Sovětské město duchů uprostřed Česka

foto: Léo Malek

Sověti nám tady přece jen něco nechali, přímo uprostřed České republiky totiž stojí opuštěné, rozpadající se a docela zapomenuté město duchů.

Vojenské základny SSSR možná nebyly úplně slavné tím, že by dokázaly přirozeně splynout s okolím, ale je fakt vůbec možné, aby jedno české a jedno ruské město existovalo cca kilometr a půl daleko od sebe a jejich obyvatelé o sobě přes dvě dekády téměř nic nevěděli? Pokud máte dostatek ostnatého drátu a kalašnikovů, pak je možné úplně všechno.

Po vtrhnutí do Československa v roce 1968 si sovětská armáda vybrala za svou vojenskou základnu letiště Milovice asi 40 kilometrů za Prahou. Předtím ho využívala rakousko-uherská vojska, o něco později Luftwaffe, ale až Sověti se sem doslova nastěhovali a přijeli původně na stálo.

Vybudovali si proto celé město hned vedle letiště a pojmenovali ho Boží Dar. Obehnali ho plotem a nadobro uzavřeli před okolním světem. Takhle vypadá černý humor po sovětsku! I když, třeba si opravdu mysleli, že je to fajn. Byl tam přece bazén, kino a konečně, nebyl to Nižnij Novgorod.

Jen kousek dál po cestě (kdysi bedlivě střežené) se nachází nevýrazná česká obec Milovice, která má kolem 8 tisíc obyvatel. Moc se nemluvilo o tom, že v Božím Daru žijí stovky rodin v betonových králíkárnách, střežených ve dne v noci.

Boží Dar existoval v kompletní izolaci. Tohle uzavřené teritorium v uzavřeném státě bylo nedobytné a je dost pravděpodobné, že někteří jeho obyvatelé nikdy město neopustili. Kromě nejvyšších nadřízených nikdo právem vyjet ven nedisponoval. Na základně se plánovaly přísně tajné operace a panovala v něm paranoia. Došla až tak daleko, že místní jednou uzavřeli čističku odpadních vod, protože se báli, že s přibývajícím odpadem by se ven mohly dostat informace o rostoucím počtu obyvatel v okolí Milovic.

Většina zásob pravděpodobně přicházela letadlem či vlakem z Ruska a zdá se, že celá základna byla soběstačná – měla vlastní uhelnou elektrárnu, podzemní nádrž a farmu.

Místní si myslí, že důvodem pro ostnatý drát a ozbrojenou hlídku nebylo ani tak to, aby Sověti nežárlili na vyšší životní standard komunistického Československa, jako spíš aby se Češi nedozvěděli o tajných úložištích jaderných hlavic skladovaných v Božím Daru.

Obecně se předpokládá, že sovětská armáda v Československu skladovala jaderné zbraně, a nejpravděpodobněji to bylo právě na základně Střední skupiny vojsk. Jenže nikdo to zatím nepodložil důkazy. Ruská ambasáda v Praze odmítá cokoliv potvrdit nebo popřít. Někdejší velitel Střední skupiny vojsk, generál Vorobjev, se o tom kdysi otevřeně vyjádřil v rozhovoru pro Rádio Praha v roce 2008. Telefonicky z Moskvy sdělil: „Skutečně jsme disponovali jadernými zbraněmi, byla to součást raketové brigády Střední skupiny vojsk, které jsem velel.”

Všechny atomové hlavice se musely po roce 1989 vrátit zpět do Ruska, ale celé palivové nádrže a zbytky munice šly pod zem.

A jakmile i poslední Mig-29 v roce 1991 odletěl zpátky do Ruska, otevřela se již nestřežená vojenská základna lidem a ti na oplátku vybrakovali a odnesli vše, co mělo nějakou hodnotu. Zloději vzali všechno, od měděných drátů přes kliky od dveří až po plastová sedadla z kina. Strhali zdi. Rozebrali podlahy.

Jen o rok později Rusko prokázalo svou velkorysost a všechny rozpadající se budovy a znečištěnou půdu posetou výbušninami darovalo české vládě. Tvrdili při předání, že hodnota nemovitostí pokryje náklady na úklid. Češi asi neměli moc na výběr a tak na dohodu kývli.

A přestože je dnes oblast vlastnictvím státu, nikoho tamní ploty nezajímají a ani území nikdo nehlídá. No a proto jsme to šli omrknout.

Zrovna hustě sněžilo a první, co jsme našli, byly letištní hangáry.

Moc toho vevnitř nebylo.

Museli jsme ujít asi kilák a půl, než jsme se dostali do města. Napadalo už pár čísel sněhu, takže jsme vůbec netušili, po čem vlastně kráčíme. Jakmile jsme se dostali blíž k budovám, narazili jsme na spoustu děr v zemi. Jen se štěstím jsme do nich nespadli, protože byly zamaskované harampádím a sněhem.

