Na začátku roku jsme oslovili osm hudebních producentů, aby exkluzivně pro VICE Česko/Slovensko zkomponovali skladbu inspirovanou zvuky, které slyší dítě v děloze. Insider je pro nás jakýmsi zasvěcencem. Zlodějem, jenž ukradl noty kapele hrající uvnitř lidského těla.Dítě je totiž v děloze podle pediatra Harveyho Karpa konfrontováno s orchestrem o intenzitě hluku až 90 decibelů, ve kterém beat udává srdce a noisové stěny tvoří tepny, žaludek, hlas matky i ruchy z okolí.

Akce Insider se zúčastnil Martin Přikryl, Haager, Dubort, Moimir Papalescu, Lenka Kočišová aka Akkamiau, Kittchen, SSS a Ondřej Švandrlík. Jejich realizace, doprovázené obsáhlými rozhovory, jsme v průběhu léta po singlech pravidelně vydávali. Nyní si můžete poslechnout celou kompilaci.

A jak si sami pro sebe uzpůsobili náš koncept Insideru jednotliví hudebníci?

Martin Přikryl: Nechtěl jsem sklouznout k sound designu dělohy, abych to tak řekl. Hledal jsem hudební vyjádření. A pak přišla fotografie z Idomeni, na který omývají novorozence v uprchlickým táboře. Uvědomil jsem si, že 38 týdnů, z velký části na cestě, to dítě rostlo a připravovalo se na tenhle svět. Je jasný, že si nic nemyslelo ani tam, ani bezprostředně po porodu, ale kdyby ano, tohle by asi nečekalo. Ta konfrontace nevinnýho života okamžitě zatíženýho uprchlictvím, bídou tábora, nejistou budoucností a nenávistí, kterou k uprchlíkům cítí část lidí tady v Evropě, mě jednoduše zasáhla. Udělal jsem tu skladbu pro něj. Má třicet osm taktů jako týdnů těhotenství a končí jednoakordovou parafrází A Day In The Life od The Beatles.

Tadeáš Haager: Dospělí mají spoustu předsudků o tom, co se dětem líbí nebo co by se jim líbit mělo. Přitom je nejlepší se jich zeptat. Samy nám pak dají třeba najevo, že se jim dobře usíná u industriálu plnýho bílýho šumu. Nebo se začnou vrtět na Kanye Westa namísto Dády. Když jsem chystal desku, chtěl jsem svýmu miminku představit „strejdy", který bude potkávat často. Říkal jsem si, že by bylo fajn, kdyby je třeba později poznal po hlase. Pozval jsem je na desku a dodělali jsme pár skladeb spolu. Hosty jsem si vybíral podle jednoduchýho klíče. Zvolil jsem chlapy, kteří jsou skvělí tátové, a nebo o nich víš, že jednoho dne budou. Ten druhý případ je pro mě i Mikoláš Růžička. Když se pak už můj Barnabáš narodil, nová deska od Piana u nás hrála často a on byl obzvlášť ze skladby Boy nadšenej. Povědomej hlas, krásná melodie. Řekl jsem si, že by bylo fajn ji společně zremixovat. Základní beat jsem postavil z tlukotu Barnabášova srdce, co jsem si nahrál ještě na ultrazvuku. Dával jsem mu do ruky různý nástroje a samplery a nechal ho vydávat zvuky. Takhle ten remix vznikal.

Moimir Papalescu: Prostě jsem si přečetl zadání, udělal ze sebe mikronauta a vydal se ve svých představách na imaginární pouť lidským tělem. Začal jsem s Minimoogem. Nakroutil první basový zvuk, naladil všechny 3 oscilátory co nejníž a vznikl úvodní tep. Do něj jsem postupně přidával další struktury. K tomu jsem využil především syntezátor SCI Pro-One a svůj modulární systém. Trochu harmonií pak obstaralo elektrické piano. A s pomocí páskového echa jsem pak dohrál kytarové ruchy.

Marek Hes aka SSS: Spíš než o zachycení přesné zvukové atmosféry matčina lůna jsem se snažil o vyjádření vnitřních pochodů nově vznikajícího člověka. Představuju si, jak tam tak leží a zabývá se odpověďmi na otázku, co se stane, až opustí své dosavadní působiště. Skutečně se setká s matkou? Existuje matka vůbec? Nikdy ji přece neviděl. A přesto chce tolik věřit v její existenci.

