Proč všichni chtějí hrát v šedesátkových dívčích kapelách?

Lana del Rey vykradla Nancy Sinatru, ale není v tom sama.

|
05 září 2013, 11:30pm

Francouzská pop star Chantal Kelly v roce 1960 a něco, vpravo She & Him

Pamatujete si, jak byla hudba v šedesátých letech skvělá? Samozřejmě, že ne! Nebyli jste tehdy naživu. Tedy, pokud jste starý chlapík a čtete rád Noisey, pak ahoj, rádi vás tu vidíme! Ale teď už seriózně – v šedesátých letech dominoval radiovým vlnám zvuk dívčích kapel, talentovaných trií, kvartetů nebo jinak velkých skupin holek pohromadě, které zpívaly o svých prvních rande, drive-in kinech nebo – a teď se podržte – zlomeném srdci. Jejich přehnaně vážné skladby o tom, jak se vdají ve svých teen letech, nebo o tom, že se bojí přijít domů, aby se maminky nedozvěděly o bumbajících dcerunkách, jsou dnes při poslechu nesmírně zábavné, protože jsme všichni tak trochu děvky, které se nikdy neožení, že? Zase kecám! Nebo vlastně… ne?

Jasně že tehdy taky existovaly boy bandy, ale koncern dívčích kapel měl v sobě něco speciálního. Měly roztomiloučká jména jako The Chiffons (Šifónci) nebo Candy and the Kisses (Cukrátko a polibky) a vypadaly skvěle, skoro jako gangy. Nicméně, od té doby už uplynul nějaký čas, přesto se šedesátkové dívčí skupiny dneska líhnou jako kuřata z vajec. Tím se nesnažím říct, že by nebyly úchvatné, ale prostě je vidíte na míle daleko. Óoo, podívejte se tam! Velikánský límec! A popové skladby o slzách na polštáři? Dneska potkáte celou řadu talentovaných kapel, které nejenomže zní, ale taky vypadají jako neostré popové hvězdičky z dávno zapomenuté éry. Dovolte mi proto, prosím, zmapovat jejich zvukový a módní rodokmen a naservírovat vám chladné, neúprosné důkazy.

The Supremes, Shannon and the Clams

OFINKY A VYČESANÉ VČELÍ ÚLY

Od do nebes sahajících včelích úlů The Supremes až po vlasové nárazníky hvězd slastného jéé-jéé jakou byla Chantal Kell, současné zpěvačky z retra vytěžily maximum a kopírují ho až k smrti. Je snad samozřejmé, že pokud jste umělec inspirovaný šedesátkami, máte dlouhé vlasy a perfektní ofinku, miliardy sponek a do budoucnosti sníte o vlasových hnízdech. 

Hmm, roztomilé

Jo, a lak na vlasy je nutný, aby kouzlo ve stylu Údolí panenek vydrželo dost dlouho, ať už máte všechny vlasy vyčesané nad hlavu, nebo jenom půlku a druhá visí dolů. Zooey Deschanel z She & Him má tenhle účes. Vylezla za touhle holkou placenta obalená v šedesátkovém popovém pozlátku? Má snad někde (ve vlasech) schovaný stroj času? Ať už to dělá jakkoliv, žárlíme na ni. A pak jsou tu ještě neomluvitelně chaotičtí Johnové Watersové v kapele Shannon & The Clams, kde blonďaté vosí hnízdo na hlavě dokonale sedí k jejich oduševnělému, árenbíčkem cinklému garážovému popu. Hlavní výhoda vosího úlu na hlavě? Můžete do něj schovat spoustu věci, jako třeba sladkosti, malá zvířátka nebo celý arzenál kapesních zbraní.

The Ronettes, Dee Dee z kapely Dum Dum Girls

Nancy Sinatra, Lana del Rey

KOČIČÍ OČI

Silné linky kočičích očí si dneska dělá snad každý, dokonce i zpěvačky, které se nesnaží předstírat, že jsou z roku 1965 jako mega-hvězdy Beyoncé, Katy Perry, Gaga a další. Ale než došlo k tomu, že si pro tohle malování dojdete do jakékoliv Sephory, byly pionýrkami egyptsky inspirovaných očních linií šedesátkové dívčí kapely jako The Ronettes. Proč se takhle ženy nemalovaly dřív, to netuším. Zapomeňte ale na ušmudlané oči, těžce okřídlený vzhled vypadá na každé dobře a všem se líbí, od The Dum Dum Girls až po Lanu del Rey (která ho očividně ukradla u Nancy Sinatra).

The Like (nyní nefunkční), Summer Twins

Cherry Glazerr, Stone Darrling

ROZTOMILÉ OBLEČENÍ

Pokud můžete něco stoprocentně očekávat u kapel inspirovaných šedesátkami, pak to bude nošení super-roztomilého oblečení. Vypadat na pódiu cool, to je pravděpodobně nejdůležitější ze všeho, když jste v kapele. Jakože snad víc důležité než to, abyste na nástroje hráli dobře, nebo nedej bože, abyste psali dobré písničky. Jakákoliv kapela, která vám řekne, že jí nezáleží na tom, jak vypadá, prachsprostě lže. Dokonce i ti pankáči, kteří přilezou v propocených hadrech a od huby jim padají zbytky křupků do mikrofonu? Jo, to je všechno absolutní záměr. Image je důležitá. Moderní dívčí skupiny vám mile rády ukážou, kterak nosí krajkové šaty a hedvábné rukavičky, když hrají tvrďáckou rockovou muziku. Ať už je to záliba pro vysoké ponožky a panenkovské šaty u The Like nebo jemňoučké ponožky pro celý ansámbl Cherry Glazerr, po dekády mrtvé módní trendy dnes ožívají v přemíře klubů poblíž vašich domovů.

