Muzeum historických nočníků a toalet

Článek původně vznikl pro Tchiboblog.cz. Kvůli společenské důležitosti tématu jsme se však dohodli, že ho vydáme i u nás na VICE.

Tak schválně, kdo z vás si vzpomene, jak se učil chodit na záchod? Ano, samozřejmě to bylo na nočník. A protože v Čechách máme jednu z jejich největších světových sbírek přesahující 2 tisíce exponátů, a to v pražském Muzeu historických nočníků a toalet, zašli jsme se na ně podívat.

Co bychom dělali bez toalet?

Předtím ale trocha teorie. Ačkoliv tak nějak považujeme za slušnost se o defekaci, neboli vylučování, s přáteli nebavit, je to jedna z klíčových součástí moderní společnosti. Od okamžiku, kdy lidé upustili od kočovného způsobu života a začali se formovat ve městech, stalo se vylučování jednou z nesmírně důležitých otázek k vyřešení. Už když aztécký vládce Montezuma dorazil ve čtrnáctém století do Mexika, narazil tam ve městech na lodě odvážející po řekách lidské výkaly. A bez kanalizace by své slávy nikdy nedosáhla ani Alexandrie, Řím nebo Praha. Proč? Jen si představte, jak by vypadalo Václavské náměstí, kdybyste se v něm museli po kolena brodit ve splaškách. Troufáme si tvrdit, že už by to nebylo místo, kde se mohou lidé snadno a příjemně potkávat.

Stejný historický vývoj, kterým si prošlo lidstvo, pochopitelně absolvovaly i nočníky. Od kulatých nádob z vypálené hlíny se vyvíjely do modernějších podob například přes dámské nočníky Bourdaloue používané v 17. století. Ty byly mimochodem přizpůsobeny tak, aby mohly být používány i ve stoje, což tehdy váženým dámám ve velkých sukních přišlo obzvlášť vhod. Muži také měli svou specializovanou urinační nádobu – její výhoda zase spočívala v uzavřenosti a v tom, že měla otvor pro zasunutí pyje, čímž se minimalizoval únik moči mimo vymezený prostor.

Přes všechny tyto vynálezy z oblasti vylučování se nicméně dnešní společnost vrátila skoro až na začátek historie toalet, tedy ke kulaté nádobě. Jenom si je teď vyrábíme z hygienicky vhodnějšího plastu, keramiky či nerezu.

Poznatky z míst, o kterých se nemluví

Důležitost výkalů pro každou velkou civilizaci, včetně té naší, odhalili i manželé Sedláčkovi. „Témata kolem defekace jsou vlastně jedním z posledních tabu společnosti. Proto se jim věnujeme i vědecky, a to nejen z historického hlediska," vysvětlila nám majitelka muzea Renáta Sedláčková.

Kromě sběratelství nočníků se totiž věnují i právnímu rámci hygieny a znečišťování vodních zdrojů. „Například v pitné vodě se nacházejí zbytkové látky z antikoncepce, drog, potravinových doplňků a metabolik, protože současné čistící procesy je nedokáží odstranit ze splaškové vody. To může následně zapříčinit vážné nemoci," dodává paní Sedláčková. De facto se tak dá říct, že pokaždé, když něco konzumujeme, má to svůj následek. A manželé Sedláčkovi začínají bádat tam, kde náš trávicí proces končí.

Sbírání nočníků je jako detektivní práce

Ke své oblasti zájmu se Sedláčkovi dostali tak trochu náhodou: „V roce 2003 jsme opravovali tvrz Třebetov, kde jsme při rekonstrukci narazili na středověký záchod, takzvaný prevét. Potom jsme tam našli ještě jeden suchý záchod a to byl impuls k tomu, aby manžela napadlo, že se budeme věnovat problematice defekace, neboli vylučování." Právě tehdy se začala jejich úctyhodná sbírka rodit.

Dnes obsahuje tak vzácné kousky jako nočník Napoleona Bonaparte z doby, kdy sofistikované záchody ještě neexistovaly. Dále v muzeu najdete třeba nočníky šlechtické rodiny Nostitzů nebo porcelánový nočník pro flotilu, ve které plul slavný Titanic. Jedněmi z nejcennějších exponátů jsou pak nočník Abrahama Lincolna a nočník čínského císaře z dynastie Čching.

Celkem zajímavou částí jejich sběratelské činnosti je způsob, jakým se k exponátům dostávají. „Je to v podstatě detektivní práce. Nejčastěji si sednu k internetu a na aukčních síních, jako je eBay, sháním kousky, které by nás zajímaly. Hledám i na jiných serverech, ale tam je větší riziko, že naletím podvodníkovi a přijdu o peníze. I to se mi už stalo. Potom sledujeme i kamenné aukční síně. I ty nejslavnější na světě. Zkrátka hledáme po celém světě a není to rozhodně levná záležitost," uzavírá svou trnitou cestu za největší sbírkou nočníků v republice Renáta Sedláčková.