Ondřej Švandrlík: Původně jsem chtěl vytvořit jakési hudební tragikomické sci-fi road movie, kdy nešťastný plod uvízne v děloze tak, že se nikdy nedostane ven, a svou matku skrz pupeční šňůru zcela vsaje do sebe. Zůstane tak v podstatě jen monstrum v podobě obrovské kráčející dělohy na objevné cestě za svým neznámým otcem. Nějak se mi to ale zvrhlo v takovou melancholickou slátaninu, inspirovanou možná také nedávným domácím porodem mé švagrové, která si vysnila orgasmický porod za zpěvu ptáčků v bazénku plném květin. Bohužel se místo povznášejících astrálních zážitků dostavilo jen čtrnáctihodinové utrpení kdesi v kůlně na sekačku. Chtěl bych tento song věnovat všem takto odvážným ženám se vzkazem - nevzdávejte to! A ještě mimochodem, máš tam malý vzkaz od svého nezbedného synka, který mi na vaší svatební hostině vytvořil jeden ze samplů.

Kittchen: Hm, hm, přemejšlím, jestli jsem si ho vlastně upravoval. Prostě jsem strašně dlouho nevěděl, jak na to. No a pak mi kamarádka Linda poslala zvuk gravitačních vln, kterej je podle ní úplně skvělej. A taky že jo. Takže jsem měl základ a asi tejden po uzávěrce Insidera jsem si vyboxoval volný odpoledne a úplně se do toho ponořil a propadl. Tak to mám nejradši. Nejlíp se mi pracuje takhle na jeden nádech… no, a když jsem se pak teda navečer vynořil, měl jsem hotovej track Twins.

Lenka Kočišová aka Akkamiau: Na vaši výzvu jsem reagovala podobně, jako když přijdu s vlastním nápadem. Přijala jsem ji za svou a analýzou fenoménu se snažila najít metaforický obraz ve zvukovém zpodobnění. Mikrokosmos a makrokosmos se prolínají, když zaujmeš správnou perspektivu, když najdeš měřítko poměru. Pro sugesci prenatálního zvuku jsem sáhla po současné top high technology. Tím myslím interferometr LIGO a zveřejnění úspěšné detekce gravitačních vln. Začátek tracku obsahuje sampl zvukové frekvence zaznamenaného spojení dvou rotujících černých děr. Tento rytmus se časem utopí v asambláži pink & white noise delays. Tyto šumy jsou reflexí zvuku, který je produkován rytmem tepu srdce, ale ve skutečnosti jsou tyto zvuky generovány z analogového synthu. Celý track sleduje jakousi imaginativní posloupnost od početí, přes vývoj orgánů a probouzejícího se vědomí až k okamžiku, kdy je jeden připraven. Track má 130 BPM, což v průměru odpovídá rychlosti pulsu dítěte při termínu porodu.

Jaroslav Ondříček aka Dubort: Insider měl na mě skutečně očistný účinek, protože hlavně v koncepční fázi jsem trávil dost času ve vaně. Pod hladinou, nejlépe se špunty v uších a s nějakým zvukovým zdrojem nastaveným pod úroveň srozumitelnosti, se podle mě reálné situaci můžeme přiblížit poměrně úspěšně. Hned od začátku mi bylo jasné, že nechci věrně rekonstruovat zvukové prostředí.

Zvukovou inženýrkou téhle krátké a svým způsobem tragické kompozice je malá Frances Bean Cobain, odposlouchávající otce a matku někdy v období vzniku posledního studiového alba Nirvany - In Utero. Z místa činu. Jako by tušila, že se mluví i o ní. To ona k sobě pouští nebo až dubovým způsobem filtruje okolí, nerytmizující dech připomínající dysfunkční dechový aparát. Nesrozumitelná slova přinášející celkem jasné sdělení. Hučení. Velmi vzdálený ozvuk Pennyroyal Tea.

V létě jsem se potkal s hudebním experimentátorem prof. Neutrinem. Když přišla řeč na Insider, zarazilo ho, že kompilaci chybí nějaký závěr. Tím koncem nemyslel nic jiného než nevratný průlet tunelem. Hned následující den mi prof. Neutrino poslal svou skladbu Voices from the Other Side. Ta je součástí jeho projektu The Unquiet Invisible, „koncepčně inspirovaného spiritismem a různými paranormálními a mediumními jevy a transpersonální psychologií za využití samplů z různých vysokofrekvenčních zařízení na navazování kontaktů s nehmotnou sférou (ghost box, spiricom, psychofon)." V tracku Voices from the Other Side si Neutrino pohrává se samply „údajných" duchů. Tomu říkám nekompromisní závěr.