Jmenuji se Štrougal a svýho dědu mám hodně rád

Pocházím z rodiny Štrougalů. Můj děda byl za doby normalizace náměstkem ministra zahraničního obchodu. Jeho bratr byl o kousek slavnější, jmenoval se Lubomír Štrougal a mezi lety 1968 až 1988 byl členem nejužšího vedení KSČ a od roku 1970 pak předsedou federální československé vlády, to znamená, že byl pravou rukou tehdejšího prezidenta Gustava Husáka. Pár let po smrti mého dědy za mnou přišel a řekl mi, že bratrská povinnost mu velí převzít jeho část rodiny a požádal mě, abych ho přijal za svého dědu. Samozřejmě jsem souhlasil. Můžete si o tom myslet, co chcete, ale mám ho rád, stejně jako jsem měl rád svýho pravýho dědu.
 
Chtěl bych se s vámi podělit o pár krásných věcí, které po mém pravém dědovi zbyly v bytě v centru Prahy, kde stále bydlí moje babička. V jeho bývalé pracovně mám svou trucovnu a často tam chodím. Učil jsem se tam třeba na maturitu, a když babička není doma, občas tam s kámošema děláme mejdany. Všichni jsou unešený ze sbírky artefaktů, co děda přivezl ze zahraničních cest, i z dokumentů, různých průkazek, medailí, diplomů nebo věcí z Tuzexu, které mu z té éry zbyly. Často si je prohlížím a obdivuji tehdejší estetiku, grafické i materiální zpracování, a myslím, že něco podobného a v takovém množství dnes moc lidí nemá. Pozval jsem tedy kluky z VICE, aby trochu tajně pár věcí nafotili (babička je teď pořád doma, takže jsme museli předstírat, že se jdeme učit na přijímačky na vejšku) a podělili se o to se zbytkem světa.
 
Nechci tím nijak glorifikovat tehdejší dobu a vyvolávat ve vás pocity nebo vzpomínky na dobu komunismu. To mi nepřísluší i proto, že sám si z ní nepamatuji skoro nic. Tak jako každý jiný mladý člověk. My to známe jen z vyprávění rodičů, učitelů a z televize, kde historici mluví o zločinech a různých dalších špatnostech nebo se tomu vysmívají. Já na ty věci koukám jako na vzpomínky na mýho dědu. Vy po tom svém třeba máte hodinky, chalupu na vesnici, rádio, lampičku, tabatěrku nebo něco takovýho. Já po tom svém mám skanzen věcí z kanceláře vysoce postaveného komunistického úředníka ze 70. a 80. let minulého století.
 
Pokud se vám to zalíbí, tak příště se zajdeme podívat za mým 'novým' dědou Lubomírem.

Foto: J. Luca Ackerman