Když si milion lidí myslí, že váš manžel je bůh

Gadiwaliny nejoblíbenější okamžiky jsou ty obyčejné. Tichý čas mimo službu, když její manžel nemusí jezdit po celém světě a navštěvovat svoje stoupence nebo stavět chrámy, a když se její dcera a syn nemusí věnovat domácím úkolům. „To nejdůležitější je rodina," říká.

Protože nesmí promluvit s žádným mužem, který není členem její rodiny, ani být spatřena mužskými náboženskými příslušníky, tráví většinu času v ústraní ve svém rodném domě ve městě Ahmedabad v západní Indii, kde se s ní i setkáváme. Její služebná nás vede do jejího soukromého salonku. Gadiwala sedí na konci místnosti na vyvýšeném dřevěném gauči v pozici lotosového květu. Má na sobě růžové kašmírové sárí, které jí volně zakrývá hlavu, a velké zlatostříbrné hodinky.

Je jí okolo čtyřiceti let, má obočí jako dva srpy měsíce a je půvabná. Snadno se směje a zakrývá si ústa rukou. Manželka boha – nebo, lépe řečeno, muže, o němž si mnozí myslí, že je jen jeden stupínek vzdálený od plného božství – se nesmí fotografovat ani prozradit svoje skutečné jméno. Místo toho se představí jako „Gadiwala", což znamená „manželka Acharyy." Acharya znamená v hindštině duchovní vůdce nebo učitel. Její manžel, 45letý Koshalendraprasad Pande, je oním Acharyou.

Swaminarayanský hinduismus je nejrychleji rostoucí odnoží hinduismu na světě. Ale i v rámci Swaminarayanu existuje několik větví. Pande, Gadiwalin manžel, vede významnou diecézi díky statusu, který získal jako sedmý přímý následník Swaminarayana, náboženské postavy žijící v 18. století, o které jsou jeho následovníci přesvědčeni, že je vtělením boha.

Swaminarayanský chrám

Pande, jeho žena a jejich prvorozený syn mají mezi členy této víry polobožský status. „Ta spojitost se Swaminarayanem mi nepřetržitě přináší sílu a víru," říká Gadiwala. Ale dodává, že k tomu patří i riziko. „Pokud to vede k pýše a aroganci, stane se vše bezbožným."

Podle profesora Raymonda Williamse, mezinárodní autority v oblasti swaminarayanského hinduismu, je těžké odhadnout, kolik následovníku přesně Pande má. „Neexistuje žádné členství, takže není možné získat konkrétní číslo," vysvětluje Williams. Odhady naznačují, že by jich mohlo být okolo milionu, nicméně je jisté, že stále přibývají. Williams označil swaminarayanskou tradici jako „novou tvář hinduismu".

Nesmí ani létat bez burky, a to způsobuje mnoho problémů. Jméno na jejím pasu potvrzuje její hinduistickou identitu, ale oblečení, které má na sobě, je vnímáno jako tradičně muslimské, a TSA (Úřad pro bezpečnost v dopravě USA) nereaguje příliš dobře, když její asistentka vysvětluje, že je Gadiwala božská bytost. „Nevěří nám," říká smutně. „Myslí si, že lžeme."

Ale vždycky to tak nebylo. Gadiwala vyrostla v normální rodině z vysoké kasty Bráhmanů v nejlidnatějším státě Indie, Uttar Pradesh. Doma mluvili v hindštině a ona doufala, že z ní jednou bude doktorka. Život v rodině byl velmi nábožný a striktní zákaz vycházek po osmé hodině večer se nevyhnul jí ani její sestře. Ale to nebylo nic ve srovnání s tím, co ji čekalo, když se ve dvaceti letech vdala za Pandeho – partnera, kterého jí vybrali rodiče. I přesto si ale Gadiwala pamatuje, že se jí líbil od prvního okamžiku.

Toto manželství ji ale vhodilo do nové role, na kterou nebyla připravená – z Gadiwaly se stala guru pro všechny Pandeho ženské následovnice, zodpovědná za spirituální i světské poradenství. Očekávalo se také, že bude mluvit gudžarátštinou, který je jazykem jejího manžela a jeho následovníků. „Brečela jsem jako blázen", říká a malinko se usmívá. Nový život byl pro Gadiwalu šok, byla zmatená, nevěděla, jak se svých nových povinností chopit. Navíc byla na všechno sama. Její tchyně, která tuto roli vykonávala před ní, objížděla v té době Indii a nemohla tak usnadnit Gadiwalinu přeměnu v manželku boha.

Profesor Williams vidí Gadiwalinu roli jako výzvu. Přestože jejího manžela zná dobře, s ní se nikdy nesetkal kvůli zákazům týkajících se mužů. „Žije velmi složitý život plný odloučení a zákazů v tom, co dělá a s kým se smí setkávat."

Gadiwala říká, že toto je první rozhovor, který kdy poskytla.

