Petr Pavlensky na demonstraciRusko má jeden moc povedený svátek, každoročně se tam slaví takzvaný Policejní den. Letos oslavy připadly na neděli 10. listopadu, ale zatímco veřejnost při vzdávání holdu státním policejním silám sledovala Vladimíra Putina, jak dojetím pláče, o kousek dál si Petr Pavlensky přibíjel koule k Rudému náměstí.Petr je politický umělec, který je svými bolestivými performancemi známý – dřív se zabalil do ostnatého drátu, aby protestoval proti nesmyslně přísným zákonům, taky si na podporu Pussy Riot zašil vlastní ústa. Tentokrát jeho sadomasochismus měl směřovat k odsouzení toho, že se z Ruska stává policejní stát.
Reklama
My jsme Petrovi zavolali, abychom zjistili, jak protest dopadl.VICE: Hej, Petře, nedávno sis přibil koule k Rudému náměstí. Můžeš mi o tom říct něco víc?Petr Pavlensky: No, není to úplně o tom, že by tady někdo držel lidi doslova za koule, ale to lidi samotní se drží v útlaku. Za chvíli bude každej ve vězení, ale nikoho už to nebude zajímat, protože tou dobou se státní zřízení transformuje do jednoho velkého státního vězení.Ty seš umělec, žejo? Jak moc se tahle činnost protíná s tvým aktivismem?Jsem umělec, který dělá politické umění. Aktivismus je pro mě důležitou součástí života – je to výsledek dlouhodobého přemýšlení a teoretizování, žádný argument se neobejde bez příslušné akce. Nicméně politické umění a aktivismus není to samé. Aktivismus je boj za probuzení společnosti, politické umění se naopak zaměřuje na vyjevení a na destrukci mocenského aparátu. Za určitých okolností pak může být katalyzátorem politických změn.Chápu. Na co z toho se zaměřuješ ty?Já se soustředím na politické umění.Řekl bys, že Pussy Riot byly politické umělkyně?Ano. Momentálně došlo k obrovskému probuzení ohledně důležitosti umění a politiky.Ruské vládě se moc politické umění Pussy Riot nelíbilo. Jak lidi reagují na tebe?Je to dost různý, od obviňování ze šílenství, k výhružkám o pomstě, až po vděčné dopisy, co mi vyjadřují podporu.
Petr a jeho koule přibité k zemiNebojíš se policajtů?Zajímají se o to, co dělám – jestli mám nějakou podivnou agendu nebo jestli to dělám pro prachy. V podstatě je zajímá moje motivace. Na Rudém náměstí mě zabalili do oblečení a tvrdili, že to bylo kvůli zahřátí organismu, ale vlastně to bylo jenom kvůli tomu, aby mě schovali před lidmi a před fotoaparáty. Vzali si všechno zase zpátky, jakmile dav zmizel.
Reklama
Proč seš takovej sadomasochista?Chci ukázat, jak vláda zachází se svojí mocí. Jejich moc rovná se násilí a snažím se tohle určitým způsobem vizuálně imitovat.Takže násilí vyřeší jedině další násilí?Neplatí to vždycky. Ale násilí namířené proti jinému násilí je efektivní způsob, jak se toho násilí zbavit. Alespoň teda do té doby, dokud to někoho nezabije. Existuje taková filosofie nekonečného krveprolití – je to záměrné umísťování sebe samého do mechanismu násilí, a pokud se do něj dokážeš zapojit, můžeš způsobit, že se celý někde zasekne. A potom máš možnost ho zastavit pro dobrou věc.Jak toho chceš dosáhnout se svým uměním?Mám dvě priority. Nejdřív chci všem ukázat jejich možnosti a pomoci aktivismu. Jeho zdrojem klidně může být vaše tělo nebo domácí potřeby – nepotřebujete prachy k tomu, abyste udělali nějaké prohlášení. Potřebujete jenom motivaci a touhu překonat fobie s mocí vládnoucích spojené. Za druhé takové akce nutí lidi k reakcím a ke kritice. Říkejme tomu třeba sociální reflexe. Lidé si zjišťují, co se děje, a uvědomují si, že propaganda je spojená s totalitními ideologiemi.Dobrý. Co bude dál? Máš v plánu protestovat proti útlaku homosexuálů?Někdo z LGBTIQ komunity by ti na to asi odpověděl líp. Já jsem rozhodně pro překročení veškerého sexuálního útlaku a všech sexuální tabu, ale jsou to oni, kdo musí přesně porozumět tomu, co se tady děje – nemám právo to za ně jakkoliv komentovat. Moje práce je organická. Vychází z mnoha událostí a ze situací, co se stávají lidem kolem mě. Každé moje dílo stojí samo o sobě. Nedělám žádné série, takže nemám ani žádné plány do budoucnosti.
