Řeč je o Pattaye, thajském letovisku a tradovaném zemském ráji. Asi mi mohlo být trochu jasné, že ono místo kolem ráje prošlo leda tak na přibarvených Google obrázcích. Přesto jsem se na četná doporučení před časem nechala zlákat a vyrazila ten neobvyklý zázrak okouknout zblízka. Mělo to bezpochyby pořádné grády, jen v poněkud jiném slova smyslu, než jsem původně předpokládala. Zcestné představy o poklidu a tajuplné atmosféře vzaly rychle zasvé. Naivní blbec a jeho bizarní výlet.
Reklama
Velmi záhy člověka přepadne pocit, že z letadla omylem vystoupil v Rusku. Putin sice thajské pobřeží zatím ještě neanektoval, alespoň pokud vím, nicméně mužiků je tu snad víc než domorodců. Azbuka na každém patníku, občas nějaký ten srp či kladívko a nejeden podnik hrdě nesoucí název typu „U strejdy Lenina". A to beze srandy. Přijedeš a nechápeš, co se to kolem tebe sakra děje. Za chvíli lituješ, žes radši nevyrazil k moři do Polska, když tam by nebyla široko daleko ani noha a tady na tebe z minového pole lehátek a jiného bordelu zírá půl Sibiře na rekreaci.Tohle kupodivu nejsou jen klasické, věčně nespokojené blbé české řeči, tohle je prostě holý fakt. Pattaya má ke kouzelnému místu daleko, není ani klidná, ani příjemná, je prostě a jednoduše strašně hnusná. Romantické srdce batůžkářovo puká vejpůl, připadám si tu jak idiot nejhrubšího zrna. Oni se místní sice blahosklonně usmívají jak měsíce na hnoji, nicméně ve finále stejně moc dobře tušíš, co si o tobě myslí. Jsi jenom další havěť, kterou je třeba důkladně vyždímat. Proto sem všichni ostatně jezdíte, ne? To je přeci to, co chcete! Nechat se podojit veškerou tou exotikou.Je-li okolí moře baštou ruských turistů, dá se podobně zjednodušeně charakterizovat i samotné centrum města – jako mezinárodní studnice všemožných mužských defektů. Přehlídka životních ztroskotanců a solidní nauzeu vyvolávajících týpků, kteří by si ve své domovině ani neškrtli. Přesněji nevrzli. Právě proto přijíždí sem, aby si mohli za pár šupů něco dokázat a cítit se aspoň na chvíli rovni bohům. Bez problému. Prachy svedou dost. Když jsi zdejší děvče (a nejen děvče), které by v budoucnu asi stejně nečekalo nic extra hezkého, je ti víceméně jedno, že ti podstrkuje mamon divné, vypelichané, oslizlé stvoření. Z jeho upocených dotací totiž může někdy vyžít klidně i celá rodina. Ano, jde o dostačující důvod k tomu, aby se člověk obrnil, neviděl, neslyšel a neřešil. Tak to tady prostě často funguje. Láska za love, love za lásku. Proč se s tím taky zbytečně crcat, když je to tak jednoduché.
Reklama
Každopádně lhala bych, kdybych tvrdila, že se v tom pouličním balastu neukrývá pro pozorovatele i jakási zvláštní poezie. Možná krapet zvrácená, ale přesto tam je. Smažení brouci, tyče, smrad, šátrající ruce, jekot a zmatek. Netřeba nikam vcházet, ono si tě to samo najde a obklopí ze všech stran. Nedokážeš ani říct, jestli na tebe zrovna zpod nánosu líčidel mrkla holka, nebo kluk. Možná to ani nechceš vědět. Schováš se zpátky za foťák a potichu pluješ dál. Duši si tu nezregeneruješ, ale rozhodně máš na co koukat. A taky o čem přemýšlet.