"Don't Call Me, I'll Call You" od Lesley Gore. Správné rekvizity pro to znít jako z šedesátých let jsou telefon, náznak vzlykání a hej-kluku-je-kolem-moc-fešáků-na-to-abych-si-tě-všímala song.

POŘÁD ZPÍVAJÍ O TĚCH STEJNÝCH STARÝCH VĚCECH

Možná právě teď čekáte u telefonu, až zavolá váš kluk. Brečíte u toho? A teď narážím na to, že si snad všichni pamatujeme Vivian Girls a jejich „Take It As It Comes“, nebo snad ne? Co mají všichni s tím telefonem a bulením? Vždyť už ani nepoužíváme pevnou linku. Jaký by byl ekvivalent 21. století pro klišovitou baladu točící se kolem telefonu? „Stojím u Macu a čekám až mi moje bejby tweetne?“ Předpokládám, že každému člověku se v kapele trochu zastavil mentální vývoj, ale tady je prostě moc dvacet a něco starých lidí, kteří si mysli, že jim je patnáct, a proto píší songy o tom, jak jméno své náctileté lásky ryjí do třešně a jak na školních večírcích někoho chtějí vyzvat k tanci. Oukej, nějak jsme si neuvědomili, že jsme v muzikálu Bye Bye Birdie, ale co se dá dělat.

The Shangri-Las, Habibi

Peach Kelli Pop, Dum Dum Girls

LADÍ, LADÍM, LADÍME

Barevné sladění kamarádů je ze všeho nejlepší. (Ačkoliv pokud jste pár – jako tihle – může to být trochu bizarní). Pokud celá vaše kapela bude nosit barevně sladěné oblečení, je mnohem větší šance, že se objeví v módním časopise – a to je přesně to místo, kam míříte. Přesně o tom byli celí The Shangri-Las. Habibi a jejich kožené bundy od The Ramones si střihly cameo s pohyby Johna Waterse a The Dum Dum Girls mezitím naznačují, že popový hit Elvira může být taky rock. Peach Kelli Pop jsou kompletně roztomilé a s kočičíma očima (a dokonce mají celý kočičí obličej, waau, to je úplně jiný level roztomilosti) ve videoklipu pro „Do The Egg Roll“. Oblíkejte se jako sestry, obzvlášť pokud jste sestry (teď hovoříme o Bleached). A pokud tohle video na song „Brainwash“ od La Luz inspirované studenou válkou (ehm, haló, v jakéže žijeme dekádě?) není tvrdý a neúprosný důkaz, že dívčí skupiny jsou dnes posedlé uplynulými dekádami, tak vůbec nevím, co se děje. A teď znovu zdůrazňuji, vosí hnízda na hlavě, oční linky, outfity, dokonce i uspořádání pódia, všechno je zpátky, lidi.

La Luz - "Brainwash"

PROTOŽE ŠEDESÁTKOVÉ DÍVČÍ KAPELY BYLY PŘEDVOJ

Dobře, tak teď už znáte ty neostré, lo-fi věci a stěny zvuku, které každá kapela a jejich babička zbožňuje? Šedesátkové kapely totiž rozhodně vymyslely hluk. No, ve skutečnosti ho vymyslel Phil Spektor. Dneska sedí ve vězení, ale než úplně zešílel, produkoval The Ronettes, The Crystals nebo Bob B. Soxx & The Blue Jeans, mimo jiné. Kdyby šedesátkové dívčí skupiny nebyly pionýrkami tohohle zvuku, pravděpodobně by neexistovali My Bloody Valentine, Primal Scream nebo Jesus & The Mary Chain. Neexistovali by ani Cocteau Twins. Nebo Spiritualized. Dokonce ani Tame Impala. Neexistovala by asi polovina lo-fi kapela, které zrovna teď korzují mezi kluby v Brooklynu.

Ještě než přišli The Beatles, Beach Boys a spoustu dalších velkých boy bandů, které každý uctívá jako hudební bohy, byla tady skupina holek, která dodneška inspiruje hudbu a módní trendy. Rozdílem samozřejmě je, že většina dívčích skupin ze starých zlatých časů měla za sebou písničkáře producenty, co všechno napsali za ně. Holky ve zmíněných moderních kapelách jsou většinou nezávislé, píšou hudbu sami a pro sebe. Takže i když kočičí pohledy zůstaly stejné, aspoň ty holky teď sedí na místě řidiče. 

Hazel vám nebude potvrzovat ani vyvracet, zda si na internetu objednala vlasové hnízdo. Ale můžete se jí zeptat na Twitteru – @HazelCills

Ještě více VICE
Vice Channels