Gadiwala drží v ruce svůj mobilní telefon, osvícená zeleným lustrem nad svou hlavou. Anglicky mluví plynule a jistě. Nejdříve, jak říká, si myslela, že přechod z normálního života bude nepřekonatelný. Ale nakonec to bylo jednodušší, než se zprvu zdálo – má dvě děti, naučila se gudžarátštinu a už si je jistější v tom, jak odpovídat svým následovnicím. Někdy mají otázky náboženský charakter a někdy se týkají toho, jak zajistit klidný chod domova.

Nejčastější dotazy se ale týkají menstruace – swaminarayanské ženy nesmí ve svých dnech, po dobu tří dnů v měsíci, nic dělat, což může být pro ty, které nemají doma žádnou pomoc, velká výzva. Žádné zvedání, uklízení, praní ani vaření. Její rada? „Prostě to musí udělat její manžel," pokrčí rameny. Jak vysvětluje doktor Williams, Gadiwala a její tchyně mají ve své komunitě zásadní roli jako pastorální poradkyně. „Jsou si velmi dobře vědomy problémů, kterým tyto ženy musí čelit," říká.

V určité chvíli se Gadiwala musela rozhodnout, jak bude ve své božské podobě žít. Standardně měla následovat svoji tchyni – sedět v chrámu, v těžkých, vzorovaných sárích, jako žijící bohyně, ke které se lze modlit a žádat ji o rady. Ale Gadiwala chtěla, aby její role byla o něco víc filantropická, chtěla pomáhat osiřelým dětem a chudým. „Osobně věřím, že božskost znamená lidskost," říká a dodává, že spiritualita bez lidství je bezbožná. Do chrámu chodí denně, ale jak říká „ jen chodit do chrámu a setkat se s dámami… to je pro mě bezcenné."

Protože se Gadiwala nemůže volně pohybovat, sdružila místní ženy, aby jí pomáhaly. Ze začátku měla pět žen – o osm let později je jich víc než 700. Doufá, že brzy otevřou svůj sirotčinec. Taková práce, jak říká, je mnohem smysluplnější než jakýkoliv obřad nebo rituál.

Doktor Williams tvrdí, že Gujarat se mění, a s ním i očekávání Gadiwaliných následovnic. „Její důraz na humanitární práci může být vnímán jako odpověď na tyto změny." Lidé, především ženy, se rychle stávají lépe vzdělaní. „Celá společnost se mění a tím se mění i role Acharyy a jeho ženy.

Každý den stává Gadiwala brzy před pátou hodinou ráno, aby provedla puja – malý modlitební rituál s plamenem, pak vyrazí do chrámu. Často se od ní očekává, že bude cestovat po celé Indii i světě, aby sloužila svým stoupencům. Nicméně ještě důležitější než filantropická práce a její náboženská praxe jsou její dospívající děti. Její 16letá dcera je stále ve škole a 19letý syn Vrajendraprasad studuje psychologii na místní univerzitě.

„Jsou ve věku, kdy svoje rodiče potřebují nejvíc, a já nedělám kompromisy," říka Gadiwala. „Nestydím se to říct, moje děti mě potřebují víc než moji stoupenci." Gadiwala necestuje, když mají její děti zkoušky, a snaží se je nenechávat samotné v noci – i když to někdy znamená vstávat ve dvě hodiny ráno a cestovat přes celou zemi.

V době, kdy spolu vedeme tento rozhovor, je Gadiwalin syn ve společnosti svého otce, poprvé na cestě do zámoří, do Chicaga. Jednoho dne zdědí roli svého otce, ke které patří značné množství mezinárodního cestování. Koshalendraprasad Pande vybudoval za posledních 10 let téměř 190 chrámů a svatyň po celém světě – počet jeho stoupenců stále velmi rychle roste. Mladý Vrajendra bude mít prošlapanou cestu.

A jednou se také ožení. Tradice říká, že tak jako Gadiwala, Vrajendrova nevěsta bude ze stejné kasty (Bráhman) a ze stejného regionu (Uttar Pradesh). Zatímco bude společně s Pandem a rodiči této mladé dámy zařizovat sňatek, obává se Gadiwala, aby měl její syn svou novou nevěstu rád. „Pokud se mu nebude líbit, nutit ho nebudu," říká. A až se tato žena přistěhuje do rodiny a bude s nimi žít v jejich domě v Ahmedabadu, bude se muset naučit to samé, jako kdysi Gadiwala. Ačkoliv tentokrát, jak slibuje Gadiwala, bude mít tato mladá dáma pomoc při každém kroku.

Po svatbě převezme její syn roli svého otce, zatímco její snacha přijme roli Gadiwalinu. Gadiwalin program se pak značně uvolní, stejně jako se uvolnil její tchyni i jejímu tchánovi. Užívají si dovolených na výletních lodích, kde – díky tomu, že neriskuje setkání s mužskými následovníky – se její tchyně může volně pohybovat. Ale Gadiwala chce pokračovat s tím, s čím začala. Život, který žije, není přímo ten, který si vysnila jako teenager: Není doktorka, žije daleko od domova a má na starosti stovky tisíc stoupenců. „Ale ničeho nelituji. Jsem šťastná, že jsem zjistila, co je skutečným smyslem mého života."