INTERVIEW SE SKUPINOU KAZETY

Když mi kamarád poprvý donesl debut tuzemský skupiny Kazety, měl v očích směs údivu, nadšení a ucedil jenom jedno: „Tohle musíš slyšet, tohle se u nás moc nevidí." A měl pravdu.

Poslechl jsem si tedy nahrávku jednou, podruhý a pak jsem jí musel mlít pořád dokola. Nešlo přestat. Hudba Kazet se trochu podobá těm geniálním receptům z kalendáře Dámskýho klubu, u kterých se muž v domácnosti se zálibou v přidávání sójový omáčky úplně do všeho plácne do čela a táže se: „Jak se dá s pár ingrediencema udělat tak zatraceně dobrej výsledek?"

Trio hudebníka Davida Doubka (kytara, samply, zpěv), herečky - a pochopitelně taky hudebnice - Johany Švarcové (zpěv, klávesy) a obrazovýho alchymisty A Schwarze to s přísadama věru nepřehání; na nepřeplácaný elektronický základ lepí přiměřenou dávku neurotických kytarových riffů a to celý doplňuje zpěv obou protagonistů, který dovedně osciluje mezi hravostí a smutným romantismem. A výsledek po čertech chutná! K tomu si přidej výrazný obrazový projev, skvělý texty a musí ti být jasný, že budoucnost patří Kazetám!

Vice: Co má přesně symbolizovat váš název? Jedná se o nostalgickou lásku k analogu? Nebo v tom vězí něco úplně jiného?

D.D.: Jedná se o lásku k analogu, ne o nostalgii. A taky nám to přišlo lepší než Bodendrucker, což byl první název.

J.Š.: Je to vlastně i trochu nostalgický. Reprodukovanou hudbu jsem poprvé poslouchala z rádia nebo na kazetách. Jedna z posledních kazet, kterou mám ráda kvůli zvuku, je vytahaná kazeta Prodigy, kterou má David v autě.

Měli jste předem daný koncept, který jste chtěli při tvorbě alba dodržovat, nebo je váš debut projevem spontánním?

D.D.: Spontánně jsme došli k závěru, že k albu chceme producenta a zvuk alba je důsledek této spolupráce.

J.Š.: Měli jsme hotové písničky za rok a půl fungování Kazet, takže ty vznikaly postupně. Při nahrávání jsme společně s producentem hledali zvuk celé desky. Jediné, co jsme chtěli, bylo zachovat jednoduchost, nechtěli jsme to přeplácat. Zároveň jsme chtěli, aby se písničky na cédéčku lišily od
koncertní podoby.

Hodně lidí shledává váš projev spíše ponurým a depresivním. Stává se tak pro vás hudební tvorba jakousi formou emoční ventilace? Jak byste svoji hudbu charakterizovali vy?

D.D.: Podle nás je energická a milujeme syrové a zkreslené zvuky - na někoho to může možná nejdřív působit znepokojivě, ale na konci je pozitivní energie.

J.Š.: Jak píše Edgar Allan Poe, krása se pojí nejlépe se smutkem.

Jak proběhlo navázání spolupráce s vaším VJ? Konzultujete podobu projekcí společně?

D.D.: Videa dělá nejlíp na zkouškách, bavíme se spolu o všem, i o zvuku a celkovém projevu.

J.Š.: Je v kapele od úplného začátku, jezdil s náma na zkoušky, kde blikal světlama. Pak si koupil počítač a VJ program a přestal jezdit. Co se týká vizuálu, má naši plnou důvěru, zasahuje i do hudby, napsal dva texty, udělal obal a videoklip. Je to člen kapely.

Poměrně frekventovanou informací jsou i okolnosti nahrávání debutu, kdy jste se zavřeli v jisté podještědské chatě. Jaká to pro vás byla zkušenost? Myslíte si, že takováto forma izolace napomáhá kompaktnosti a intenzitě výsledku?
D.D.: Určitě to pomáhá a vřele to doporučujeme. Je super jak současné technologie umožňují vyvázat se z klasického studiového modelu.

J.Š.: Nebyla to ledajaká chata, je to chalupa mého táty, je tam ticho a spousta analogového nahrávacího vybavení. Rok před tím tam nahrávala se stejným producentem moje sestra Bára (DVA), takže to bylo praktické. Stejně intenzivně bychom pracovali kdekoliv jinde.

Co můžeme od Kazet očekávat v budoucnu? Koncerty? Další album?

D.D.: Koncerty, videa, remixy a další album.

J.Š.: Koncerty jsou v tuto chvíli pro nás nejpodstatnější. Po dlouhém hledání jsme našli bubeníka, je to kytarista Filip Míšek. Tahle kombinace nás baví, je to energičtější - premiéra proběhne 26.2. na koncertě v Ostravě. Současně připravujeme desku remixů, měla by být na jaře zdarma ke stažení na stránkách X production.

„Kazety - Kazety" nyní k mání u X production (http://www.xproduction.cz/).