Díry tam zůstaly nejspíš po čištění prostoru, kdy se do nich zametly zbytky staré munice. Většina se jí pak vykopala a zneškodnila na začátku 90. let, ale pořád mezi nimi objevíte i nějakou tu minu nebo granát. V lednu minulého roku tam dokonce někdo při procházce se psem zakopl o aktivní dělostřelecký granát a o tři miny.

Tyhle starý barabizny se tváří jako ideální místo na to, abyste si u nich udělali táborák, u něj se zlili jak dobytci a pak počmárali zdi hlubokými myšlenkami, co vám v opojení zrovna přijdou na mysl.

Právě proto na nich najdete pár řádků tradiční české básně, která podle místních vypráví o lidech, co vypadají jako žáby nebo také o králičích lidech. Ostatní výkřiky pak byly ještě divnější.

Netušíme, k čemu kdysi sloužily tyhle staré budovy, ale je to umělecký prostor pro squattery. Tenhle veselý výjev na zdi vznikl z českých novin s datem vydání někdy v 90. letech.

Tady zas máme staré kino, kam místní chodili na filmy typu Moskva nepláče a na další oficiálně schválené klenoty sovětské kinematografie. Všechna sedadla byla od posledního promítání vyrvána. Vzadu jsme našli místnost, kde kdysi sedával promítač. Teď tam sídlí stromy.

Lázně taky nevypadaly nic moc, ale aspoň tam nesněžilo.

Doslechli jsme se, že hned vedle lázní se nacházel bazén, ale bohužel se ta budova zřítila. No ale jak Češi říkají, alespoň jsme se podívali do „wellness centra“. Našli jsme v něm vířivku a o kousek dál temnou místnost plnou hliníkových fólií. Předpokládáme, že to bývala sauna.

Vrátili jsme se na místo pár dní poté, co vichřice skončila. Tentokrát už jsme viděli, kam jdeme, a našli jsme pár bizarních věcí jako třeba rám okna, co na zemi ležel tak dlouho, že přímo v něm vyrostl strom.

Také jsme objevili bývalý kulturák, co byl relativně nedávno vymalován tak, aby se podobal vyhořelému klubu Černá díra z českého televizního seriálu Pohotovost. Česká televize také na Božím Daru a v Milovicích natáčela pořad Běž domů, Ivane.

Další zastávkou byla dost divná škola. Vypadalo to, že pro Sověty byla křestní jména příliš individualistická, a tak děti místo toho číslovali. Všechen nábytek byl odvezen nebo rozmlácen.

Stropy se zřítily.

Nahoře jsme našli chodbu, co vedla do prostoru, který vypadal jako tělocvična.

Není na co koukat.

Tahle budova mohla vypadat důležitě, ale uvnitř nezbylo nic. Jediné zajímavé věci, jako třeba mapa sovětských letadlových základen, byly v mizerném stavu.

Celkem jsme v oblasti napočítali zhruba 500 bytů v 10 blocích, všechny těsně namačkané na sebe, ačkoliv všude kolem nich byla spoustu nevyužitého prostoru. Nejspíš teď čekají na opravu nebo na demolici, ale nevypadá, že by na tohle spěchalo nebo ho to kohokoliv zajímalo.

Očividně se někdo dost amatérsky snažil odepřít lidem přístup do areálu. Dotyčný pokácel stromy a nechal je tam ležet.

I bez nábytku se pokoje zdály dost malé. Působily docela klaustrofobně.

Všude se válely staré ruské noviny, buď jsou pod tapetou použity místo izolačního materiálu, nebo se jen tak válí na zemi, jako třeba tyhle.

Všechno ostatní vypadalo nějak takhle.

Nebo takhle.

Zůstali někteří původní obyvatelé města v České republice? To je dost nepravděpodobné. Ptali jsme se místních a ti nám řekli, že jediní původní obyvatelé, kteří zůstali v Milovicích, jsou sovětští vojáci, ovšem ti už navždy odpočívají na hřbitově.

Tahle letecká základna a ještě jedna podobná, v Ralsku, byly největšími a nejdůležitějšími základnami sovětských vojsk v zemi. Známé jsou i další menší základny v České republice a v ostatních státech bývalého východního bloku. Všechny vznikly kvůli přípravám na válku, na kterou nikdy nedošlo.

Co se tedy teď s Božím Darem stane? O tomhle místě ví jenom pár lidí mimo Milovice a ještě míň jich ví něco o jeho historii. Staré letiště láká nadšence do letadel, ale co město? Bude zcela zapomenuto? Už víc než 20 let se případ řeší a plánuje se hypotetická renovace. Už ostatně není co ukrást. Do budov se vkrádá příroda a bere si je za své. Zatím to vypadá, že tohle smutné, mystické město bude ponecháno svému osudu a v klidu a v míru navždy upadne v zapomnění.

Více cestování na VICE:

Antarktida je peklo vytesané z ledu

Vzal jsem kajak a dojek na opuštěný newyorský ostrov

Našlapujte zlehka, neboť kráčíte po afghánském hřbitově sovětských tanků