fotky

Fotky šťastných vesničanů hrajících koňské pólo s mrtvou kozou

Název „koňské pólo s mrtvou kozou" by vám v podstatě mohl prozradit celé gró této kyrgyszké zábavy. Pravidla tohoto sportu, to už je ale jiná historie...

by Stevie Young Lopez
16 srpen 2016, 6:20am

Moje cesta po planinách Kyrgysztánu započala lehce zvláštní příhodou. Kazachstán se v rámci zlepšení místní turistiky rozhodl snížit poplatky za víza a především zkorigovat nepopulární a zdlouhavý proces cizineckého přihlášení v zemi. To mě i mého kamaráda Henryho celkem snadno přesvědčilo a za několik hodin jsme již měli rezervované lety do Almaty přes Istambul.

O Almatě jsme slyšeli, že stojí za návštěvu, ale je celkem nemožné se tam dostat-proto jsme se relativně spontánně rozhodli, že se tam vypravíme. Když jsme překračovali hranici mezi Kazachstánem a Biškeku, o místní oblasti jsme neměli ani páru. Mezi městy tu vedou krásné pevné silnice, ale netrvalo dlouho, abychom si uvědomili, že jen mimo města můžeme zažít opravdový folklór a místní tradice této země.

Hned po zaplacení taxy nás anglicky mluvící místní vzal na venkov a jako největší klasiku nám doporučil dvě aktivity: Ulak Tartysh – běžně známý také jako pólo s mrtvou kozou a Kyz Kumay, hru, kde skupina mužů na koních honí ženu chránící se bičem, zkrátka něco jako „zápas o vítězný polibek".

Ulak Tartish se měl konat následující den, rozhodli jsme se tedy zůstat a sejít se s naším průvodcem příštího rána. Ani jeden z nás neměl nejmenší tušení, kam nás veze, ale po dvou a půl hodinách jsme dorazili do malé venkovské vesničky v kyrgyzských horách.

Název „pólo s mrtvou kozou" by ti v podstatě mohl prozradit celé gró této zábavy, nicméně já stejně pořád nemohl rozklíčovat, jak by mohly vypadat pravidla hry, kde se skupina dvaceti chlapíků honí kolem mrtvoly. Jak se vzápětí ukázalo, moje představy byly naprosto milné. Nejen, že Ulak Tartysh má jasná pravidla, zaujímá akceptované místo na mezinárodním šampionátu pro centrum Asie a střední východ. Země jako Afghánistán, Kyrgyzstán a Tajikistán mezi sebou hrají tuto hru jako testovací zápas před prodejem krav.

Pole, na kterém jsme stáli, se podobalo kriketovému hřišti ohraničenému kmeny a obřími kameny, kolem dokola nádherné scenérie hor. Diváci stáli na věžích sestavených ze šrotu a starého železa a jako branky sloužily sjeté pneumatiky.

Jakmile se dvacetičlenná skupina hráčů rozdělila na družstva a oblékla si modré a červené dresy, chlapec na malém koni před ně přivezl mrtvou kozu. Pak se daly věci do pohybu – chlapy se začali o mrtvolu přetahovat a co nejrychleji se ji snažili dopravit k jedné z pneumatik. Koně občas ztratili kontrolu a vběhli přímo do diváků. Hru nakonec předčasně ukončil nešťastný pád jednoho z hráčů. Všechno dobře dopadlo, ale... no, riziko povolání.

Více Stevových fotek z kyrgyzských hor i jeho další práce najdete zde.