Bývalý trenér hokejových týmů Minnesota Wild a St. John's IceCaps Ian Andersen se před rokem rozhodl, že opustí velké stadiony Severní Ameriky, aby zažil nová dobrodružství na jedněch z nejvzdálenějších a nejvýše položených kluzišť na světě.Na Tibetské náhorní plošině západně od hranice s Čínou leží v nadmořské výšce 4 500 metrů řídce osídlená východní část indického regionu Ladak. Na tři měsíce v roce, v nichž teplota klesá k –20 °C a je moc zima na to chodit do školy, pokryjí krajinu kluziště. Na nich se scházejí děti a mladí lidé, aby si odpočinuli od školy a domácích povinností, a uspořádali tak malý komunitní team building.
Reklama
Když Ian trénoval v Srbsku v rámci projektu Hockey Without Borders, slyšel o severoamerické organizaci jménem HELP Inc Fund poprvé. Tato organizace pracuje se znevýhodněnými lidmi v západní Himálaji. Každoročně pořádá dobročinnou sbírku hokejového vybavení a zve severoamerické hokejisty, trenéry a mladé kapitány týmů, aby tam zdarma vyučovali sport, který si dřív mohlo dovolit jen pár lidí z hlavního města Leh. V současnosti chce organizace tento koncept rozšířit za hranice hlavního města. Ian mezi buddhistickými chrámy, šíitskými vesnicemi a pastevci strávil několik měsíců, aby se s tamními lidmi podělil o svou lásku k hokeji.
Před první lekcí se dětem z vesnice Kargyam ukazuje, jak si správně obout brusle.
Ian učí děti ve vesnici Thangnak.
Chlapec z vesnice Kargyam na cestě z kluziště.
Rodiče dětí z vesnice Shyok se přišli podívat na lekci.
Děti z vesnice Thangnak se učí techniky bruslení.
Po trénování v Kargyamu Ian odpočívá bruslením.
Více fotek od Andrease Bruhna na jeho webu.