Nebo si to říkali naši rodiče.

Jovanka: Je přirozený, že se některý věci dělají na poslední chvíli, jsou tam nervy a stres.

A něco nakonec?

Jolana: Já bych chtěla něco vzkázat vystavujícím. Mně by se líbilo, kdyby byla naše akce svobodnější. My se samozřejmě snažíme profesionalizovat a chceme to pak i od ostatních. Ale bylo by fajn, kdyby tam nějakým způsobem zůstala určitá vstřícnost. Pocit, že tu akci děláme proto, že je to naše dítě. Máme k tomu osobní vztah a já si přeju, aby tam zůstal ten rozměr, že jsou k sobě lidi milý a otevřený a některý věci pro ně nejsou striktně daný, aby tam zůstala špetka svobody.

Code:Mode

26.-28.11.2010

Pá: 15:00-22:00 (party min do 2:00)
So: 10:00-22:00 (party min do 2:00)
Ne: 10:00-17:00

Stránky festivalu najdete zde, Facebook page tady.